Spousta lidí už zapomněla, že já jsem byl první český politik, který navážno řekl, že se Evropa musí spojit a problém migrace řešit jako celek. A to bylo ještě předtím, než se vůbec o migrační krizi začalo mluvit v televizi. Dokonce jsem se tehdy potkal s tajemníkem NATO a řekl jsem mu svůj názor: že potřebujeme Evropskou armádu, a že lodě NATO mají bránit hranice Evropy na moři.

Od té doby se stala spousta otřesných věcí a je skoro jisté, že další nás čekají. My ale máme možnost zabránit tomu, aby se stávaly u nás. Doteď jsme totiž nedovolili žádný masivnější příliv migrantů. Nám se po republice nepohybují “osamělí vlci” připravení udeřit jako ve Francii, Anglii, Německu… A když budou naše tajné služby fungovat, jak mají, tak máme reálnou šanci své bezpečí uhájit - bezpečí, o kterém se může státům na západ od nás leda tak zdát.

Ve své knížce "O čem sním, když náhodou spím" jsem věnoval velkou část tématu bezpečnosti, vytáhnu vám z ní pár vět. Snad vás navnadí si ji přečíst celou, dá se získat v síti Levné knihy nebo stáhnout a vytisknout ZDE, případně stáhnout do mobilního zařízení ZDE

A píšu tam:

“Podle mě by měla být Evropská unie jako stará slovanská nebo keltská vesnice. Uvnitř ní lidi obchodují, navštěvují se, pomáhají si. No, taky se někdy hádají. Normální život. Dneska se tomu říká volný pohyb zboží, služeb, kapitálu a osob. Ale za posledním stavením to končí. Palisáda, příkop, hliněný val. Hranice. Tahle naše vesnička nemůže ubytovat každého, kdo hledá lepší život. Na to není dost velká. Pohostinnost nabídne jen tomu, kdo může přispět ostatním. Vesnici chrání ozbrojenci, kteří jsou dobře vyzbrojeni a vycvičeni. A když je cizinců na hranicích příliš a mávají sekyrami, tak jdou pomoct i odvážní obyvatelé. To znamená všichni.

Do Evropy proudí tisíce lidí, kteří utíkají před válkou v Sýrii a v Libyi. Jediné řešení je mír v těchto zemích, rekonstrukce formou Marshallova plánu a návrat uprchlíků domů. Že bychom jim otevřeli hranice, problém nevyřeší. Naopak. Zadělali bychom si na daleko větší. Ohrozili bychom svoje bezpečí a náš dosavadní způsob života.

Češi a české firmy by si měli vybrat, kdo bude u nás žít a pracovat. A pokud někdo chce, musí se přizpůsobit našim zvykům a způsobu života. Proto odmítáme kvóty a vydírání Bruselu. Migrační politiku chceme stejně, jako ji mají v Kanadě, ve Spojených státech a v Austrálii, kde si sami vyberou, koho k nim pustí.”