jsem pořád ještě v myšlenkách na zádušní mši za Karla Gotta v katedrále svatého Víta, Václava a Vojtěcha. Uvnitř mi přišlo, že je nadpozemské světlo a Karel by byl určitě rád, kdyby to viděl a slyšel rekviem, které mu přichystalo arcibiskupství a Pražský hrad. Jiřinka Bohdalová měla nejdojemnější smuteční projev, který jsem kdy slyšel. Ta úžasně za sebe poskládaná slova. Vyzdvihla schopnost Karla Gotta spojovat lidi. „Svými písničkami sbližoval celé generace a sousedy. A to je na metál.“

Je.

A nakonec ten silný osobní vzkaz. „Drž mi tam nahoře místo. Mám pro tebe jeden úžasný židovský fór. Miluji tě, tvoje Bohdalka.“ Byl jsem dojatý, měl jsem slzy na krajíčku, stejně jako když zazněla píseň Už z hor zní zvon.

Po obřadu jsem za Jiřinkou šel, byla tam i s dcerou Simonou Stašovou. Moc jsem jí děkoval a obdivoval jsem jí, jak to zvládla. Že to prostě byla síla. Víte, jedna věc je takový text dát dohromady, mě ale odrovnal i ten její neopakovatelný přednes. Sami jste to určitě cítili po svém. Určitě to v takové chvíli a na takovém místě muselo být pro Jiřinku nesmírně těžké. A ona to zvládla s takovou noblesou a elegancí. Obdivuhodné.

Děkuju kolegům z Úřadu vlády a hlavně jeho šéfce Tünde Bartha, mé skvělé kolegyni už pár let. Na tuhle neuvěřitelně náročnou organizaci bylo jen 7 dní, ale zvládla to úžasně a děkuju všem těm, kteří s ní spolupracovali a bez kterých by to nezvládla. Arcibiskupství kardinála Dominika Duky, kanceláři Pražského hradu, vedení žofínského paláce, vedení Policie ČR a Prahy a všem policistům, pražskému magistrátu, Červenému kříži, záchranné službě a agentuře AV Media za organizaci rozloučení pro veřejnost v Paláci Žofín.

Tam, jak jste určitě sledovali, se veřejnost s Mistrem opravdu dojemně rozloučila už v pátek. Všechno proběhlo v souladu s přáními rodiny Mistra. Sice jsem na Žofíně nebyl osobně, ale kolegyně mi posílala průběžně fotky a informace, taky jsem se díval na zprávy. Děkuju všem, kdo pomohli. Včetně pohřební služby, která na místě celý den od lidí odebírala květiny, kladla je citlivě na schody pod rakev Karla Gotta a přenášela na stůl. Děkuju taky naší Armádě ČR, která po celý den zajišťovala vedle rakve čestnou stráž.

A samozřejmě děkuji za ten úžasný přístup lidem, kteří se s Mistrem přišli rozloučit. Někdo čekal trpělivě půl dne a celou chladnou noc, jiní několik hodin, v dlouhém špalíru, který občas šel okolo Národního divadla přes celý most Legií a často i daleko za něj. Ve frontě nebyly konflikty. Všichni si skromně počkali, až na ně dojde řada, aby se s Mistrem mohli v Žofínském paláci osobně rozloučit a položit mu k rakvi věnec nebo kytičku. Úžasné.

Poprosil jsem kolegyni Tünde, aby požádala policii a vedení paláce Žofín, aby lidem, kteří čekali hodiny ve frontě, nezavírali bránu před nosem. Vyšli nám vstříc a za to jim moc děkuju. Oproti původnímu plánu přijali všechny a nechali je poklonit se Karlu Gottovi až do půlnoci. Potěšilo mě to. Dostalo se tak snad na všechny, kteří dorazili. Proč to píšu? Protože je vidět, že my Češi se dokážeme takhle spojit, spolupracovat, pomáhat si, vycházet si vstříc a nehledat jen spory a konflikty.

Tak jo. Jdem na hlášení.

Už poněkolikáté jsem mluvil se zástupci takzvaného krizového štábu. O něm a o tom, jakou nátlakovou PR akci spustili, jsem vám psal už před několika týdny. Znovu jsem jim zdůraznil, že pojišťovny uvolní na základě mé intervence dodatečných 6 miliard rezerv. Oni ale požadují až 13 miliard. Požádal jsem proto ministra Vojtěcha o setkání se všemi poskytovateli péče, kteří se domluvili na návrhu úhradové vyhlášky. Vždyť to byli oni, kdo jí dali podobu, Ministerstvo zdravotnictví do ní přeneslo jen to, na čem se dohodli. A já to respektuju.

Po hodinové debatě a souhlasu všech jsme se dohodli, že úhradovou vyhlášku ještě otevřou, abychom do ní zanesli zvýšení platů, které jsme schválili na koalici pro všechny zaměstnance ve veřejné sféře o 1500 korun měsíčně. Ale jiná věc je rozpouštění dalších peněz zdravotních pojišťoven, jak požaduje “krizový štáb.” Musíme být zodpovědní. Už teď do zdravotnictví pumpujeme rekordní peníze, o 35 miliard víc než loni. Je to i největší meziroční navýšení. Když to srovnáte s druhým největším navýšením, tak ten byl mezi lety 2017 a 2018 18 miliard!

“Krizový štáb” pak na svůj Facebook napsal, že jsem je vyhodil z jednání. Vůbec ne, nevyhodil, požádal jsem je, aby odešli, protože nebyli pozvaní. Všichni věděli, že to je jednání jen s poskytovateli zdravotní péče. S paní Dagmar Žitníkovou ze zdravotnických odborů jsem jednal už několikrát, naposledy v úterý. Takže její názory už znám. Chtěl jsem teď slyšet i poskytovatele. Mimochodem na jednání s poskytovateli byli 4 zástupci zároveň členy “krizového štábu.” Paní Ludmila Kučerová a pan Jiří Kabát za domácí péči a pan Eduard Sohlich a Petr Fiala za Asociaci českých a moravských nemocnic. Takže krizový štáb byl nakonec zastoupen víc než dost.

TAKŽE. Do úhradové vyhlášky půjde v příštím roce o 4,9 miliardy navíc! Budeme tak kompenzovat zvýšení platů ve veřejné sféře o 1500 korun. Peníze budou rozdělené proporcionálně mezi všechny segmenty. Celkem s už dohodnutými 6 miliardami je to nárůst o 10,9 miliardy. Páteční jednání s KSČM na to už nemělo žádný vliv. Pouze jsme to zástupcům komunistů vysvětlili, ale jsme rádi, že s tímto postupem vyjádřili souhlas. Předpokládám, že nové znění úhradové vyhlášky bude hotové příští týden.

Tak, a teď se se mnou pojďte podívat na brněnské výstaviště. Byla tam jedna z nejdůležitějších akcí, kterou tenhle rok naše země zažila, Mezinárodní strojírenský veletrh. Ze všech zemí světa, které v byznysu a technologiích něco znamenají, přijelo 1600 vystavovatelů.

Tahle akce je zároveň největší setkání byznysmenů ve střední Evropě a má obrovskou tradici. V Brně se obchodníci a průmyslníci potkávali už v 19. století, za komunismu byl strojírenský veletrh oknem na západ. Byla to jediná možnost, jak vidět technologický pokrok za železnou oponou.

A my poprvé v historii dali pod jednu střechu naše ministerstva, státní agentury, banky, celkem 13 státních organizací, které společně vystavovaly pod značkou Czech Republic: The Country For The Future. Nejenže to bylo pohodlnější pro návštěvníky a levnější pro daňové poplatníky, ale hlavně bylo vidět na všech, kdo se přišli podívat, jak jsou z naší prezentace nadšení.

Náš stánek byl narvaný lidmi z celého světa od rána do večera, viděl jsem u zástupců českých firem opravdovou hrdost na naši zemi. Proběhla spousta osobních jednání, workshopů, prezentací a do toho všeho jsme zapojili i několik našich startupů. Prezentovali jsme nejnovější technologie Made in Czech. Umělou inteligenci, 3D, virtuální realitu.

Naše značka Czech Republic: The Country For The Future měla takový mezinárodní ohlas, že ji zavedeme na každém ministerstvu, aby pod ní naši zem reprezentovalo. Ještě nikdy se nestalo, že by tak dobře spolupracoval byznys a stát ve prospěch všech našich občanů.

Já strávil na veletrhu skoro celý den. Snažil jsem se projít co nejvíc stánků. Třeba Microsoft nebo Siemens. Ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček, který je autorem celé vize a značky země pro budoucnost, na veletrhu tři dny v kuse jednal s velkým počtem firem, desítkami zahraničních delegací a prezentoval naší zemi jako technologického lídra.

Na výstavišti jsem taky odhalil sochu Tomáše Garrigua Masaryka, která tam stála v roce 1928, když tehdy pan prezident otvíral Výstavu soudobé kultury. Trvalo 91 let, než se sem socha vrátila. Možná si pamatujete, že ji před rokem právě tady na strojírenském veletrhu vyfrézoval robot. Dával jsem tehdy video, jak ho slavnostně spouštíme s Peterem Pellegrinim. Detaily pak po robotovi zapravil sochař. Úžasná práce. Jsem moc rád, že ji tu máme.

Vystoupil jsem i na sněmu Svazu průmyslu a dopravy, který se konal v rámci veletrhu. Česká republika má skvělá hodnocení v mezinárodních žebříčcích. Stabilita, zaměstnanost, bezpečí, kvalita života, udržitelný rozvoj. O tom vám píšu průběžně. Dokonce, se po mnoha letech stalo to, že vládu chválí samotný Svaz průmyslu a dopravy.

Rekordně do naší země investujeme. V našem návrhu rozpočtu na příští rok počítáme s 88,5 miliardami z národních zdrojů a spolu s evropskými fondy to bude 146,7 miliardy. Je to o 24,4 miliardy víc než letos. A náš Národní rozvojový fond přinese ve spolupráci s bankami a velkými korporacemi v následujících letech dalších 30-40 miliard.

Pomáháme obcím a krajům se školkami, dětskými skupinami, školami, nemocnicemi, silnicemi, sociálními byty… Od roku 2017 investovalo Ministerstvo pro místní rozvoj 98,8 miliardy do 7376 projektů v rámci programu IROP. Už 3892 projektů za 35 miliard je dokončených.

Investujeme do dopravy. Masivně. Za 5 let jsme dali do dopravních staveb 526 miliard. Příští rok bude mít fond dopravní infrastruktury 87,3 miliardy včetně evropských peněz. Chystáme 151 velkých dopravních staveb nad 300 milionů za celkem 218 miliard. Právě teď stavíme 138,1 kilometru nových dálnic a 62,8 kilometru silnic I. tříd a obchvatů měst.

Za provozu rekonstruujeme 60,7 kilometru D1. Nejvytíženější česká dálnice je 15 let za svou životností. Rozpadá se s každým dalším kolem, co po ní přejede. Kdyby ji minulé vlády začaly opravovat včas, mohli jsme mít tři pruhy v každém směru a po celé délce. My celých 160 kilometrů, co jsme zdědili po našich předchůdcích, opravíme a zprovozníme do konce roku 2021. Pokud nám dneska někdo moudře radí, že jsme měli udělat 3 pruhy, tak by si měl uvědomit, že jen vykoupit pozemky a udělat EIA neboli vyhodnocení vlivů na životní prostředí, by trvalo další dlouhá léta. Za tu dobu by se ta dálnice už totálně rozpadla.

Kdo ještě pořád operuje s tím, že jsme loni otevřeli 4 kilometry dálnic, ať se prosím konečně dovzdělá.

Tady krátké školení z historie. V letech 2010 až 2011 přišly masivní škrty v investicích do dopravy, rozpočet klesl o 25 miliard a Nečasova vláda ODS a ministr dopravy Vít Bárta zastavili přípravu staveb. Víte, kdy v téhle zemi naposledy zahájili nějakou novou stavbu? Bylo to v roce 2010 na chomutovské D7. Od té doby se nedělo 5 let nic, dokud jsme nepřišli my. Náš Dan Ťok v roce 2015 začal stavět budějovickou D3. Takže opakuju, a bohužel ne naposled, protože hejtři nepřestanou pořád omílat tu pitomou písničku o čtyřech kilometrech. Dálnice, které nikdo nezačal před námi stavět, nemůžeme otevřít. To je prostě fakt.

MY JSME TI, KDO ZAČALI.

Letos otevřeme 34,2 kilometru úplně nových dálnic.

V roce 2020 zprovozníme 60 kilometrů silnic a dálnic.

Naše vláda je taky první, která začala přispívat krajům na opravy jejich silnic. Dali jsme 4 miliardy a tento rok přidali ještě dalších 19 miliard.

A železnice? Opravili jsme nebo právě teď opravujeme 102 nádraží po celé zemi za 1,2 miliardy. Do roku 2022 na to dáme 8,4 miliardy. Desítky miliard jdou každý rok na modernizaci kolejí, aby po nich mohlo jezdit víc vlaků a rychleji.

Do konce roku 2028 bude jezdit vlak z centra Prahy na letiště, jak jsem vám psal v minulém hlášení. Jsme BOHUŽEL první, kteří začali pracovat na rychlovlacích. V roce 2025 začneme stavět první tratě, kde se bude moct normálně jezdit dvoustovkou. Do 10 let pak budou na některých úsecích jezdit vlaky až 320 kilometrů za hodinu. Hlavně Praha-Brno-Ostrava.

Taky jsme první, kdo rozjel komplet digitalizaci státní správy. Náš vládní zmocněnec koordinuje všechna ministerstva a úřady, aby SPOLEČNĚ vytvořili úřad přístupný z internetu. Prosadili jsme zákon o právu na digitální službu a zákony podporující bankovní identitu. Díky tomu se do Portálu občana bude moct snadno přihlásit 5,5 milionu lidí stejně jako do své banky.

Taky jsme prosadili zákon o digitálně technické mapě, která je nutná ke zrychlení stavebního řízení. Projekt Moje daně od příštího roku zjednoduší podávání daňových přiznání. Současně zadal ministr průmyslu Havlíček svému resortu, aby všechny formuláře, se kterými podnikatel přijde do styku, byly v digitální podobě. A ve stejnou dobu zahájilo Ministerstvo průmyslu a obchodu velkou akci a vypisuje úspěšně programy pro pokrytí internetem každého bílého místa na mapě ČR. Do roku 2023 tak bude internet všude a do roku 2025 bude pokryto 75 procent našeho území dokonce sítí 5G.

Abychom digitalizaci zrychlili, dali jsme dalších 382 milionů, které půjdou hlavně na Portál občana, rozvoj registrů a Czechpointů. Na digitální technickou mapu půjde dalších 150 milionů. Digitalizujeme i zdravotnictví, eHealth, eRecept, eNeschopenka. Propojí lékaře, pacienty a zaměstnavatele.

Země pro budoucnost. Tou budoucností jsou naše děti, takže i vylepšujeme školství. Tenhle školní rok jsme začali testovat předmět Technika, který propojuje praktické dovednosti s novými technologiemi. V příštích letech by se měl vyučovat na všech základních školách, aby se naše děti učily moderní technologie i manuální zručnost.

Na stovkách škol jsme začali zkoušet programy Rozvoj informatického myšlení a taky Rozvoj digitální gramotnosti. IT je potřeba umět využívat ve všech oborech a rozhodně to neznamená jen psaní ve Wordu a sčítání v Excelu. Od října 2018 do února 2019 vyhradilo ministerstvo školství 605 milionů na implementaci digitálního vzdělávání a pokračuje v tom dál. Podporujeme taky duální vzdělávání, to znamená praxe středoškoláků a vysokoškoláků ve firmách, kde se učí technologie přímo v provozu. Legislativní návrh duálu bude do konce roku.

Tahle naše hospodářská politika v podnikatelích vzbuzuje očekávání, jaká tady už dlouho nebyla. Je to pro nás extra motivace, abychom dotáhli věci, jako je rekodifikace stavebního práva, digitalizace státní správy, příprava na jádro, Národní rozvojový fond a plno dalších věcí, o kterých ode mě každý týden čtete. Budu rád, když se kouknete na celý můj projev. Za chvilku dávám sem na Facebook.

To, jak naše země míří na vrchol, jsem prezentoval taky na Fóru Thirty years of growth neboli Třicet let růstu, které spolupořádal deník Financial Times. Přednášel jsem v angličtině. Ale ne jen o pozitivech. Připomněl jsem, jak předchozí vlády promarnily čas a možnosti během transformace v 90. letech, to, že jsme se nepoučili v ostatních zemích, nebo třeba taky to, že jsme neměli privatizovat naši vodu. Vyzdvihl jsem malé a rodinné podniky a ukázal, jaké jsme udělali reformy od roku 2014, jaké máme šikovné lidi, vědce, podnikatele a že chystáme náš Národní investiční plán. Kdo máte zájem, dám celý projev za chvilku na Facebook.

V některých věcech jsme ale zemí budoucnosti už teď. Podařilo se nám vyjednat, že od roku 2021 bude v pražských Holešovicích sídlit nová Agentura Evropské unie pro kosmický program. Naše země tak bude mít přímý přístup k unikátním technologiím a know-how špičkových odborníků z celé Evropy. Taky jsme dodělali náš Národní kosmický plán na roky 2020 až 2025. Chceme, aby naše firmy dodávaly součástky do družic a nosných raket, a tím nemyslím nějaké malé součástky, ale celé přístroje a platformy. Pořádně šlapeme do našeho kosmického průmyslu, podporujeme inovace a spolupráci vysokých škol a průmyslu. Na to, aby Česko mělo silnější pozici v Evropské vesmírné agentuře, jsme vyčlenili dalších 275 milionů korun ročně.

V čem jsme naopak slabí, a to říkám otevřeně, je podpora našich vysokoškolaček. Mluvím konkrétně o tom, že naše ženy, a hlavně vědkyně, si musí vybírat mezi kariérou a rodičovstvím, a je pro ně strašně těžké obojí skloubit. V tom fakt zaostáváme za vyspělými zeměmi. Tím zároveň zařezáváme obrovský potenciál. V číslech, 59 procent lidí, co udělá doktorát, jsou ženy. Jenže pak přichází děti, mateřská a je strašně těžké se znovu vrátit na pracoviště a dohnat ty roky. Nemůžou vykázat takovou publikační činnost, odučené hodiny, úspěšné granty jako jejich mužští kolegové. Výsledek je ten, že ve výzkumných týmech je nakonec jen 26 procent žen.

Takže jsme se rozhodli udělat ve spolupráci s Akademií věd konferenci Rodičovství, péče a vědecká profese: současnost a budoucnost. Přednášela na ní předsedkyně Akademie věd paní Eva Zažímalová, taky paní Marcela Linková ze Sociologického ústavu a svoje jsem řekl i já.

Jak víte, jsem hlavně přes čísla a ty mluví dost jasně. Příští rok dáme na vědu 37 miliard a dalších 10,6 by mělo jít z evropských zdrojů. To je úplně nejvíc v dějinách naší země. No a když by se k tomu připočítalo to, co do výzkumu a inovací dávají firmy, dostaneme se na nějakých 90 miliard.

Řekl jsem taky, že si sám moc dobře uvědomuju, jak těžké je mít zároveň děti a k tomu kvalitně odvádět práci. A že toho musíme vyřešit spoustu, aby ženy-vědkyně nemusely volit mezi mateřstvím a kariérou. Potřebují stabilnější smlouvy, možnost přerušit práci po dobu mateřské. I když vím, že to mají těžké, jsem hrozně rád, že v posledních letech roste počet vysokoškolaček, které mají víc než dvě děti. Předávají jim nejen svou lásku a péči, ale i úctu ke vzdělání.

Myslím, že ženám-vědkyním by se měl do kariéry započítat čas strávený na mateřské. Umožnit jim flexibilní práci z domova. Chceme taky budovat univerzitní školky a dětské skupiny a dávat příspěvek na péči, aby svoje děti mohly mladé vědkyně taky někdy nechat u chůvy. Celý projev dávám za chvilku na Facebook.

Pojďme na další téma.

Prachy na ruku bez faktury, kasírování hostů bez účtenky, práce na černo bez sociálního pojištění a tím pádem s vidinou mizerného důchodu. Šedá ekonomika. Díra, ve které mizí peníze nás všech.

Dlouhou dobu si spousta lidí v naší zemi myslelo, že to je normální. Snažili se přechytračit stát, zatajovali tržby a ještě k tomu vykořisťovali ostatní. Když všechny ty malé i velké podvody zkusil odhadem sečíst Mezinárodní měnový fond, zjistil, že se u nás v letech 1991-2015 každý rok průměrně ztratilo v šedé ekonomice 14,83 procenta HDP.

Skoro 15 procent hrubého domácího produktu pryč.

Neuvěřitelná částka. Ještě v roce 2015 se v šedé ekonomice protočilo dvakrát víc peněz, než kolik tehdy stát ročně vyplácel na důchody!

Pak se stala jedna věc.

Nějaký Babiš zavedl elektronickou evidenci tržeb.

A taky kontrolní hlášení.

Do akce nastoupila Daňová kobra, začaly se systematicky potírat velké podvody s DPH a taky černý trh s chlastem. Přebrala to po něm Alena Schillerová a jede stejně tvrdě.

Výsledek?

Podle Mezinárodního měnového fondu jsme šedou ekonomiku srazili na 9,2 procenta! To je číslo z roku 2017. Díky našim opatřením se stovky miliard přelily do oficiální ekonomiky, zdanily a my je pumpujeme zpátky do lidí.

Budeme se v tom pořád zlepšovat. Fakt věřím tomu, že za pár let už nikoho fakt nenapadne se zákazníka zeptat, jestli to chce “s účtenkou nebo bez.” Jasně, že se chytráci vždycky najdou. Třeba teď nedávno si dva podfukáři v Ostravě najali ajťáka, aby jim “upravil” pokladní systém a začal posílat finanční správě zkreslené údaje o tržbách. Zatajili tím tržby za 45 milionů a na daních okradli nás všechny o 14 milionů. Samozřejmě, že po chvilce narazili. Celkem drsně. Kolegové z Finanční správy totiž mají svoje způsoby, jak takové podvody odhalit. Média z toho udělala senzaci. “První prolomení EET! Už je to tady!“ Blbost. O žádné prolomení nešlo, i když to slovo je samozřejmě do titulku super. Ale není to pravda. A navíc tenhle případ je důkaz, že EET funguje. Právě díky elektronické evidenci jsme na ten podvod přišli.

Další věc.

Léčebné konopí.

O něm už víte z mých hlášení snad všechno. Teď vám o něm píšu, protože pan prezident podepsal naši novelu zákona o léčivech. Takže je to definitivní a konopí bude opravdu hrazené z pojištění. Základní čísla. 30 gramů pro jednoho pacienta na měsíc a 90 procent ceny zaplatí pojišťovna. Léčebné konopí uleví 3000 pacientům, kteří trpí největšími bolestmi. Rakovina, roztroušená skleróza nebo chronické bolesti, na které prostě léky nezabírají. Jsem hrozně rád, že jsme jim mohli aspoň takhle pomoct a ulevit.

A ještě přidám jednu věc pro živnostníky. Víte, že chceme zavést paušální daň. Všichni, kdo mají příjem do milionu ročně, už nebudou muset odvádět socko, zdravko a daň zvlášť, dokonce ani podávat daňové přiznání. Prostě budou platit jeden měsíční paušál a hotovo. Už žádné papírovačky, žádná účetní. No a agentura Median teď udělala průzkum, kolik živnostníků do toho chce jít.

Hádejte. 78 procent! Víc než tři čtvrtiny.

Takže ten plán je skvělý. Alena Schillerová dělá všechno pro to, aby se to celé spustilo už od 1. ledna 2021. Taky jsme to probírali na vládě, jak se dočtete dál v hlášení.

No a tenhle týden jsme měli další výjezd. Tentokrát Plzeňský kraj. Jela se mnou ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová a ministr zdravotnictví Adam Vojtěch.

Ve Fakultní nemocnici Plzeň jsme slavnostně otevřeli nový urgentní příjem za 100 milionů korun. Ze státního rozpočtu jsme na něj dali 65,5 milionu. Rekonstrukce začala v roce 2017. Za plného provozu, protože denně se sem přijde ošetřit 250 lidí. Teď, když je hotovo, tady mají nejen nový příjem, ale heliport, víc ambulancí, větší čekárny i chodby. Nemocní už nebloudí po celém areálu, všechno je logicky soustředěné, je tu i dětský hrací koutek, nejmodernější diagnostické technologie včetně unikátního robota, který umí člověka vyšetřit, aniž by se musel přetáčet.

Dál ještě ve FN Plzeň staví novou psychiatrickou kliniku za 339 milionů a připravují velkou strategickou investici: pavilon chirurgických oborů za 2 miliardy.

Tohle je jen pár příkladů projektů, které podporujeme a které mají z naší strany finanční krytí. Postupně plníme plán vybudovat síť urgentních příjmů po celé republice. Velký urgent v každém kraji a malý v každém okrese. Příští rok podpoří zdravotní pojišťovny jejich provoz 2 miliardami korun. Taky chceme na jejich budování získat evropské peníze. Na ty velké, kterých bude asi 15, chceme pro každý získat až 300 milionů a na ty menší, kterých je zase kolem 80, bychom rádi měli po 50 milionech.

Taky jsme debatovali se starosty. Zajímali je samozřejmě dotace na příští rok a stavební zákon. Minule jsme měli obrovský převis žádostí na opravu silnic. Nechceme nutit starosty, aby si podávali žádost znovu, takže kdo bude mít projekt v tzv. zásobníku projektů, má velkou šanci, že se na něj tentokrát dostane.

Velké téma byla rekodifikace stavebního práva. Je to nejdůležitější zákon této vlády a musíme změnit systém, abychom stavební řízení zrychlili. Paní ministryně Dostálová bude mít 15. 11. hotovou textovou část návrhu zákona. Budu objíždět všechny kraje a pozveme s ministryní Dostálovou všechny starosty a tento zákon podrobně představíme. K tomu jim Klára Dostálová bude vysvětlovat, na co všechno bude možné využít peníze z EU v rámci Integrovaného regionálního operačního programu. Já to chci spojit s turné, které uděláme s ministrem Havlíčkem. Budeme představovat, co děláme a ještě chystáme pro živnostníky.

Pak jsme přejeli do Merklína, kde jsme otvírali domov Radost pro osoby se zdravotním postižením. Na něj jsme dali 7 milionů. Komplet si za ně revitalizovali budovu. Desítky lidí, kteří ho využívají, teď mají mnohem hezčí a komfortnější prostředí. Možná jste viděli fotky, co jsem si dával na Facebook, nejsou tu žádné bílé pláště, ale hodné tety, které vytváří přátelské domácí prostředí. Obdivuju je za jejich práci. Proto jim daruju 500.000 korun ze svých peněz.

Dál jsme se jeli podívat do plzeňského Centra robotiky. Vyvíjí tady technologie SmartCity pro Plzeň, zkoumají třeba využití dronů. No a pak jsme jeli na Střední průmyslovou školu strojnickou. Chtěl jsem mluvit se studenty o duálním vzdělávání, poslechnout si jejich zkušenosti a to, jak podle nich funguje spolupráce mezi školou a firmami. Bavili jsme se i o klimatu a zdravotnictví.

Asi bych se chtěl krátce vyjádřit i k šílenému lapsu, který předvedla redaktorka České televize. Začalo to celé tím, že na mě při debatě se studenty zaútočil pár otázkami docela sympatický mladý kluk, který zároveň i médiím přiznal, že není ze školy a do sálu se vetřel. Údajně patřil k Milionům chvilek pro demokracii. Ptal se na StB a Čapí hnízdo. Mně to nevadí. Naopak jsem rád, když mám příležitost to vysvětlovat, a odpovídal jsem opakovaně celkem na 6-7 otázek. Ale myslím si, že ho pak redaktorka neměla hned zpovídat jako studenta školy. Dokonce mu prý pomohla dostat se dovnitř…

Nevím, jako laik bych řekl, že si měla paní redaktorka do reportáže vybrat i další lidi. Ty, kteří do školy opravdu chodí. Teda abych byl férový, ona to vlastně udělala. Vybrala jednu dívku, kterou natočila zezadu, nechala ji ve střižně upravit hlas, což jsem ve zprávách už dlouho neviděl, možná nikdy, a do své reportáže dala jen část jejího vyjádření, ve kterém prohlásila, že studentům učitelé měli vyhrožovat problémy u maturity, pokud se mě budou ptát na kauzu Čapí hnízdo.

To, že studentka, která tenhle nesmysl tvrdila, to ale pouze četla u někoho na Facebooku, ale redaktorka z reportáže vystřihla. Nedala to do ní. Samozřejmě, že to pak má úplně jiný význam. A pak, i když tedy ČT tuhle reportáž nezařadila do vysílání na ČT1 ani ČT24, umístila ji na Facebook své regionální redakce. A co se stalo? No co se asi tak mohlo stát. Vypustila tak do veřejného prostoru poplašnou, neúplnou a lživou zprávu. Zprávu, která ubližuje mnoha lidem. Panu řediteli, škole, možná i té studentce, a samozřejmě mně. Přiznám se vám. Jsem z toho v šoku, že někdo, kdo má takovou moc, odvede tak neprofesionální práci. Škola chce televizi žalovat. Nedivím se, jak už jsem napsal, pana ředitele a jeho sbor taková lež hodně poškozuje, během posledních dní jim prý píší lidé, kteří buď neslyšeli nebo nechtějí slyšet celou pravdu a napadají je. Antibabiš servery totiž v první chvíli reportáž převzaly a aniž by ověřovaly pravdu, snažily se na ní postavit senzaci. Ta se nekoná. Nebo asi trochu koná, ale trochu jinak, než si asi moji hejtři představovali.

Já nechci oplácet stejnou mincí. Nebudu útočit na Českou televizi a vedení zpravodajství. Oni přiznávají chybu své redaktorky, já to beru, reportáž nebyla přímo ve vysílání, evidentně tam určité mechanismy zafungovaly, a nemá smysl v docela emotivní době chrastit zbraněmi a vykřikovat fatální soudy. Nebudu to dělat, i když jejich publicistické pořady Reportéři ČT, 168 hodin a Newsroom ČT24 podobně jako plzeňská redakce to dělají opakovaně. Nestojí mi to za to. Věřím, že si ČT i s takovou chybou dokáže poradit sama a já doufám, že jim to pomůže, aby ve své práci byli ještě lepší. Teda možná jsem moc naivní. Ale chci věřit tomu, že ji budou mít na paměti a uvědomovat si s plnou vážností, jakou má jejich práce vliv a dopad na lidi.

Ještě na chvilku zpátky k těm nemocnicím. Víte, že jsem minule psal, že si chci projít všechny pražské nemocnice a udělat seznam investic. Tenhle týden jsme zašli s ministrem Vojtěchem na Karlovo náměstí do Všeobecné fakultní nemocnice. Je to jedno z největších zdravotnických zařízení v republice. Spolupracují s 1. lékařskou fakultou Univerzity Karlovy a jsou vůbec největší výzkumné medicínské pracoviště u nás.

Pár zajímavých čísel. Mají 1500 lůžek, 55.000 hospitalizovaných pacientů ročně, víc než 1,5 milionu ambulantních vyšetření ročně, to je nejvíc z celé republiky, 6.000 zaměstnanců a roční rozpočet kolem 9 miliard, to je 2. největší po FN Motol.

Příští rok budou slavit 230 let od založení. Některé budovy jsou pořád ještě z 18. století, přitom posledních několik desítek let sem nepřišly žádné větší investice. Úplně poslední byla před 46 lety do urologické kliniky. To byl rok 1973. Štrougalův pavilon neboli „Hotel Incontinental“ se tomu říkalo.

Dával jsem vám fotky a sami jste viděli tu opadanou omítku, místy to vypadá fakt dezolátně.

A představte si, že jsem tady objevil malé Letňany.

Už v roce 1919 si vedení nemocnice nechalo udělat přehled a zjistilo, že mají po Praze 43 pracovišť. Už tehdy, za první republiky, měli projekt, že to zkoncentrují na jedno místo. Naposledy se k tomu vrátili v letech 2010 a 2015. Teď je nemocnice rozestrkaná na 20 místech. A víte, kde mají nejlukrativnější nemovitost? Úplně u Nuselského mostu. Ano, ten barák patří dětské klinice VFN.

Představte si, že by ho uvolnili, za pořádný balík peněz prodali, třeba na hotel, a peníze investovali do moderní budovy. Takhle přece uvažuje každý normální člověk. Až teda na pana pražského primátora. Ale do konce roku by měla nemocnice tenhle projekt představit.

Ale už se tady staví nový urgentní příjem za 300 milionů. Bude hotový v roce 2022. Bavili jsme se s vedením nemocnice i o dalších nutných investicích. VFN má Ministerstvem zdravotnictví schválenou strategickou investici za 1,5 miliardy na sdružený laboratorní pavilon.

Jo a věděli jste, že právě proběhl týden sociálních služeb? Do budovy Sněmovny přijela výprava sociálních pracovnic z Jablonce nad Nisou. Dostaly to jako dárek od našeho jabloneckého náměstka Davida Mánka a Jana Pastuchová jim udělala komentovanou prohlídku. Pak jsme si s nimi sedli, já a Adam Vojtěch. Měl jsem sice jen asi 20 minut, než jsem musel zase běžet, ale bylo to moc příjemné. Jana Pastuchová jim pak všem dala knížku o Sněmovně a my všichni se do ní podepsali. Byl to nejen dárek, ale taky poděkování za jejich práci.

Další návštěva. Přijely za mnou ředitelky mateřských škol. Stěžovaly si, že nejsou dost informované o novele školského zákona. Bavili jsme se taky o mzdách. Vyprávěly mi o každodenních problémech, které musí častokrát zbytečně řešit. A hlavně si stěžovaly na počty žáků v jedné třídě.

Dal jsem dohromady všechny jejich podněty. Musíme se bavit s lidmi z praxe. Některé mateřské školy navštívím, abych to viděl přímo v terénu. Taky jsem ředitelkám vykládal o našem boji za klima a ptal jsem se jich, jestli dětičky ocení můj plán rozdat jim lopatičky a sázet sazeničky malých stromečků. Celkem se jim to líbilo a musíme to logisticky domyslet.

A dál.

IBM Česká republika, Vodafone, Česká spořitelna, Unilever, Liftago, Primeros a spousta dalších. Tyhle firmy mi napsaly dopis, že chtějí stejná práva pro všechny, kdo jsou LGBT, tedy pro všechny homosexuály, bisexuály a také lidi, kteří procházejí změnou pohlaví. Samozřejmě jsem je přijal a vyslechl. A řekl jim na rovinu, že ve Sněmovně mám jeden hlas, ale budu kolegy informovat.

Zkusím už jet jen v krátkých větách, vidím, že toho je hodně.

S ministryní Klárou Dostálovou a předsedou Národní rady osob se zdravotním postižením panem Václavem Krásou jsme symbolicky otevřeli nové toalety u Pražského orloje. Projekt se jmenuje Euroklíč a určitě se běžte podívat na jejich web, dávám za chvilku na Facebook.

Ministerstvo pro místní rozvoj uvolnilo na tento projekt během 8 ročníků zhruba 33 milionů a díky tomu mají přístup do prostorných a čistých toalet nejen zdravotně postižení, ale třeba taky maminky a tátové s malými dětmi. Těchhle zařízení už je víc než 56 tisíc a klíče od nich dostávají jen ti, kteří je nejvíc potřebují. S panem Krásou řešíme i bezbariérovost a dotace pro obce na řešení podobných problémů. Jeho informace a zkušenosti jsou pro nás nedocenitelné. Velmi si ho vážím.

Byl jsem s Karem Havlíčkem v pekárně Radotín, možná jste viděli fotky. Malý živnostník tady upeče se třemi zaměstnanci 1000 chlebů denně, všechno ruční práce. Z jejich žitného chleba jsem nadšený a kupuju si ho pravidelně. Bavili jsme se o tom, jak se živnostníkům žije a jak je těžké sehnat lidi. Štve je komplikovaný systém zaměstnávání cizinců ze zemí mimo EU. Ještě se na to téma potkáme. Pan pekař neměl moc informací o našem živnostenském balíčku, o kterém jsem vám už psal. Musíme ho víc propagovat.

Byl jsem taky ve firmě Akire. Je to typická ukázka, jak umí být Češi šikovní a vynalézaví. Vyvíjí, vyrábí a prodávají tady systém na získávání tepla z odpadních vod, to pak vrací zpátky do budov a přitom k tomu není potřeba energie. Účinnost je úžasných 78 procent. Nejen, že to šetří životní prostředí, ale ani to není drahé.

Jednala vláda. Probírali jsme třeba novelu trestního řádu, trestního zákoníku a zákona o Probační a mediační službě, která by zvýšila efektivitu a snížila administrativu u alternativních trestů, jako jsou veřejně prospěšné práce a domácí vězení. Zřídili jsme Radu vlády pro duševní zdraví, bude to náš stálý orgán pro oblast duševních onemocnění a oblast prevence a včasné intervence. Navrhl jsem opět ředitele BIS Michala Koudelku na generálskou hodnost. Jeho odbornost a schopnosti oceňujeme nejen my, ale dostal i letos v březnu v USA cenu George Teneta. To je nejvyšší ocenění za zahraniční spolupráci udělované CIA. Dál jsme projednali novelu zákona o soudech a soudcích, která zavede jednotný a transparentní systém výběru soudců a soudních funkcionářů. Výběrová řízení budou povinná.

Jednala i koalice. Probírali jsme důchodovou reformu. Chci napravit staré křivdy na ženách, které mají podstatně nižší důchody než muži, ve stáří doplácí na to, že pečovaly o děti nebo jiné rodinné příslušníky, a chci taky zavést, aby období, kdy jsou ženy s dětmi doma a starají se o rodinu, se počítalo do důchodu. Bohužel paní ministryně Maláčová nám nebyla schopná konkrétně vysvětlit finanční dopady návrhů komise pro důchodovou reformu, dokonce tomu po pár minutách nerozuměl ani pan předseda Hamáček. Nakonec jsme řešili jen věci, které máme k důchodům v Programovém prohlášení vlády.

Bavili jsme se i o paušální dani pro živnostníky. O ní jsem vám psal už mockrát. Taky o zálohovaném výživném. Chceme pomoct dětem, na které dopadá, když rodič neplatí výživné. Jde o to, aby stát zařídil jeho vymahatelnost a jen ve vybraných případech a za jasně definovaných podmínek přistoupil k zálohovanému výživnému. Důraz je tedy na vymáhání u těch, kteří si udělali děti a pak se vyhýbají zodpovědnosti za ně.

Ve čtvrtek jsme se sešli na pravidelné poradě nejvyšších ústavních činitelů k zahraniční politice na Pražském hradě. Spolu se mnou za panem prezidentem přišli i předsedové obou komor Parlamentu a ministr zahraničních věcí, ministr obrany a ministr vnitra. Myslím, že je dobré se v zásadních otázkách nejdřív poradit a pak teprv něco hlásit do médií, jak je u někoho zvykem.

Probírali jsme nejnovější dění ve světě, hlavně v EU. Bavili jsme se, že mít 2 místopředsedy z 8 v Evropské komisi, kteří pochází ze zemí V4, je důkaz rostoucího vlivu našeho regionu a konkrétně Česka. Co se týká tvrdého brexitu, příští týden je Evropská rada, jsem zvědavý, jestli Boris Johnson splní slib, který mi dal v New Yorku, a najde si před zasedáním Rady chvíli na V4. Chceme se postarat o to, aby naši lidi ve Velké Británii měli zajištěná svoje práva, a taky, aby měl Brexit co nejmenší dopad na firmy, které s Británií obchodují.

Teď už fakt jen věty. Byl jsem v Muzeu železnice a elektrotechniky Národního technického muzea. Sešel jsem se s Federal Union of National Authorities, to je organizace, která zastupuje mezinárodní menšiny v zahraničí. Byl jsem na recepci španělského velvyslanectví, kde jsem přednesl projev. O Španělsku mám jednu zajímavost. V rámci panelu Bloombergu v New Yorku o problematice důchodů ve světě jsme si ukazovali prognózu délky dožití v roce 2050. A Španělsko prý v dlouhověkosti předstihne Japonsko. Možná díky tomu sluníčku, dobrému jídlu a hlavně, že jsou zvyklí se usmívat. No a dneska jsme jednali v Lánech s expertním týmem pana prezidenta o postavení ČR vůči EU.

Uf, tak jo. Mějte se fajn.