Personální nenaplněnost armády, snižování schopností i podcenění českého příspěvku v rámci spojenecké kolektivní obrany ukázalo na současné nedostatky, které začaly vznikat po roce 2006. Ministerstvo obrany je politicky odpovědné za přípravu obrany státu proti vnějším hrozbám, proto byla v poslední době novelizována branná legislativa. Ale nejde pouze o výši rozpočtu, ale i o výši investic, která by se měla každoročně pohybovat ve výši 20% nebo o efektivnosti vlastních výdajů. Nejde ani tak o složitost zákona o veřejných zakázkách, ale spíše o celý akviziční proces, včetně nastavení priorit a provázanosti dlouhodobé koncepce modernizace se střednědobými plány. A nelze zapomínat na udržitelnost bojové techniky či zbraňových systémů po celou dobu jejich životnosti.
A z tohoto pohledu obranyschopnost země nelze vyřešit za jedno funkční období, ani nesmyslným navýšením rozpočtu, například na úroveň doporučovaných 2% HDP. Prostě proto, že na tuto částku není ani ministerstvo, ani armáda připravena. A to nejen z pohledu parlamentu a vlády, ale ani z pohledu řadového občana a jeho spoluodpovědnosti za zajištění obrany země. Řešením není také snížení vojensko - politických ambicí, neustálé posouvání dosažení cílových operačních schopností či změny struktury velení ozbrojených sil. Co nám pomůže nejlepší technika, když pro ni nemáme munici a především odborně zdatný a vycvičený personál. Dalším problémem je i současná struktura obranného a bezpečnostního průmyslu a jeho zapojení do vojenských akvizic.
Tíha zajištění obranyschopnosti ČR neleží pouze na jednom ministerstvu, ale na celé vládě a troufám si tvrdit, že leží i na celé politické reprezentaci země, opozici nevyjímaje. Ano, je důležité, že se započalo řešit dlouhodobé podfinancování resortu obrany, nicméně problémy ozbrojených sil nevyřeší jedna vláda či jedno volební období. Vždyť i závazek na zvyšování kapitoly MO překračuje horizont současného funkčního období. To, co je podstatné, je uvědomění si potřebnosti zajištění bezpečnosti, nejen jako priority pro politickou reprezentaci, ale i pro širokou veřejnost. Je potřebné, aby si česká armáda uchovávala vysokou důvěryhodnost občanů. Nicméně stejně potřebná je i kontrola AČR parlamentem a celou společností.
