Několik čísel. U nás se vyrábí elektrická energie za 25 haléřů za 1 kWh, ale domácnosti platí 10 Kč. A tato cena se neustále zvyšuje. Protože naše země nemá podepsané dlouhodobé kontrakty na dovoz plynu a plyn nakupuje z Německa, naše domácnosti platí 25 Kč za 1 m3. Přitom cena plynu z RF činí 6 Kč za kubík plynu. Podobně jsou nuceni hospodařit i české firmy. Problémem je i pseudoprivatizace ČEZ a energetiky obecně, kdy akcionáři ČEZ chtějí maximalizaci zisků z burzovních spekulací.
O povolenkovém byznysu se toho napsalo také dost, ale vláda tyto prošustrované emisní odpustky řešit nehodlá. Naopak navrhuje, aby se ČEZ rozdělil na „nepotřebnou část“, která vyrábí a vydělává. Ta se má předat do rukou soukromému kapitálu. A nevýdělečný zbytek si stát ponechá, aby mohl určovat „garantované ceny domácností“. A tyto rozdíly bude krýt pomocí dotací ze státního rozpočtu. Opravdu chytré a odpovědné řešení. Není liž pravda. A kdo to opět zaplatí? No přece opět čeští daňoví poplatníci. Vazby politiků na ČEZ jsou dlouhodobé a jak je vidno i velmi účinné.
Neochota vlády „nacionalizovat“ 30% ČEZu je jasnou ukázkou toho, že vláda podporuje ziskovost firmy před ekonomickou a energetickou stabilitou domácností a podniků. Nehledě na energetickou bezpečnost, která musí být součástí národní bezpečnosti. A ta nemá hájit obchodní a soukromé zájmy nad zájmy bezpečnosti a zajištění sociálního smíru v zemi. Nejen elektřina, ale i voda, uhlí, plyn a ropa jsou strategickými surovinami s výrazným dopadem na národní hospodářství a jeho konkurenceschopnost. Proto postup vlády je nejen podrazem vůči svým občanům, ale i vůči českým národním zájmům. A pak je jednoduché si zodpovědět na otázku uvedenou v samotném nadpisu.
