Doc. JUDr. Miroslav Němec, Ph.D.

  • NÁR.SOC.
  • mimo zastupitelskou funkci
ProfileTopCardGraphDescription

Průměrná známka je 1,14. Vyberte Vaši známku.

-3 -2 -1 0 1 2 3 4 5

( -3 je nejhorší známka / +5 je nejlepší známka )

24.07.2014 1:01:11

Lidská závist je nejhorší lidskou vlastností vůbec!

Lidská závist je nejhorší lidskou vlastností vůbec!

Lidská závist je nejhorší lidskou vlastností vůbec a ničí nejen mezilidské vztahy, ale i vše krásné, pozitivní a výjimečné, celkově demotivuje i ty nejschopnější, a ve svých důsledcích vede zpět k rovnostářství a průměrnosti.

 

V minulém režimu, kdy bylo po celá dlouhá léta v lidech pěstováno rovnostářství a byla zakotvena i nivelizace mezd, čímž byla systematicky ubíjena snaha vynikajících jedinců, většinou vědců, novátorů, vynálezců a dalších „hybatelů“ pokroku, své vynálezy prezentovat, neboť pokud si je neprávem nepřivlastnil někdo jiný, z výsledků státem přiznaných odměn většinou zbohatnout nešlo a lidé si postupně zvykli, že práce špičkového vědce, lékaře, právníka, architekta i vysokoškolského učitele, je honorována stejně, jako práce nekvalifikovaného nádeníka či primitivního kopáče. Přišli jsme tak postupně o řadu vynikajících osobností, které se s tím nechtěly smířit a emigrovaly do zahraničí i se svými patenty a vynálezy. Bohužel.

Byla to však doba, kdy i právě proto, že všichni lidé měli skoro stejně, tj. stejné panelákové byty s umakartovým jádrem, stejný nábytek, stejná auta několika běžných značek, stejné motorky Jawa a pokud byla k sehnání i jízdní kola, vždy byla pouze značky Eska, Favorit či dovozová, nemotorná a těžká Ukrajina z SSSR. Nebylo si vlastně ani co závidět, ale přesto chodily i tehdy na policii (tehdy na Veřejnou bezpečnost) anonymy, které se musely prošetřovat a občas se i ukázalo, že byly pravdivé. Ta rovnost byla, a stále ještě dnes je, v lidech hluboce zakořeněna, takže i dvacet čtyři let po změně režimu hodně lidí uvažuje ve stejných dimenzích, a aniž by sami vyvinuli sebemenší úsilí k dosažení vyšší kvalifikace, rekvalifikace, vyšších výkonů či nových záměrů v podnikání, závidí těm, kteří tak učinili a mají se dnes podstatně lépe.

Tím, jak se v naší společnosti postupně stále více otevírají pomyslné nůžky mezi těmi nejbohatšími a nejchudšími, chodí na policii a další orgány stále více různých anonymů a dalších, většinou pseudonymních udání, neboť někomu vadí, že on má stále Škodovku či Trabanta, ale soused, většinou podnikatel, má již Audi, Volvo, Lexus, BMW či dokonce prestižní Mercedes, který si může zcela legálně „odepsat“ ze svých daní, další staví nový dům či si koupil chatu, má novou, mladší a hezčí manželku či milenku a dokonce si ještě jezdí každou chvíli do zahraničí k moři. Někteří závistivci „neskousnou“ ani to, že někdo má dnes velkou firmu, ač začínal v podstatě od nuly a celou dobu poctivě pracuje takřka 18 hodin denně, včetně sobot a nedělí, a nedokáží tyto poctivé podnikatele odlišit od těch, kteří ke svému majetku nepřišli poctivě, zázračně zbohatli v rámci privatizačních podvodů či jinou trestnou činností. Sami ale sedí takřka denně v hospodě, nadávají na všechno a pomlouvají všechny ty, kteří mají větší majetek než oni sami.

Zvlášť jim však „leží v žaludku“ špičkoví sportovci, manažeři, právníci i někteří lépe vydělávající umělci, neboť výše jejich ročních příjmů je vzhledem k možnostem závistivců přímo astronomická.

Posuzovat to však ve spektru vidění minulého režimu, dnes již nelze, neboť v tom minulém režimu byla sportovně nadaná mládež státem všemožně podporována, talenty byly tehdy výrazně privilegovány a soustřeďovány ve střediscích vrcholového sportu, u chlapců, včetně doby výkonu základní vojenské služby, kde v podstatě mimo základního přijímacího výcviku fakticky pouze provozovali svůj sport, popř. reprezentovali. Když pak takový špičkový sportovec, který byl od malička státem i finančně výrazně podporován, emigroval do zahraničí, mohli být ostatní lidé právem naštvaní, neboť našemu státu pak – jako již cizinec – nevrátil nic ani na daních, a navíc reprezentoval úplně jinou - cizí zemi.

Dnes je tomu ovšem zcela jinak, neboť v současné době stát takřka žádné sportovní talenty nepodporuje, je ve smyslu podpory sportu zcela asociální a chtějí-li dát rodiče své talentované dítě do některého sportovního oddílu, je to vždy jen plně v jejich režii a musí to draze, až velmi draze, všechno zaplatit ze svého, a na to již každý nemá, pročež značná část opravdových talentů zaniká. Začíná to již ve školce, pokud ji dnes ovšem vůbec rodiče seženou, kde si musí rodiče platit veškeré nadstandardní aktivity, pokud je pro své dítě chtějí a pokračuje to ve škole, kde musí rodiče platit nejen všechny učebnice, sešity i další, dnes velmi drahé, školní pomůcky, ale i sportovní a umělecké kroužky, jazykové kurzy a další poplatky a chtějí-li mít rodiče ze svého dítěte minimálně dobrého sportovce, musí ho k tomu vést zcela sami a důsledně, již od malička, platit mu drahé hodiny na sportovištích, velmi drahé trenéry, a je-li dítě opravdovým talentem, obětují tomu rodiče většinou v podstatě vše, včetně svého soukromí.

A současný „demokratický“ stát jen netečně zírá, sportovce sleduje a bez jakéhokoliv sponzoringu se pak chlubí tím, že takový sportovec pronikne mezi světovou špičku, vyhraje Davis Cup, Wimbledon, získá zlato na olympijských hrách, nebo na mistrovství světa, a vyjadřuje svoji nevoli nad tím, že takový sportovec přesídlí do daňového ráje, aby mu stát polovinu jeho těžce „vydřeného“ výdělku nesebral na daních. Pokud je však toto „přesídlení“ legální, tj. v souladu s naším platným právním řádem, nemělo by to být takovému sportovci nikterak vytýkáno, a spíše bychom měli – jako Češi – být hrdí na to, že se i přes tak mizerné podmínky vypracoval, a že reprezentuje naši zemi jako náš – český občan.

Bohužel se však najdou i lidé, kteří i těmto zcela mimořádným talentům, které v podstatě od svých cca čtyř let doslova „dřou“ na kurtech, hřištích či stadionech, neznají klasické dětství, ani školní lásky, ale jen dřinu a odříkání, závidí jejich úspěchy, ale hlavně peníze s tím spojené, a jsou schopni je za jejich reprezentaci ještě sprostě, byť jen slovně, napadat.

Ještě bych pochopil, kdyby to udělal nějaký primitiv, který to předtím slyšel někde v putyce IV. cenové skupiny mezi opilci a sám, maje v peněžence dvacet korun v drobných mincích, které někde vyžebral na nádraží, a v podstatě nevěděl pořádně ani o čem mluví, ale jestliže se k takové kritice sníží vysokoškolsky vzdělaný člověk a navíc člověk vysoce postavený, a ještě to pak šíří rychlostí blesku takřka veškerá média, je to přímo hanebné, neboť jakékoliv peníze vydělané špičkovými výkony ve sportu, jsou naprosto zasloužené a dnes v celém světě obvyklé, byť může někdo poukazovat na to, že mnohé minulé generace našich sportovců dělaly veškerý sport úplně zadarmo, což je samozřejmě pravda a těm sportovcům patří opravdová čest a sláva.

Faktem však je i to, že kdyby každý takový špičkový sportovec, svoje příjmy danil pouze v tzv. „daňových rájích“, aby ze svých příjmů odvedl co nejméně a někteří další čeští podnikatelé, kteří již dlouhodobě prohlašují, že vlastně živí národ, nakupovali zcela zbytečné super automobily, za mnoho milionů korun ročně, bude již tak velmi chudá pokladna České republiky naprosto prázdná a zaplatíme to nakonec my všichni, kteří stále ještě věříme, že se náš stát, přece jen „zmátoří“, „nastartuje“ a bude fungovat podle pravidel skutečné demokracie.

Doc. JUDr. Miroslav NĚMEC, Ph.D.

Stínový ministr vnitra za LEV 21    

Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje 0 příspěvků Vstoupit do diskuse Komentovat článek Tisknout