odpověď na dotaz
Paní senátorko, jak zvládáte skloubit senátorskou činost s ředitelováním školy Svítání? Nestrádá jedna funkce?
Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.
Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)
Odpověď
04.12.2011 18:49:05 - Mgr. Miluše Horská
Dobrý večerBěhem své 20 let dlouhé praxe ve Svítání, škole pro žáky s více vadami, obecně prospěšné společnosti, mě okolnosti donutily pracovat více než 8 hodin denně. Nikdo se neptal, jak se mi podařilo dosáhnout konkrétních výsledků a relativních úspěchů, rozšířit školu z 27 žáků na počet blížící se 200, s více než 100 zaměstnanci, sehnat peníze na autobusky, přestavbu školy atd. Mé pracovní nasazení, ke kterému jsem se nutila jen já sama, bylo po mnoho let veřejností vnímáno jako samozřejmost. Až mně začínalo vadit, když jsem viděla, že mám stále „nesplněno“. Proto přišla myšlenka k lepší organizaci práce, přestavění „firmy“, vybudovaní středního článku vedení při řízení školy a zaměstnanců. Tři roky jsme nastavovali pravidla, abych mohla vést i jiný než pracovní život. A když se to podařilo, přišla nabídka na kandidaturu do Senátu. Zdá se, že lidé ocenili právě pracovitost a výsledky mimo politické pole. Nejde ani o závidění hodnou kariéru. Nyní se situace opakuje. Ve škole působím na zkrácený úvazek, mám své zástupkyně pro ekonomiku, vzdělávací programy i sociální služby. Myslím, že jsme si po letech vybudovali výborný pracovní tým a je to vidět hlavně na naší cílové skupině – dětech, žácích a mladých lidech se zdravotním postižením. Tím, že se mi rozšiřuje obzor, vidím že moje Svítání má pracovně, odborně i lidsky velmi dobře našlápnuto a vyrostli zde lidé, kteří jsou specialisty, tvoří mi odborné i praktické zázemí v části školské i sociální politiky. Vždyt´ dnes je velice nová a aktuální otázka „zaměstnávání lidí se zdravotním, ale i sociálním postižením“. Lidé, kteří by mohli alespoň část pracovního týdne být prospěšní a státu odvádět daně, sedí doma, at´ už s částečným důchodem nebo s podporou v nezaměstnanosti. Neumíme se chovat a nemáme nastavená pravidla pro práci s občany se špatnou přispůsobivostí, pro jejich vzdělávání a opravdové začlenění do společnosti. Tato problematika vyžaduje netradiční způsob myšlení, kterému se v Čechách vyhýbáme, nechceme vidět a už vůbec ne konat. Represe není dobrý výrobní nástroj, ale zrovna tak přílišná podpora jednotlivce může mít opačný efekt. Pojem sociální podnikání zní v podnikatelském světě, ale i v sociální oblasti, jako velká neznámá a naprosto podezřelá novinka. Snažím se aplikovat své praktické poznatky do života a legislativy. Nezůstávám odříznuta od reality, což se dlouhým setrváním v politických funkcích stává. Potkávám život v té nejhlubší pravdě a nahotě – není mnoho lidí, kteří ví, jaké strasti přináší život s handicapem, a přitom stačí pouze v nesprávný čas vstoupit do vozovky. Snažím se burcovat a uspořádat debaty s odborníky, kterých se aktivně účastním. Dávám ve své regionální kanceláři dohromady lidi, kteří by se asi jinak nepotkali a snažím se, aby z jejich setkání vznikl pozitivní produkt. Pravda je, že bych potřebovala týden natáhnout, protože mnoho akcí v menších místech regionu se děje o víkendech a lidé si na „nás“ potřebují „sáhnout“. Neměla jsem od svého zvolení volný víkend a přiznávám, že nevím jak dlouho to lze zvládnout. Přitom jsem také matka a dcera. Snažím se, aby nestrádaly funkce, ale zatím strádám spíše já. Realizuji se, zhodnocuji zkušenosti, snažím se lidem přinášet povzbuzení, zájem o jejich činnost, práci, život, otevírat jim dveře a oči.
Přeji krásný nový rok ve zdraví a lásce.MH
