Předávání vlády proběhne lehce, protože dosluhující vláda již vládnout nehodlá a ta nadcházející se na vládnutí vyloženě těší. Návdavkem dostanou od končícího premiéra Zprávu o stavu země, která vykresluje Českou republiku téměř jako zemi dokonalou. Naopak nastupující ministři budou hledat pomyslné kostlivce ve skříni, které dosluhující vláda té nové zanechala.

Základním problémem naší země je, že z hlediska politických názorů je společnost rozdělena na dvě velmi radikální úzké skupiny (tu se „správnými“ názory a tu „dezolátskou“) a většinou populaci, která nevěří nikomu a ničemu. A co se týče české politiky, ta je na tom ještě hůře, protože nejméně osm let bojuje opozice s vládní garniturou. Nikoliv na základě programových priorit, ale personálních animozit.

Politika ode zdi ke zdi nikdy nemůže využít potenciál, který naše země má. Nejde přitom pouze o neslučitelnou zahraniční politiku či ideologický radikalismus, ale i o rozdílné pohledy na možnosti národního hospodářství, energetickou i potravinovou bezpečnost. Nejen dosluhující vláda, ale i ta nastupující, nedokázali a nedokáží chápat globální změny a civilizační krize, které nás obklopují. Žádný současný politik zvolený do poslanecké sněmovny  nezastaví řádění neoliberalismu, oligarchie a moci zisku.

Současná politická diskuse spíše připomíná situaci „studené“ války a pokud nepotáhne česká politická reprezentace za jeden provaz a nedojde ke zklidnění české společnosti, promarníme další čtyři roky. Dokonce se ukazuje, že žádná politická strana budoucí opozice, ať již parlamentní či mimoparlamentní, nepředkládá široké veřejnosti řešení současných problémů a reálná řešení k nastartování národního života a národního hospodářství. Je třeba předkládat a prosazovat podmínky k rozvoji a k využití rozvojového potenciálu České republiky.