Řada zákonů v České republice, má původ v minulém režimu a zrod v letech před revolucí. Tyto předpisy jsou mnohokráte novelizovány, čímž se stávají nepřehlednými pro právníka, či soudce, natož pro běžného občana, který je v ČR stále častěji napadán osobami, pohybujícími se v českém dluhovém průmyslu, který nemá ve světě obdoby.
Možná i to je důvodem, proč politici všech parlamentních stran vůbec nemluví o možnosti změn zákonů, které by byly přizpůsobeny dnešní době.
Dnes známe Zákon 99/1963 Sb. Občanský soudní řád. V § 1 zákon vysvětluje svůj význam takto: ”Občanský soudní řád upravuje postup soudu a účastníků v občanském soudním řízení tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana soukromých práv a oprávněných zájmů účastníků, jakož i výchova k dodržování smluv a zákonů, k čestnému plnění povinností a k úctě k právům jiných osob.”
Rozsudky městského soudu v Brně i Krajského soudu, které jsem viděl, však byly vzdáleny tomuto účelu a byly spíše formulovány jako primitivní a laická vysvětlení, proč soud rozhodl ve prospěch vymahače a proti spravedlnosti, který by měla být hlavním účelem justice vůbec. Není tomu tak zdaleka v ČR a dlouho nebude. Občanský soudní řád prošel dvěma politickými režimy od svého zrodu v roce 1963 až do dnešní podoby, tedy 55 let úspěšného ničení životů občanů ČR.
Ovšem i novější zákony se dají označit za nedokonalé, např. Správní řád, 500/2004 Sb. Ten upravuje doručování zásilek. Tam narážíme na řadu problémů, zejména s Českou poštou a jejími dnešními schopnostmi a přesností doručování a také na neuvěřitelný nesmysl zvaný fikce doručení.
V důsledku fikce doručení zmešká občan možnost bránit se nějakému, pro něj nepříznivému, rozhodnutí nebo opatření, tedy přišel o možnost obrany proti němu, o možnost uplatnit proti němu opravný prostředek, např. odvolání proti rozhodnutí, které se dotýká jeho práv a povinností. Fikce doručení znamená, že určitá písemnost je podle současné právní úpravy v ČR, považována za doručenou, i když ji adresát nikdy nepřevzal, a s jejím obsahem se neseznámil. Pokud je mu takovým rozhodnutím, např. soudu nebo státního orgánu uložena např. povinnost zaplatit určitou částku, může proti němu, jakmile příslušné rozhodnutí, které třeba nikdy neviděl, nečetl, nabude právní moci a stane se vykonatelným, ke splnění v něm uložené povinnosti (např. vymožení peněžité částky) zahájena exekuce a obrana proti ní je téměř nemožná, protože v době, kdy již neprobíhá nalézací řízení, ale kauza je ve stádiu, kdy již soud nařídil exekuci, která je již vykonatelná, neexistuje téměř žádný způsob opravných prostředků a obrany osoby, které byla písemnost doručena fikcí.
Tam vzniká velký prostor pro manipulaci dluhových podnikatelů, zejména soukromých exekutorů, nebo podvodných věřitelů a podobně. To je v České republice běžná praxe.
Řešením by bylo, pokud by všichni občané měli zřízenu datovou schránku, což je jednoduchá záležitost, která na poště zabere pár minut, nic nestojí a kdokoliv může komunikovat jako občan se soudy, policií i ostatními státními úřady z domova počítačem a bez potřeby digitálního podpisu, ten se vyžaduje, pokud datová schránka je zřízena podnikatelem.
Žádný zákon dnes nenutí soudy, aby rozhodovaly spravedlivě. V České republice postačí kterémukoliv podvodníkovi doručit soudu své vysvětlení žaloby, dodat pozměněnou, nebo falešnou listinu, jako důkaz a soud okamžitě vydá usnesení a platební rozkaz, nebo nařídí exekuci atd.
Od roku 2001, kdy vláda Miloše Zemana v koaliční smlouvě s ODS schválila proslulý a ve světě nevídaný Exekuční řád, čili zákon 120/2001 Sb., bylo nařízeno na občany ČR přes 7 000 000 exekucí. Převážně na osoby, u kterých nejsou prostředky na právní obranu a zastoupení advokátem a u důchodců, studentů a podobně. Sedm milionů exekucí v desetimilionovém státě, to už skupince soukromých exekutorů přináší nemalé zisky a to je hlavním důvodem všech vad veškerých předpisů, podle nichž se řídí české soudy vždy zcela jednoznačně.
Časem sice vzikají některé novely, které však jsou účinné jen na nové exekuce a insolvence, ale ty započaté před datem této změny, jsou řešeny starým systémem, tedy už tady existuje nespravedlivé rozhodování, kdy soudy polovině národa rozhodnou tak a druhé již podle nového zákona. Mnohým občanům tedy novely nepřináší nic nového, žádné světlo na konci tunelu a občané platí nesmyslné a ve světě nevídané úroky a poplatky a život jim v české bídě utíká. Pracují na černo, tedy bez důchodového pojištění, což za pár let vyrobí statisíce osob na ulici bez nároku byť na dávku na živobytí, protože ta je přiznatelná nově jen těm, kdo mají bydliště a nájemní smlouvu a splňují řadu dalších podmínek. Ovšem získat bydlení s exekucemi je poněkud málo pravděpodobné a tak statisíce českých bezdomovců se dají očekávat již za pár let, možná už za deset.
Pikantní je i skutečnost, že až do končícího roku 2018 se nezměnila částka životního minima, která platí už od ledna 2012. Během této doby se však zvýšily náklady na život v České republice a potíž je v tom, že dle částky životního minima se vypočítává nezabavitelné minimum, ze kterého má žít několik set tisíc rodin a jednotlivců v České republice, kteří mají exekuce, nebo trpí bídou 5 let a dle novely insolvenčního zákona až 7 let v insolvenci. Ti většinou nevydrží žít o hladu a bez oblečení a končí v konkurzu do konce života, tedy bez šance na kvalitní život, jen pracovat a vše odevzdávat a jíst odpad. To je Česká republika roku 2018 a dále. Taková je realita.
Karel Fleischer
Kandidát do Evropského parlamentu
Místopředseda SPR-RSČ Miroslava Sládka
Předseda MO Brno SPR-RSČ Miroslava Sládka
Admin webu ”Exekuce není byznys”
Admin skupiny na Facebooku: “Stop soukromým exekutorům v ČR”
Převzato z profilu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
