Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Děkuji mnohokrát za to, že mám možnost zde představit Národní plán obnovy. Děkuji i panu předsedovi Bartošovi za věcné dotazy, které padly. Jsem rád, že se to vede v té rovině, co ještě můžeme případně na Národním plánu obnovy zlepšit. Protože naprostý souhlas s tím, že se jedná za zcela zásadní zdroj, který do značné míry v následujících letech, minimálně v těch sedmi letech, ovlivní - a tady je důležité říct nejenom ekonomiku, protože jedno z prvních nesprávných pojmenování Národního plánu obnovy je to, že se jedná o ekonomický plán. Nejedná se o ekonomický plán.
Je to plán infrastruktury, nebo rozvoje infrastruktury, který v sobě zahrnuje i tu ekonomickou složku, logicky tedy i podnikatelskou, ale i složku, která je v oblastech jiných - v oblastech ekologizace, v oblasti boje s klimatem, v oblasti výzkumu, vývoje, v oblasti prevence, ochrany, zdraví, v oblasti digitalizace veřejné sféry a tak dále. Mohl bych tady brát jednu komponentu za druhou.
Tento plán má posunout Českou republiku s ohledem na to, jakým způsobem vůbec dneska má připravené reformy. A tyto reformy, klíčové, strategické, kroky v následujících letech, by měly do značné míry být podpořeny zdroji a tyto zdroje mohou jít do celé řady dalších oblastí. Já to říkám před závorkou proto, protože je pochopitelné, že co zájmová skupina, co odborná platforma, to trochu jiný názor. A já celkem i rozumím tomu, že každý by potřeboval se v tom Národním plánu obnovy vidět, že by potřeboval více zdrojů a že by byl rád, kdyby to dopadlo do jeho oblasti.
A máme dvě možnosti, jak se k tomu postavíme. První možnost je taková, že každému vyjdeme vstříc, každý dostane svůj dílek, rozdělíme 172 miliard plus případně zdroje úvěrové, protože je potřeba stále vnímat to, že to není jenom o těch dotačních zdrojích, ale i o zdrojích ve výši 405 miliard korun, které lze za určitých okolností využít jako úvěrové, takže se to může navyšovat. A můžeme je takzvaně rozdrobit tím, že každého částečně uspokojíme a - určitě si někteří z pamětníků vzpomínají na dělení medvěda - a tím nijak nedehonestuji ty požadavky, které jsou. Protože chápu, že každý je z nějakého regionu, každý má nějakou ambici, každý pracuje v nějakém oboru a každému by se hodilo, kdyby dostal určitou část zdrojů.
Takže není to tom, že by ty peníze padaly na špatné aktivity, ale je to tom, že když to takhle rozdrobíme, tak ve finále to nebude mít tu vizi, nebude to mít ten drive a nepůjde to k tomu, k čemu všichni chceme, a to je k posílení - ani ne konkurenceschopnosti, to je další trošku klišé, které se objevuje. Plány pro poslední konkurenceschopnosti jsou na bázi OP TAK, nebo OP PIK a tak dále. Ale k posílení odolnosti naší země v celé řadě různých aspektů. Takže prosím berme to tak, že tento plán by měl sledovat určitou vizi. Co je nesmírně důležité. A opět je velká škoda, když někteří kritici to - a neříkám to ve zlém, spíš jenom připomínám, proč je třeba na to nahlížet možná trošku jinak - aby na to nahlíželi s ohledem na ostatní zdroje, které máme. Minimálně v rámci Evropy. Proč to říkám? Naší vládě, konkrétně panu premiérovi, se podařilo vyjednat v rámci Evropské komise absolutní rekord a to je 964 miliard zdrojů v následujících sedmi letech plus, dejme tomu, ještě období dalších třech let. 964 miliard korun budeme moci čerpat v dalších letech.
172 miliard je pouze Národní plán obnovy. Pak je tam ten takzvaný Just Transition Fund, je tam REACT, jsou tam pochopitelně strukturální fondy, a tak dál a tak dál. A to v těch 960 miliardách korun, abych byl přesný 964, není ještě započítán zdroj, který můžeme čerpat, a to jsou ty vysoce výhodné půjčky z toho New Generation Fund, což je dalších 405 miliard. A není v tom započítán Modernizační fond, který se rovněž celé řady komponent týká. Ať už je to dekarbonizace, nebo prostě oblast energetiky a tak dále. Takže jenom ten modernizační fond bude činit dalších 100 až 150 miliard.
O čem se tedy bavíme? Máme tady zdroje na dalších sedm let ve výši víc jak jeden bilion korun. A teď nejde jenom o to, že tady je víc jak jeden bilion korun, který můžeme čerpat mimo pochopitelně národní rozpočty, ale každý z těch programů je nějakým způsobem zaměřen, účelově orientován na určitou oblast. Takže abychom dali dohromady dobře Národní plán obnovy, tak prvním krokem, který jsme dělali několik týdnů, ne-li měsíců, bylo to, že jsme ho začínali párovat s těmi ostatními programy. Což samozřejmě nebylo úplně jednoduché, protože ty programy vznikají, určitě to víte, v současné době ještě nejsou všechny uzavřeny.
My tím vlastně říkáme to, že některé programy jsou orientovány pohodlněji třeba na oblast zdravotnictví. A teď řeknu konkrétně příklad. To je fond REACT, který můžeme krásně použít na výstavbu hmotné infrastruktury v rámci oblasti zdravotnictví a není dobré tam třeba používat Národní plán obnovy. Ten můžeme více použít na oblast zdravotní prevence, můžeme ho použít na další zdravotní projekty, na vysoce, řekněme, high-endové zdravotní projekty, na to, co nás pálí v určitých oblastech, jako je třeba oblast onkologie, oblast infekční, nebo oblast kardio. A teď říkám konkrétně i oblasti, na které se zaměřuje Národní plán obnovy a nemá cenu, abychom tam dávali zdroje třeba do výstavby regionálních nemocnic nebo k jejich vybavování, protože na to máme úplně jiný fond.
Takže je třeba takhle vnímat souvztažně jednotlivé zdroje a vždycky se podívat na tu celkovou alokaci a kolik případně ať už dané rezorty, nebo do slova a do písmene i některé oblasti pod těmi rezorty, budou moci čerpat v rámci těchto programů. Typické je to třeba i obcí, u krajů a tak dále, které mohou využívat i jiné zdroje, než je Národní plán obnovy, dokonce daleko pohodlněji a daleko lépe. Takže to je zcela zásadní předpoklad dopředu párovat jednotlivé zdroje s ohledem na jejich účelovost.
Za další je třeba vnímat to, že jsme do značné míry svázáni Evropskou komisí. A tady už odpovídám i panu předsedovi Bartošovi, který se ptal, jestli bude dodržen ten percentuální požadavek na boj s klimatem 37 % a na digitalizaci 20 %. Ano, bude dodržen, dokonce musíme, tam není vůbec jiná cesta.
Takže v tuto chvíli, pokud ten plán bude schválen v těch komponentech a subkomponentech, jak máme, i když samozřejmě ještě to není finále, tak máme 40 % na klima a máme 23 % na digitalizaci, takže máme tam ještě rezervu v tomto.
Ale v každém případě už vlastně je patrné, že naše ambice mohou být jakékoliv, můžeme dlouze diskutovat o hospodářské infrastruktuře České republiky, o našich potřebách, kde se domníváme, že bychom mohli dobře a šikovně čerpat na podporu infrastruktury, na podporu regionu, na obnovu atd., když de facto 60 % už máme dost zaškatulkováno a Evropská komise z tohoto pochopitelně nejenom že neustoupí, ale je to úplně jednoznačný požadavek, přes který nejede vlak.
A abych ještě tomu dal větší dikci, tak těch 37 % je skutečně na boj s klimatem, není to čistá ekologizace, ale musí v tom být vidět zcela zjevný nástroj pro docílení našich klimatických plánů ať už na rok 2030 nebo na rok 2050. A neříkám to ani ve zlém, ani ve špatném, pouze to konstatuji jako fakt, kterého se musíme držet.
Nicméně pochopitelně každá takováto naše ambice nebo každý takovýto plán, má-li být dokonce na několik let a má-li to být plán, který skutečně bude podporovat obnovu nejenom v postcovidové době, ta věříme, že pomine, tak musí vycházet z něčeho, a musí vycházet z našich vizí, našich strategií, které nemůžeme vymýšlet nyní. A to je rovněž další požadavek Evropské komise. Zjednodušeně říkají: Dejte dohromady vaše strategie, které jsou stávající, v oblasti zemědělství, v oblasti digitalizace, v oblasti inovací atd., vytvořme z toho vizi, a na tuto vizi roubujme potom jednotlivé komponenty. Já myslím, že to je v zásadě správný přístup, protože v dané chvíli Česká republika má celou řadu kvalitních strategických plánů. Máme zde plán Digitální Česko, po mnoha a mnoha letech nicnedělání v oblasti digitalizace, naposledy si vzpomínám, že tady ta ambice byla někdy před 10, 12 lety, kdy zde vznikly czech pointy atd., to musím říct, že dávalo třeba smysl, to bylo docela dobré, tak se zde o digitalizaci jenom mluvilo. Do té doby, než se vytvořila pozice vládního zmocněnce pro digitalizaci pana Dzurilly a ambice vize, ale hlavně konkrétní plán Digitální Česko, který v sobě zahrnuje digitální ekonomiku, digitální státní správu a dokonce i vztah vůči Evropě, je nejenom popsán, ale současně i naplňován. Nikdy se více pro oblast digitalizace neudělalo, než v těch posledních letech. A stejně tak se můžeme bavit z mého dvorku o oblasti inovací. Inovační strategie, která vznikla před dvěma lety, byla revoluční. Nikdy tady nic takového nebylo. Poprvé jsme dali dohromady vědu s byznysem a s univerzitami. Vytvořili jsme jasný koncept, dali jsme tomu parametry, řekli jsme, kde chceme být. Ukázali jsme budoucnost České republiky v oblasti výzkumu. Ukázali jsme budoucnost České republiky v oblasti nových technologií, v oblasti umělé inteligence. Kdo tady udělal co více, než tato vláda, pro umělou inteligenci. Podívejme se na ty výsledky, které máme. Česká republika je vysoce pozitivně hodnocena dneska prakticky všude v Evropě s ohledem na umělou inteligenci. Já neříkám, že to je zásluha vlády. Já jenom říkám, že jsme tomu dali nějaké parametry a ti, kteří v tom tvoří, ať už to jsou univerzity, výzkumáky atd., podívejme se, jak se umisťují ve všech centrech excelence atd., pokud se nepletu tak máme dokonce tři účastníky v těch čtyřech centrech excelence, která v rámci Evropy vznikla. To myslím, že snad není žádná jiná země, možná Německo, která tam má tolik účastníků.
Co tím vlastně říkám? Naplňujeme ambici Česká republika země pro budoucnost, ať už s ohledem na množství peněz alokovaných do výzkumu, kdy se dostáváme na úroveň 2 %, poslední číslo 1,93 za rok 2019 a za rok 2020 ještě není vyhlášeno to finální číslo, respektive ještě to není propočítáno, to nevyhlašujeme my, to je celoevropský pohled, ale je velká ambice, že docílíme té mety 2 %. Podívejme se schválně na ta čísla, jaká byla v roce 2012, 2013 atd., pohybovali jsme se někde na polovičce, respektive 1,3 - 1,4.
Takže Inovační strategie je dokument, který samozřejmě překlápíme do Národního plánu obnovy, kterému dáváme parametry. Je to jednoznačně reformní plán, a takhle bychom mohli brát jeden koncept za druhým a mohli bychom tady dlouze mluvit o tom, jakým způsobem to vychází třeba z tuzemské, nebo národní strategie v oblasti dopravy, dopravní politiky - vysokorychlostní tratě, digitalizace železnice a vše, co je spojeno s chytrou dopravou. I toto logicky máme dneska zmapováno, toto je vytvořeno, a toto překlápíme do Národního plánu obnovy. Nebo třeba oblast tzv. chytrého zemědělství, samozřejmě oblast 4.0 - málokterá země má dneska výsledky, ambice a zdokumentovaný postup v této oblasti. Ministerstvo průmyslu a obchodu je gestorem Průmyslu 4.0 a je gestorem Národní strategie umělé inteligence. Málokterá země má strategii pro oblast umělé inteligence, a není to jenom cár papíru, je to něco, co se naplňuje a logicky toto opět překlápíme do oblasti Národního plánu obnovy.
A tady opět odpovídám na to, co se ptal pan předseda Bartoš, do jaké míry je toto projednáváno s Evropskou komisí. Já bych řekl, že to jsou zrovna věci, které všechny zajímají úplně nejvíc. To znamená, není to o tom, že s nimi sedíme a říkáme jim, co bychom chtěli, jak by to bylo ideální. Oni jsou docela pragmatičtí, řeknou: Fajn, to zní moc hezky, ukažte nám, jakou strategií to máte podloženo, ukažte nám milníky, jak tyto strategie naplňujete, ukažte nám, jaké s tím máte výsledky a jaké s tím budete mít ambice a cíle do roku 2023, 2025, 2027 atd. A pokud bychom to neměli, a neříkám, že to ve všech oblastech máme, to zase v žádném případě, tak logicky narážíme, protože potom ta Evropská komise nám to vytýká a řekne: Tak je to hezké, co vy chcete, ale o co to tedy vlastně opíráte? A tady trošku odpovídám všem těm, kteří říkali: Já bych tam chtěl ještě peníze na toto. Já bych chtěl peníze na cyklostezku. Já bych chtěl peníze na podporu žen. To opravdu bylo, v Senátu padl návrh, ať podpoříme více ženy. Já bych chtěl více peněz na podporu zemědělství. A já bych chtěl postavit nemocnici v tomhle kraji. A já bych chtěl, abyste tamhle vybudovali skvělou přehradu. A já bych chtěl toto a toto. To zní hezky, a už jsme přesně u toho dělení medvěda. Jestli tohle dopustíme, tak to utratíme všechno, ale naštěstí - tady bych řekl, že ta Evropská komise sehrává docela dobrou roli, a to takovou, že tohleto zavčasu zabrzdí.
Čili děkuji za všechny náměty, ale pokud se pustíme do té diskuse - zaplaťte mi přehradu v mém regionu, zaplaťte mi hezký komín za městem, nebo tu či onu projektovou žádost mi vyřiďte, tak nemá cenu o tom ani diskutovat, nemá šanci, aby to prošlo, pokud to není součástí jasného plánu, který už byl v minulosti schválen, plánu zaměřeném na reformní kroky, plánu, který má milníky, plánu, který odpovídá tomu, co schválila vláda, Parlament atd., tak je to zbytečná diskuse. A myslím si, že to je správné.
Takže Evropská komise dneska z našeho úhlu pohledu, protože buďme při zemi, je docela vstřícná vůči našemu plánu, není to o tom, že by nás ve všem chválila, to v žádném případě, oni mají týmy, které pochopitelně jsou i poměrně náročné a docela drsné v té diskusi, ale myslím si, že to je v pořádku. V každém případě se to ale posouvá a když vezmu to jednání, které bylo někdy v září, poté na podzim, respektive v zimě a nyní, tak jsem přesvědčen, že Evropská komise vnímá to, že ty požadavky, které mají, my postupně respektujeme, dosazujeme to. A když to zjednoduším, tak ta odpověď je následující: Ty komponenty, které dneska máme, a jsou to komponenty v podstatě v těch šesti hlavních pilířích, které v tuto chvíli činí 189,9 miliardy, pak vysvětlím, proč to není těch 171 miliard, nebo 172 miliard, tak na těch komponentech panuje shoda. Pochopitelně tyto komponenty mají další subkomponenty a subsubkomponenty, které už jsou charakterizovány jednotlivými projekty, na tom stoprocentní shoda samozřejmě není, protože ta fáze připravenosti jednotlivých projektů je různá, ale to už je detail, který tady myslím i pro Sněmovnu je příliš velký. Nicméně pochopitelně jsem připraven, pokud o tom budu mít informace, já tady mám všechny ty projekty, na to odpovědět.
Takže co je důležité? Je zde shoda na té základní vizi, která je založena na posilování České republiky jakožto zemi založené na přidané hodnotě, zemi založené na vzdělání, zemi založené na inovacích vyšších řádů, protože jsme země, která nemůže soutěžit s ostatními minimálně v té hospodářské oblasti na bázi objemu, ale pouze na bázi přidané hodnoty, a přidanou hodnotu docílíme pouze tehdy, pokud budeme nikoliv za dva, za tři, za pět let, ale nyní investovat do výzkumu, investovat do vzdělání a investovat do inovací. Na tom je celá podstata Národního plánu obnovy založena, samozřejmě nikoli pouze z toho hospodářského úhlu pohledu, ale i z těch ostatních oblastí, které jsem říkal.
Takže vizi máme zcela jednoznačnou. A znovu říkám, vyplývá z toho, co dobrého tady vzniklo, a z toho, na čem se průběžně pracuje v oblastech dopravy, energetiky, digitalizace, digitalizace státu, zdravotnictví atd.
Další ne úplně konstruktivní diskuse, nebo námitky, které přichází, jsou charakteru, něco skrýváte, s nikým to neprojednáváte. Přiznám se, že neznám dokument, který by byl více projednáván na úrovni odborných platforem, než je Národní plán obnovy. Pozor, nepleťme si to s jinou věcí. To neznamená, že když to projednáváme, že všem vyjdeme vstříc. To samozřejmě není technicky možné. Ale důvod už jsem říkal, buď z toho uděláme medvěda a potom každému na všechno kývneme, všichni nám poklepou po ramenou a řeknou, děkujeme za tu cyklostezku, děkujeme za to jezírko, děkujeme za zbourání toho komína za městem, ale potom to nesměřuje tam, kam chceme.
S desítkami platforem, svazů, asociací se o tom jedná, zdaleka ne jenom s hospodářskými. Musím říct, že paní náměstkyně Jirotková, která se tomu opravdu zodpovědně věnuje po celou dobu od samého počátku, v tomhle tom udělala velký kus práce. A respektuji to, že ti, kteří se potom nevidí v tom plánu, využívají různých nástrojů, mediálních nástrojů, lobbistických nástrojů atd. a mají tendenci ukazovat, že ten plán není v pořádku. Není to o tom, že ten plán není v pořádku. Je to o tom, že oni nedostali to, co chtěli. A to si opět musíme vybrat. A zase by to bylo o tom, co jsem říkal, ale nechci to opakovat.
Není pravda, že by se to neprojednávalo. Projednává se to s některými několikrát. Dokonce třeba se Svazem průmyslu to je na týdenní bázi, kdy se to projednává. A ano, postupně vždycky dochází k nějaké míře kompromisů atd. Takže to je další řekněme logické východisko při sestavování toho plánu, to znamená zahrnout do toho maximální spektrum všech zainteresovaných stran.
Jenom v Senátu, pokud se nepletu, tak to bylo v sedmi senátních výborech, nebo v šesti, teď si nejsem jistý. A představoval jsem to na hlavním plénu. A zase jenom taková vsuvka. V Senátu vystoupilo tuším 15 senátorů, teď to tady nemám úplně přesně. A těch 15 senátorů v zásadě řeklo, ano, ale já bych si představoval toto, toto, toto, toto. Takže tam dali své zájmové oblasti. Nic proti nim. A když se to všechno sečetlo, tak to dělalo dalších 50 miliard korun. To bychom se nikdy nedobrali toho cíle. Jakkoli znovu říkám, ty oblasti, které tam měli, mi rezonovaly docela rozumně. Ale to není možné.
Samozřejmě musíme vnímat zájmy jednotlivých resortů, protože nežijeme ve vzduchoprázdnu. Vláda má své ministry. Ti pracují se svými projekty, mají svoje rozpočty na několik let dopředu, do kterých vidí. A mají tam pochopitelně svoje ambice. A je jasné, že každý z ministrů má zájem, aby se tam jeho oblast projevila v maximální možné míře. Musím říct, že ta jednání jsou rozumná, jsou konstruktivní. Ano, někdy prostě se taky na něčem neshodneme. Chápu to, že někdo se může cítit, že by mohl dostat víc, někdo by tam viděl ještě raději jiný projekt, někdo to porovnává s jinými strukturálními fondy nebo evropskými zdroji, které jsou, takže má na to pohled takový, že když třeba mám někde méně, tady bych potřeboval více, takže i tady musíme být dostatečně věcní. Někdy jsou ta jednání náročná. To uznávám. Omlouvám se všem za to, že nemůžu prostě vyjít vstříc všem. A nevztahuji to k sobě, ale beru to k tomu celému týmu. Ale pochopitelně ve vládě za to zodpovídám já. Nicméně mám dojem, že v posledních dnech a hodinách začínáme nacházet už poměrně detailní shodu na finálním znění Národního plánu obnovy.
A samozřejmě musíme vnímat i to, že to budeme diskutovat na úrovni Poslanecké sněmovny. Proto jsme tady. Je zde celá řada politických stran. Každý na to může mít trošku jiný názor. Ale přesto si troufám tvrdit, že se ta diskuse vede se všemi docela věcně a že se to nezvrhlo do toho absolutního medvěda. A jsem rád, že i pan Bartoš to tady takhle prezentoval, nikoli já chci toto, já chci toto, ale spíše dívejme se na to z úhlu pohledu té vize a dívejme se na to z úhlu pohledu, kam se vůbec chceme dostat.
Další diskuse se vede o tom, co je vlastně tou infrastrukturou. Naprostý nesmysl, který zde padá, je to, že se peníze lejou do betonu. Schválně se prosím podívejte do toho plánu. A tady udělám vsuvku. Udělali jsme pro všechny nový web. Ten web je www.planobnovycr.cz. V něm se vám automaticky, nejenom vám, ale všem občanům, protože je to otevřené, kdo se na to bude chtít podívat, tam se aktualizuje vždycky ta nejaktuálnější podoba plánu obnovy. Takže tam všechno vidíte, všechny komponenty, všechno, co tam je. A schválně se na to mrkněte a prosím řekněte mi, co podle vašeho názoru končí v betonu. Pokud neberu, že vybudují třeba nějaké zdravotní centrum a bude tam rovněž i ta budova, tak to samozřejmě ano, protože někde to stát musí. Ale typické takzvané betonové projekty tam nejsou. Pozor, já neříkám, že nebyla ambice tam i tyhlety projekty mít. A to bylo zejména v září, v říjnu minulého roku, kdy otevřeně říkám, byl zájem, abychom tam měli více peněz třeba do výstavby dopravní infrastruktury, nikoli do betonu silnic, ale do takzvané chytré, nebo dopravní infrastruktury založené třeba na recyklátech atd. To se nám zdálo jako dobré. Chtěli jsme tam podporovat dopravní infrastrukturu založenou na recyklovaných materiálech atd. Bylo nám to vyřazeno. Respektujeme to. O tom byla diskuse s Evropskou komisí, proto se to takhle vyvíjelo. Dneska, když se podíváme, tak tam do betonu nejde vůbec nic.
A do dopravní infrastruktury jde 22 miliard. A když se na to podíváme v detailu, všechno je železnice, chytrá železnice, digitalizace v oblasti železnice, zabezpečení v oblasti železnice, spojené s nejmodernějšími přejezdy, s nejmodernějšími aplikacemi a tím, co činí železnici udržitelnou a samozřejmě ekologickou. Takže to je v podstatě to, k čemu se to možná může blížit, že by byl beton. Ale myslím, že nikdo nevnímá dneska chytrou železnici a chytré aplikace v této oblasti jako betonovou záležitost. Takže nic tam nejde do betonu. Je to klišé. Je to nesmysl. Zdroje, které tam jdou, jdou jednoznačně. A podívejte se prosím na to na tom webu, klidně i teď, rozklikněte si to. Je to zcela zjevné. 34 miliardy do digitální transformace.
Ano, můžeme se bavit o tom, co ještě tam na tom vylepšit, co by tam ještě mohlo být lepší. Ale zase se pohybujeme v tom, abychom byli féroví vůči podnikům, abychom byli féroví vůči veřejné sféře, aby ani jedno úplně zásadním způsobem nebylo podpořeno víc nebo míň, protože obojí - myslím, že se shodneme - je důležité. Státní správa je proto, aby obsloužila občany i firmy. A firmy logicky potřebují další zdroje pro rozvoj svých digitálních dovedností včetně rekvalifikací.
Částka 78 miliard jde do fyzické infrastruktury a takzvané zelené tranzice. Ano, tam se velmi projevuje podíl požadavku na boj s klimatem. A opět, když se na to podíváte, rozvoj čisté mobility, máme tam vodík, máme tam elektromobily, máme tam infrastrukturu pro čistou mobilitu, kde potřebujeme posílit. Máme tam cirkulární ekonomiku. Myslím si, že je nesmírná ambice, velká a důležitá věc, která musí být podporována, průmyslová voda, regenerace, vznik brownfieldů atd., byť tady uznávám, je ještě diskuse, jestli tam na to skutečně bude alokováno v regeneraci brownfieldů, nebo ne, ale budeme se snažit, abychom tam ještě něco našli. Jednoznačně přechod na čisté zdroje energie. Tam by to samozřejmě vycuclo výrazně víc zdrojů. Ale tady jsme zase féroví, protože to je to, co jsem říkal v úvodu. Máme jiné zdroje, ať už je to modernizační fond, nebo OP TAK, nebo případně i další zdroje na posílení čisté nebo čistší nebo říkejme bezemisní energetiky.
Ale v každém případě třeba transformace českého teplárenství, což obecně vnímám jako vůbec největší energetickou výzvu, tady se hodně emotivně řeší Dukovany, ale to je věc, která nás čeká za 16 let, kdy se zprovozní. Ale v následujících letech, možná měsících dokonce musíme udělat transformaci českého teplárenství, a to je přechod z uhlí na nové zdroje, ať už na úrovni biomasy, na úrovni odpadů, nebo na úrovni plynu, byť ten plyn je jenom tranzitní záležitost, tak o tom třeba byla obrovská diskuse s Evropskou komisí. Další odpověď na pana předsedu Bartoše. A jsem rád, že jsme se posunuli s Evropskou komisí, že už jsou připraveni i toto financovat. Ale tady to by byl samozřejmě nekonečný zdroj. Stejně tak udržitelná bezpečná doprava, o tom už jsem hovořil.
Samozřejmě ochrana přírody, adaptace na klimatickou změnu - klíčová komponenta, která je v podstatě jedna z těch největších na úrovni 19 miliard.
A jsme u vzdělávání, obrovská diskuse i s panem ministrem Plagou, protože oblast vzdělávání je nepochybně klíčovou pro to, abychom zde vybudovali zemi odolnou a zemi s ambicemi, které máme. Na druhou stranu se to samozřejmě zase míchá s programy MŠMT, částečně i s programy a s podporou vědy a výzkumu, takže nakonec ta kompromisní dohoda byla 18 + 5, čili 23 miliard do této oblasti. Není to nejméně. Já vím, že někdo řekne, že na 172 miliardách, případně ještě tedy nějaké úvěrové zdroje, bychom si v tom vzdělávání představovali ještě více, ale zase si uvědomme, že do vzdělávání jdou zdroje z jiných programů. Ale chápu to, je to důležité, takže myslím, že to je rozumná dohoda a 5 miliard z toho jde na projekty výzkumného charakteru a 18 miliard jde o oblasti kapacity školních programů Inovace ve vzdělávání v kontextu digitalizace a tak dále.
A pak samozřejmě oblast vědy, výzkumu a inovací, další obrovská diskuse, která kolem toho byla, tím spíše, že to je oblast, za kterou částečně ještě zodpovídám. A tady bych řekl, že finální diskuse podle mého názoru dopadla dobře jak pro aplikovaný výzkum, tak pro výzkum základní, i když to není úplně základní, řekněme spíše akademický výzkum. 12,5 miliardy: 5 miliard pro oblast posílení akademického výzkumu a 7,5 miliardy pro aplikovaný výzkum. Ten aplikovaný výzkum jasně vychází z posledních trendů. A zase pozor, tady je důležité se podívat a tady byla komise velmi nekompromisní, ukažte nám, jak to máte zakomponováno v rámci strategie RIS3. To je taková strategie, která je trošku náročná na čtení, už je tady historicky, prosím neptejte se mě, proč Evropská komise přišla s touhletou strategií. My se z ní snažíme vzít to pozitivní, a to pozitivní je jasné. To nám říká, v jakých oblastech budeme dělat aplikovaný výzkum, proč to budeme dělat v těchto oblastech a jak to pomůže konkurenceschopnosti. Můžeme se bavit o každé z těch komponent, ale 7,5 miliardy do značné míry bude i komplementární k velmi úspěšnému programu TREND, kde máme v současné době sedminásobně větší poptávku, než jsme schopni nabídnout zdrojů, a to tam ty zdroje neustále posilujeme, protože jenom z národních zdrojů jde do výzkumu, vývoje a inovací přes RVVI 38 miliard korun. Ještě podotýkám, že před pěti lety to bylo 27 miliard korun, o 11 miliard korun víc jsme to navýšili v posledních pěti letech a i to je ten důvod, proč se dostáváme do té elitní skupiny v oblasti inovací v rámci celé Evropy. Abych byl zase při zemi, tak v té elitní skupině ještě úplně nejsme, jsme na desátém místě, ale ze sedmadvaceti zemí si myslím, že to není špatné umístění. A naše ambice je jasná, řekli jsme, že chceme být v první sedmičce. Tahle vláda už to nezvládne, ale věřím, že ta strategie "země pro budoucnost", ať tady bude sedět kdokoliv, stát kdokoliv, tak nebude zničena jenom kvůli politickým šarvátkám, protože posilovat výzkum, posilovat investice do této oblasti, posilovat naši, řekněme, i vizitku v rámci Evropské unie a posunout se mezi ty takzvané inovační lídry a být v té první sedmičce v Evropě já myslím, že to musí být ambicí pro každého. A když bude někdy vládnout opozice a bude opouštět ty principy "země pro budoucnost", tak je v noci budu chodit strašit, protože by to byla velká škoda.
V každém případě těch dalších 5 miliard do základního výzkumu, které tam jdou, jde do třech hlavních oblastí, a to je výzkumu v oblasti zdravotnictví. Myslím, že i na tom by měla panovat shoda. Skvělou práci tady odvádí profesor Konvalinka, který si to v rámci RVVI vzal pod svoji gesci, a jde to na přibližně tři třetiny, část jde do oblasti výzkumu v oblasti kardio, část do výzkumu v oblasti virologie a část do výzkumu v oblasti onko. Další část, ale to už je relativně malá, jde i do společenských věd. Akceptovali jsme to a já jsem přesvědčen, že tahleta VVI složka je připravena velmi zodpovědně a ti lidé si to tam prostě odpracovali.
Máme tady další oblast a to je oblast zdraví, odolnosti obyvatel, zvýšení odolnosti systému zdravotní péče, onkologická centra a tak dále. Opět je nad tím obrovská diskuse s Ministerstvem zdravotnictví, s výzkumníky, s vědci. Řeší se, jestli do toho ještě nějakým způsobem nezakomponovat například i to Národní virologické centrum. Já se teď nechci dotýkat jednotlivých konkrétních projektů, protože těch projektů tady v celém Národním plánu obnovy je velké množství, ale protože vím, že to Národní virologické centrum je celkem skloňovaná záležitost, připravuje to Akademie věd, konkrétně ÚOCHB, což považuji za asi nejlepší výzkumnou organizaci v České republice s obrovskými výsledky, tak je opravdu k velké diskusi, jestli se do toho nezapojit rovněž a teď je celá ta diskuse o tom, jestli ze zdrojů Národního plánu obnovy a nebo třeba z národních zdrojů. O tom definitivně rozhodnuto není. Jedná se zde řádově o 1 - 1,5 miliardy, takže to je třeba ještě jedna z těch otevřených věcí, kde nemáme finální stanovisko, ale ještě nad tím bude určitě diskuse.
Já si troufám tvrdit, že to nejhlavnější, co jsem vám asi chtěl sdělit, představeno bylo. Jak bude teď probíhat další diskuse? Bude to pochopitelně o tom, že potřebujeme dostat Národní plán obnovy po nějakém ještě posledním kolečku do mezirezortů, což bychom chtěli zvládnout v následujících dnech, poté na vládu, což bychom chtěli odsouhlasit ve druhé půlce dubna, a koncem dubna, začátkem května bychom chtěli finální plán poslat na Evropskou komisi, protože je pravdou, že čím dříve to tam bude, tím dříve začneme čerpat a my bychom chtěli docílit toho, k čemu jsme se, nechci říct, zavázali, ale k čemu jsme si tu ambici nasměřovali, a to je k tomu, abychom byli v té první skupině z evropských zemí, která odešle Národní plán obnovy k finálnímu schválení.
Takže ještě jednou mockrát všem děkuji za připomínky. Prosím sledujte to klidně i na tom webu, posílejte nám ty připomínky, žádná z nich prostě nebude hozena do koše. Alespoň se vám budeme snažit vysvětlit, proč jsme k tomu třeba přistoupili tak, či onak. Nic není v tuhle chvíli stoprocentně definitivní, ale zase na druhou stranu říkám, že domnívat se, že tady uděláme nějaké fatální změny a totální revoluci a budeme posouvat jednotlivé komponenty v řádu desítek miliard korun, je naprosto vyloučené. To jednání už je skutečně v absolutním finále a dovedu si představit, že jednotlivé projekty se ještě můžou posunout i s ohledem na svoji připravenost, protože musíme stále myslet na jednu věc, a to je poslední, řekněme, co nás v tom svazuje, všechny projekty, které budeme schvalovat, musí být zazávazkovány do konce roku 2023, respektive 2022. Část z nich dokonce 2022 a je tam určitá vůle i do konce roku 2023. To je extrémně krátká doba, takže vymyslet si, že postavíme něco geniálního nového je sice fajn, ale bohužel na to nebude třeba Národní plán obnovy, protože příprava takového projektu může trvat několik let. Čili do značné míry to jsou projekty, které jsou buď předpřipravené, anebo které se stihnou zrealizovat skutečně v relativně krátké době. Tak to je další parametr, který, prosím pěkně, musíme mít na zřeteli, že to není jenom o tom, co chceme, ale také o tom, že musíme tyto požadavky naplnit. Děkuji mockrát a těším se na diskusi.
