O krizi se v těchto týdnech a měsících hodně mluví jak v Evropě, tak ve Spojených státech, kde jsem shodou okolností byl v době, kdy americký Kongres rozhodoval o zvýšení hranice celkového zadlužení. Musím podotknout, že porovnám-li Evropskou unii se svými 27 členy s USA, docházím k závěru, že přes všechny problémy je Evropská unie ve svém rozhodování výkonnější a efektivnější než Spojené státy s jedním dvoukomorovým Kongresem.
Co se týče celkového zadlužení, deficitu a výkonnosti ekonomiky, jsou USA v mnohem horší situaci, než jsou v Evropě země jako Německo, Rakousko, Finsko, Nizozemí či dokonce z nových členských zemí Estonsko. Ve všech zemích se snižují deficity veřejných rozpočtů včetně nejproblematičtějšího Řecka.
Problém eura je zapříčiněn do velké míry nejen chybami z minulosti – velkým zadlužováním - ale také neustálými útoky finančních spekulantů. Příkladem takto postižené země je Španělsko, které mělo dlouhou dobu vyrovnané rozpočty a nízké celkové zadlužení. Přesto se ve Španělsku v uplynulých týdnech pod náporem spekulantů zvýšily úrokové sazby, ačkoliv Španělsko své relativně nízké dluhy pohodlně splácí.
Jak z této situace ven? Jsem přesvědčen, že Evropská unie musí více koordinovat své fiskální politiky, ekonomické rozhodování a harmonizovat své daňové systémy. Krok za krokem se to již děje. Jedná se samozřejmě o proces, který vyžaduje podporu v jednotlivých členských zemích - schvalování parlamenty. Jak ukázalo právě letní období, Evropa, ať se to našim euroskeptikům líbí nebo ne, se vydala silnějším tempem než doposud touto cestou.
To je dobrá zpráva pro euro. Vzhledem k tomu, že česká ekonomika je z 80% svého zahraničního obchodu odkázána na obchodování s eurozónou, je to dobrá zpráva i pro nás pro Čechy. V této souvislosti již po několikáté znovu opakuji, že nechápu reakce českého prezidenta Klause, který by si nejraději přál rozpad eurozóny.
Tripolis je po několikaměsíčních bojích v rukou libyjských povstalců. Jaký je váš názor na libyjský konflikt? Komu připisujete největší zásluhu na úspěchu této kapitoly „arabského jara“? Má Libye šanci stát se demokratickou prosperující zemí?
Neřekl bych, že tuto libyjskou kapitolu tzv. arabského jara můžeme již 100% označit za úspěšnou. Po svržení režimu Muammara Kaddáfího, i když sám vůdce ještě není dopaden, bude velmi důležité, jakým způsobem se přechodné vládě podaří nastolit nový pořádek. Musí stabilizovat bezpečnostní situaci v zemi, obnovit všechny funkce státu včetně zásobování elektřinou, potravinami a dalšími věcmi. Dále zajistit, aby byly řádově během jednoho roku zvoleny demokratickou cestou veškeré státní instituce. O úplném úspěchu či neúspěchu budeme hovořit přibližně za rok. V každém případě můžeme říci, že svržení Kaddáfího režimu je dobrou zprávou jak pro Libyjce, tak pro sousedy Libye včetně zemí EU na druhé straně Středozemního moře.
Věřím, že se nám s Libyjci společně, tak jako dosud, podaří zajistit zmiňovanou stabilitu a přechod k efektivnímu, funkčnímu a demokratickému systému. EU - včetně členské země jako je ČR - by nyní měly přispěchat s humanitární pomocí a se svými znalostmi. My Češi máme zkušenosti z přechodu z totalitního režimu na demokratický a mohli bychom našim arabským přátelům v tomto procesu pomoci.
Libye má na rozdíl od zemí jako Súdán a Jemen obrovskou výhodu, neboť se na jejím území nacházejí velké zásoby ropy a dalšího nerostného bohatství. Pokud se vše bude dařit, bude obnovena těžba, zpracování a vývoz ropy a zemního plynu. Libye bude mít díky tomu na tuto obnovu peníze a nebude muset po přechodné fázi žádat o ekonomickou pomoc.
V několika zemích EU proběhnou v blízké době parlamentní (např. Dánsko a Polsko) nebo významné regionální volby (v Německu např. ve spolkových zemích Berlín a Meklenbursko). Má podle vás evropská sociální demokracie šanci přejít od dosavadních porážek k volebním vítězstvím?
Pevně věřím, že tuto šanci má. Právě zmiňované volby vytvoří určitý předěl a sociální demokracie se, jak se říká hezky česky, odpíchne ode dna.
Velká šance je vyhrát volby v Dánsku. V Polsku vyhraje středově liberální strana Občanská platforma současného premiéra Tuska. Vládne velká naděje, že sociální demokracie posílí, a vytvoří vládu právě s touto liberální stranou. V českém kontextu musím poznamenat, že se jedná o stranu silně proevropskou!
V Meklenbursku-Předním Pomořansku dnes sociální demokracie drtivě zvítězila a jsem přesvědčen, že také v Berlíně své pozice minimálně udrží, a bude se zde nadále podílet na vládě.
Příklad Německa ukazuje, že i při současném ekonomickém boomu nebude mít zřejmě koalice CDU-CSU v příštích celoněmeckých volbách většinu. Přestože žádná jiná evropská ani západní světová země neroste ekonomicky tak silným tempem jako Německo, a nikde neklesá nezaměstnanost tak rychle, ukazuje se, že sociální demokracie začíná jít pomalu nahoru. Domnívám se, že stále více lidí si začíná uvědomovat, že to byla právě sociální demokracie, která již před vznikem současné finanční a ekonomické krize upozorňovala na nebezpečí současného systému. Je to právě sociální demokracie, která navrhuje nejefektivnější, nejrozumnější a pro naprostou většinu společnosti také sociálně nejúnosnější řešení.
Velká Británie se potýkala v letních měsících s pouličními nepokoji nevídaných rozměrů. Vy sám jste ve Velké Británii žil a pracoval. Překvapil vás rozsah a brutalita těchto útoků? Co je podle vás hlavní příčinou nespokojenosti těchto většinou mladých lidí? A jak hodnotíte reakci vládních stran i občanské veřejnosti?
Hlavní příčinu vidím v nespokojenosti lidí, v určitém rozpadu mravních hodnot a dá se říci celé společnosti. Vnitřní Londýn je i podle statistik nejbohatším městem Evropy. Na druhé straně, ale ve stejné ulici nebo čtvrti vidíme velkou bídu. Lidé, kteří nežijí v tomto bohatství, mají bohužel někdy i oprávněný dojem, že toto bohatství nebylo nabyto tou nejpoctivější cestou. Bylo nabyto nejrůznějšími triky a finančními spekulacemi a ne poctivou a dlouhodobou prací.
Nechci ospravedlňovat násilí, to je neospravedlnitelné. Tito lidé si ale mnohdy říkají, když finanční spekulanti mohou krást ve velkém, proč já bych nemohl krást v malém. Na tomto poli čeká Velkou Británii, na rozdíl třeba od našich sousedních zemí jako je Německo a Rakousko, dlouhodobá práce. Nepokoje se dají potlačit a také se potlačily policejně, ale nebude vůbec jednoduché udělat z Britů opět společnost. Vzpomeňme si na slova, pro některé té vůbec největší představitelky evropského konzervatismu, Margaret Thatcherové, že neexistuje společnost, existují jen jednotlivci. Po 30 letech vidíme výsledek tohoto procesu.
Ne náhodou začíná dnes opět konzervativní předseda vlády David Cameron mluvit o společnosti. Také britští konzervativci si uvědomují, že aby komunita mohla fungovat, musí v ní mít každý člen určité místo, kde je za svoji práci oceněn, kde se cítí dobře a má pocit, že to společenství funguje na spravedlivých a dlouhodobě udržitelných principech. Vedle policejního potlačení čeká Británii v příštích desetiletích tato práce.
Co je pozitivní? Při všem násilí nebyly tyto nepokoje rasové. V Londýně žijí v postižených čtvrtích desítky nejrůznějších národů všech odstínů barev. Když se pozorně podíváme na videa rabujících, byli tam příslušníci všech etnických skupin. To samé platí o pro lidi, kteří přišli o život. Není to rasový problém, je to problém sociální!
Jaký je váš názor na postupující nárůst rasismu a dalších forem netolerance v České republice? Čeká nás něco podobného jako v Británii?
Bohužel i v České republice je vidět stále větší a větší nespokojenost a neklid ve společnosti. Podobně jako v Británii má u nás spousta lidí pocit, že kdo není úspěšný, je nějakým způsobem méněcenný. Komerční média je v tom často utvrzují. Při takzvaných reformách současné vlády se obávám, že se tento pocit u lidí ještě více prohloubí. Zavedou-li se větší platby ve zdravotním systému, zavede-li se školné a důchodový systém bude nastaven jen tak, aby podporoval soukromé důchodové fondy, získají lidé pocit, že z tohoto nic nemají.
Na rozdíl od Británie se u nás nespokojenost a naštvanost obrací ve stále větší míře proti menšinám. Lidem je vštěpován názor, a šíří ho naneštěstí rovněž strany současné vládní koalice, že například za obrovským dluhem veřejných financí stojí nezaměstnaní, cizinci, Cikáni-Romové, a že za většinu našich problémů může někdo jiný např. EU. Vznikají, i když zatím zaplať pánbůh jen ve velmi omezené míře, nejrůznější populistické až fašizoidní strany, které se nesnaží hledat rozumné racionální řešení založené na kompromisu. Naopak jakýkoliv jiný názor než jejich považují za nepřijatelný a nepřátelský. Je smutné, že představitelé tohoto myšlení jsou dnes v nejvyšších funkcích na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy, a kryty nejvyšším nájemníkem Pražského hradu. Výsledkem této situace je, že se česká společnost stává stále více k sobě navzájem a hlavně vůči svým menšinám netolerantní.
Obávám se, že to, co se děje dnes ve Šluknovském výběžku, je jen špičkou ledovce. Netolerantnost se bohužel rozšiřuje. Bude záležet na hlavních rozumných politických proudech, zda si budou schopny tuto situaci uvědomit, bojovat proti ní a společně vytvářet atmosféru porozumění, tolerance a dlouhodobého vysvětlování. Romská problematika se nedá řešit sestěhováním postižených lidí do nějakých ghett a nedá se řešit ani vystěhováním někam za hranice. Dá se řešit pouze dlouhodobou systematickou, mravenčí integrační prací.
