Chystané sudetoněmecké dny v Brně opět rozdělily českou společnost. Jak vy tuto událost vnímáte?

Podle mého názoru je v první řadě nešťastné, že se podílí na této akci svou finanční podporou město Brno. Že dotuje pořádající neziskovku Meeting Brno částkou kolem tří milionů korun ročně, tak tady tuto věc vlastně mlčky podporuje, legitimuje. A osobně si myslím, že sudetští Němci, jako konstrukt konce 19. a začátku 20. století, vlastně jenom ze svého názvu vždy měli a budou mít v plánu nějak získávat pro sebe právo na území České republiky, českých zemí. Protože tento pojem se dříve nepoužíval. Byli to prostě čeští Němci nebo němečtí Češi, záleželo, jak se na to kdo díval. Až když si začali říkat o autonomii a práva po Badeniho jazykové reformě, která zrovnoprávnila češtinu a němčinu, tak proto vymysleli tady tento název. A přestože dnes sudetoněmecký landsmanšaft ve svých stanovách nemá to, co tam měl v roce 2015, že požaduje zrušení Benešových dekretů a majetkové vypořádání s těmi, kteří byli Benešovými dekrety zasaženi, tak to neznamená, že toto nepožaduje. On o tom landsmanšaft s politicky protřelým lišákem Berndem Posseltem ve stanovách „pouze mlčí“ – a my víme, proč. Tato organizace vznikla přímo po druhé světové válce s jediným cílem, aby hájila zájmy vyhnaných a jejich potomků, včetně nároků na „ztracenou vlast“, a pokud by takové cíle neměla, měla by se přejmenovat. Tvrdit opak a zastávat se jich zní stejně absurdně jako tvrdit, že komunistická strana neusiluje o zavedení komunismu.

Takže se domníváte, že ty obavy, které z některých míst ohledně Benešových dekretů panují, jsou v podstatě na místě?

 Obávám se, že jsou na místě a že to je typická politická taktika, kdy ten sudetoněmecký sjezd prostě nebude otevřeně napadat, nebo na pozvánkách hlásat tuto věc a nebude ji mít ani Landsmanšaft ve stanovách. Ale smyslem Landsmanšaftu, který vznikl po 2. světové válce, je tady tato věc, i když o ní nepíší, i když ji nevystavují na odiv. Ale je to samotná podstata existence, je to motiv vzniku Landsmanšaftu. Po odsunu sudetských Němců v letech 1945–1946 šlo o to, aby se tyto nároky udržely při životě – a teď se to vrací v novém zakamuflovaném kabátě „dialogu“.