Nesouhlasíte s názory Terezy Spencerové, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Petra Fialy, Maji Lutaj, generála Miroslava Žižky, Pavla Šafra, Františka Janoucha, Cyrila Svobody (z 1. 9.), Vladimíra Hanzela, českých umělců, Bohumila Doležala, Zdeny Mašínové (z 21. 8.), Jaroslavy Janderové, Michaela Romancova, Anatolije Lebeděva, Františka Laudáta, Jany Černochové, Karla Schwarzenberga, Alexandra Kručinina, Milana Hulíka, doc. Jaroslava Šebka, Matěje Stropnického, Romana Jocha, Hynka Kmoníčka, prof. Václava Hampla, Martina Bursíka (z 6. 8.), Vladimíra Hučína, Jana Vidíma, Jaroslava Lobkowicze, Gabriely Peckové, Daniela Kroupy, Tomáše Zdechovského, Cyrila Svobody (z 22. 8.), Františka Bublana, Jiřiny Šiklové, Karla Hvížďaly, Jiřího Pehe, Marty Kubišové, Petry Procházkové, Martina Bursíka (z 23. 6.), šéfky hnutí Femen, Zdeny Mašínové (z 21. 5.), Ondřeje Benešíka či Džamily Stehlíkové.

Toto nejsou zprávy z Marsu: Ráno kancelář Petra Porošenka vydala prohlášení, že Putin a Porošenko se dohodli na trvalém příměří na Donbasu. Následně mluvčí Kremlu oznámil, že to není pravda, protože Rusko není účastníkem konfliktu, tudíž nemůže uzavírat příměří. Poté Porošenkova kancelář prohlášení modifikovala, vypustila slovo „trvalé“ a nová formulace zní „režim příměří“. Další zprávou dne bylo, že Putin, jakoby Chuck Norris světové geopolitiky, cestou do Mongolska (!!!) vypracoval sedmibodový mírový plán (který stojí za to okomentovat). Separatisté „jsou ochotni o míru jednat“. Slovy českých fotbalových funkcionářů: „Co je to za klauni?“ Co si pod tím vším má český čtenář představit?

Na první pohled se to jeví jako chaos. To by pro Ukrajinu na jednu stranu nemuselo být až tak překvapivé, ale mluvit o uzavření míru pouhý den před zahájením summitu NATO, na němž už si všichni brousí zuby na eskalaci vztahů s Ruskem, je od Kyjeva skoro až troufalé. Vždyť při panujícím míru Ukrajina už Severoatlantickou alianci nebude nijak naléhavě potřebovat, NATO by tím přišlo o „své téma“ a smysl a zůstaly by mu jen bolestně živé vzpomínky na „úspěchy“ typu „nevítězných“ válek v Afghánistánu a Iráku nebo na likvidaci Libye coby státu.