V roce 2012 jsem s parlamentní delegací cestoval po inovačních centrech Mnichova a okolí. V programu bylo i jednání s hospodářským výborem bavorského parlamentu. Žádná zapšklost, či negativní stíny minulosti. Ale co jsem z jednání spíš cítil, byl tak trochu nezájem. Trvalo to již delší dobu, ale o propojení Prahy s Mnichovem vysokorychlostní železnicí moc nestáli s tvrzením, že se projekt ekonomicky nevyplácí, k dálničnímu propojení karlovarské dálnice s jejich sítí argumentovali, že zatím ještě není vyčerpána kapacita plzeňské D5. Jediné, o co stáli bylo zkapacitnění silnice z Plzně přes Klatovy na bavorskou stranu.

U jednání byl i jeden poslanec z bavorského parlamentu, jehož předkové byli odsunuti z Plzně. Když jsme se k tématu dění po 2. světové válce neformálně dostali, lakonicky říkal: "Bavorsko po druhé světové válce bylo poměrně zaostalou agrární zemí, nic moc. Velká část ze tří miliónů odsunutých Němců z Československa skončila v Bavorsku. Neměli majetek, prostě nic a museli uživit svoje děti. Neměli nemovitosti, tak co jim zbývalo - řemesla a služby. Měli pracovní návyky z továren, byli šikovní, a proto se významně podíleli na bavorském hospodářském zázraku. Takže bychom vám vlastně měli poděkovat. Když vám někdo pošle takovou kvalifikovanou a existenčně silně motivovanou skupinu, není co dodat."

Bavorsko v roce 2012 bylo podle tehdejších statistik druhým nejbohatším regionem celé Evropy a při mírně vyšším počtu obyvatel než ČR s trojnásobným, či čtyřnásobným HDP. A mimochodem, tehdy se hovořilo o tom, že asi 35 % vývozu z ČR do světa jde přes Bavorsko.