Samozřejmě si tím pádem nasadil turban a načernil obličej, protože arabský pohádkový hrdina byl prostě tmavý. “No a co? Hravý snímek z mládí,” řekneme si. Jenže fotografie v Kanadě před volbami vyvolala skandál. Opoziční volební kandidát Andrew Scheer novinářům řekl, že ho fotografie „mimořádně šokovala a zklamala”. Další politici prohlásili, že jde o rasismus, respektive urážku etnických menšin, kterým se prý premiér začerněním obličeje posmíval.
Arabské pohádky Tisíce a jedné noci si pamatuji z dětství, kdy je v černobílé televizi četla Štěpánka Haničincová. “Slavičí píseň ze zahrady zněla...”, pamatujete? I když to paní Štěpánka jistě nezamýšlela, udělala tím spoustu práce pro porozumění mezi kulturami. Úplně stejně funguje i exotický karneval. Maskou černocha, indiána, Číňana nebo třeba eskymáka se na něm nikomu neposmíváme. Načerníme si obličej, nasadíme si čelenku z per nebo čínskou čapku, zabalíme se do kůže ledního medvěda...
Urážíme tím “cizince”? Ne, naopak je oceňujeme, protože se jimi na jeden večer sami stáváme.
Nesmyslnost kanadské aféry vynikne i na příkladu Michaela Jacksona. Černošský zpěvák se stylizoval do bělocha. V jeho případě nešlo o karnevalovou nadsázku na jednu noc, ale o dlouhodobou snahu o změnu etnicity. “Král popu” řadu let postupoval kosmetické kůry na vybělení pleti. Urážel tím snad bělochy? Byl v tom rasismus naruby? Vysmíval se nám Jackson? Ne, šlo o jeden z projevů jeho umělecké výstřednosti. “Copak se v té Kanadě všichni zbláznili?,” usmějete se možná. Jenže za pár let budeme podobně bizarní aférky řešit i v Česku. Politická hyperkorektnost je bizarní trend, šířící se světem.
Až sem přijde, mám pár tipů, na co se měli zaměřit. Je totiž třeba přísně hlídat, abychom se českými tradicemi náhodou někoho nedotknuli a neponížili ho. Zakažme Tři krále, mezi kterými je i “černej vzadu”, který na nás vystrkuje bradu. Zakažme mikulášského čerta, který má začerněný obličej. Zrušme stavění sněhuláků, kteří rasisticky naznačují, že na světě jsou jen běloši. Navíc urážejí i ženy (sněhulačky skoro nikdo nestaví), vegany (mrkev je jídlo, nikoli nos) a homosexuály (už jste snad viděli dva sněhuláky, držící se za ruce?). Dejme na index “Rusalku bledou” (diskriminuje tmavé Rusalky), Čapkovu hru Bílá nemoc a desku Karla Gotta Bílé Vánoce. Zakažme pohádku Sněhurka a sedm trpaslíků, která uráží nejen potenciální Černulky, ale i osoby malého vzrůstu. Zrušme černé peníze, černé stavby a černé svědomí... Dalo by se pokračovat, ale vlastně to není vtipné. Už se to totiž děje.
Na podzim 2015 v Holandsku na školních besídkách zakázali Černého Petra (Zwarte Piet), pohádkovou postavu, která tam tradičně doprovázela Mikuláše. Prý je to diskriminační stereotyp. Loni v létě britská BBC zakázala reprízu satirického seriálu Monty Pythonův létající cirkus natočeného v letech 1969–74. Údajně je málo multikulturní – hraje v něm šest bělochů a chybí ženy a etnické menšiny. V březnu 2014 se objevila kritika počítačové hry Kingdom Come: Deliverance, odehrávající se v Česku za husitských válek. Nejsou v něm totiž černoši. Německé školky zakazují karnevalové masky indiánů. Zesměšňuje to původní obyvatele Ameriky, vyhlazené bílými kolonisty. Západní civilizace je stále přecitlivělejší.
Řešíme čím dál větší nesmysly a banality a hledáme problémy tam, kde nejsou. Politici by tu hysterii měli mírnit, ale často k ní bohužel přispívají. Kanadský premiér se za svou masku Aladina omluvil. Že prý to bylo “rasistické”, neměl to dělat a “hluboce toho lituje”.
Na jeho místě bych řekl politicky korektně: “Přátelé, proberte se. Vždyť je to jen karneval.” Politicky nekorektně bych použil to anglické slovo na 4 písmena, začínající na F.
