Neříkám, že jsem podobného kroku prezidenta, jakéhokoliv, včetně amnestie, bez výhrad zastáncem. Mám několik důvodů, proč amnestii, resp. jejímu určitému rozměru mohu říci ano a ne. Tedy – vážím dnes spíše ta odůvodnění více subjektivní a osobní:

• je-li zvažovaná osoba v tíživé životní situaci – zdraví, příp. situace jeho blízkých;
• závažnost trestu - spíše do kategorie trestné činnosti méně závažná atd.;
• je velmi silně pravděpodobná náprava odsouzené osoby z pohledu jejího i činu, který spáchala;
• je nějaký důvod toho, kdo amnestii vyhlašuje, aby se dotkla právě určitého charakteru, resp. okruhu trestné činnosti, která zejména v politickém kontextu (prezident) má vyvolat ve společnosti jakési přehodnocení, což v důsledku znamená, že posléze může být považována spíše za pochybení, nebo že byla spíše výsledkem objektivních poměrů, než projevem uvědomělého, nezákonného konání na straně subjektu (-ů). Je třeba dodat, že v případě působení a konání V. Klause šlo zejména o 90. léta 20. stol. Ona léta nevědomosti, pochyb, narychlo uzavřených spojenectví, a přesto dnes nezvratných kroků v ekonomice, politických rozhodnutí a možné trestně - právní nedostatečnosti jsou předmětem nejedné úvahy (přímých aktérů té doby nevyjímaje, kriticky hodnotících ony kroky, např. Petr Pithart).

Myslím, že kroky související s Klausovou amnestií jsou dnes již vcelku nevratné. Za důkaz mohou posloužit jiná a další zadržení příp. recidivistů. Jsou to takoví ti běžní, malí, trestaní…, co je můžeme potkat na ulici a snad, dokonce politovat. Řada z nich se do vězeňské cely bude chtít i vrátit. Lépe jim snad nikde jinde nebylo. Ale to už je tak čtení na Foucaulta výš.

Přesto je jen velmi málo pravděpodobné, že nastane náprava amnestijních kroků, které se dotknou tzv. caus let devadesátých (viz omílaný problém H – systému atd.). Jejich aktéři se jmenovitě do budoucna již opakovat nebudou. Zkusili si to… a stačilo. Pravda, mechanismus, resp. smysl konání tu bude jako odkaz následovníkům dále.