Kvóty jsme odmítli, příště musíme být ještě pozornější a připravenější. Co když Brusel a ostatní evropští politici budou zase sedět s rukama v klině, až půjde znovu do tuhého?
Máte obavy?
Já jo. Hlavně z toho, že naši zemi převezmou Piráti. Evidentně nemají žádný problém s migranty, což potvrdil i sám Ivan Bartoš, který v roce 2009 prohlásil: „Přál bych si, aby byl svět skutečně bez hranic. Migrace je přirozená věc. Jestli, a to již vidíme ve Francii i Německu, má být Evropa do deseti až patnácti let muslimská, nemám s tím problém.“
Jasně, dnes se vymlouvá, že šlo o mladickou nerozvážnost. Tehdy mu bylo 29 let. Možná by mu to člověk snad i věřil. Ovšem nebýt toho, že se v roce 2016 účastnil demonstrace, která v Česku vítala uprchlíky.
A co teprve pirátští europoslanci. Ti v roce 2019 hlasovali pro usnesení o záchranných akcích ve Středozemním moři, které mělo nejen podpořit neziskovky, které loví migranty u afrického pobřeží, ale zahájit i jejich letecký přesun z táborů v Libyi přímo do zemi Evropské unie. Kdo byl pro? Piráti Markéta Gregorová, Marcel Kolaja a Mikuláš Peksa.
Může se pak někdo divit, že Piráti vyzývají k přijetí Globálního paktu OSN o migraci? Ten moje vláda odmítla, protože dobře víme, že pakt stírá rozdíl mezi nelegální a legální migrací, snahu usídlit se v jiné zemi povyšuje na lidské právo, a dokonce přiznává migrantům stejné sociální zabezpečení a výhody, jako mají občane.
Že Piráti počítají s dobrovolným přijímáním migrantů, lze vyčíst z jejich „Stanoviska k migraci 2020“ z loňského listopadu, které by teď nejradši vymazali stejně jako třeba své řeči o polyamorii. V textu se skrývá nenápadná, ale dost děsivá pasáž, kde Piráti píšou: „Česká vláda by měla mít odvahu prokázat solidaritu nejen slovy, ale i praxí, například dobrovolnou relokací přiměřeného počtu žadatelů o azyl či přesídlením azylantů napřímo z válečných oblastí.“
Když slyším slovo „přiměřeně“, hned si vzpomenu na pohádku Byl jednou jeden král, kde Jan Werich s Vlastou Burianem házejí do těsta kvasnice. Co může z takového „přiměřeně, přiměřeně“ vzejít, ví každý Čech.
Piráti o dobrovolném přijímání migrantů záměrně nemluví a snaží se odvádět pozornost tvrzením, že odmítají povinné kvóty. Bodejť by ne, když jsem je s Viktorem Orbánem zarazil.
A nakonec snad to úplně nejzávažnější. Piráti usilují o to, aby o migraci nerozhodovala česká vláda, ale bruselští byrokrati. Ve svém stanovisku k migraci požadují rozšiřovaní pravomocí Agentury EU pro azyl, jednotné evropské řešení a vzájemnou solidaritu, čili přerozdělovací mechanismus, a dokonce podporují „pozitivní motivaci“ k dobrovolnému převzetí časti žadatelů o azyl, čili peníze za uprchlíky.
A ještě k tomu počítají Piráti s tím, že bude třeba lidi vychovávat. „Stranou by neměla zůstat ani práce s majoritní společností a podpora její otevřenosti vůči odlišnostem, která je prevencí nenávistných projevů a diskriminace nejen cizinců,“ píšou. Tomu všemu Piráti společně se STAN říkají „zodpovědné řešeni migrace“. Ve skutečnosti je to ale politika, která může přepsat kulturní prostředí celé naší země k nepoznání a kvůli níž se naše děti a vnuci mohou ve své vlastní zemi ocitnout v menšině. A samozřejmě i v nebezpečí.
Je evidentní, kam by Piráti směřovali tuto zemi, kdyby ji, nedej bože, vedli.
Myslím, že je to jasné.
Musíme se ubránit sami. Tvrdě a nekompromisně.
