Hrozí tak riziko, že z dceřiných společností zahraničních bank, které působí v České republice, mohou odtékat finanční prostředky na záchranu bank v jiných státech. Negativně se poslanci ODS staví také k vytvoření Evropského systému financování krizového řízení a povinnému využití prostředků fondů pojištění vkladů (resp. povinnosti fondů ručit do výše pojištěných vkladů za objem ztrát, které by nesly v případě insolvence).
„Je chvályhodné, že Komise zareagovala na potíže evropských bank a začala řešit, jak do budoucna zabránit řetězovým reakcím a šíření bankovní krize do zemí, kterým se problémy zatím vyhýbaly. Léčba, kterou chce nemocnému finančnímu sektoru v EU naordinovat, ale podle mého názoru nemůže fungovat. Směrnice nadřazuje skupinový zájem nad zájem jednotlivých institucí a států, takže zachraňováním krachujících bank budou přímo ohroženy i jejich dceřiné společnosti a s nimi finanční sektory zemí, na jejichž území působí doposud zdravé banky,“ shrnul základní výhrady ke směrnici její zpravodaj Jan Kubata.
„Považuji dále za nepřijatelné, aby se odtrhlo rozhodování o řešení kolapsu bank od dohledu, který zajišťují v každém členském státě vlastní dohledové orgány, v případě České republiky Česká národní banka. Posílení a nové pravomoci pro Evropský orgán pro bankovnictví jsou v tomto ohledu neúměrné a je třeba je odmítnout,“ dodal Kubata.
Předseda výboru pro evropské záležitosti Jan Bauer v debatě upozornil, že předložená směrnice stanovující rámec pro ozdravné postupy úvěrových institucí je prvním, ale klíčovým stavebním kamenem budoucí bankovní unie. „Většina parametrů tzv. budoucí bankovní unie, včetně společného dohledu, teprve vzniká a o jejich podobu se ještě povedou mezi evropskými politiky tvrdé boje. Předložená směrnice je ale prvním hmatatelným výsledkem snažení Komise, která na vznik bankovní unie tlačí. A jasně ukazuje, že vedle prospěšného slaďování národních legislativ a vytváření celoevropského právního rámce pro řešení krizí budou i další návrhy přinášet plejádu opatření, která jsou pro nás nejen nevýhodná, ale přímo ohrožují náš finanční sektor a celou ekonomiku.“
Proto je podle něj správné, že je Česká republika k bankovní unii zdrženlivá. Za důležité ale Jan Bauer zároveň považuje zahájit debatu, jaké dopady bude mít její neúčast v bankovní unii z dlouhodobého hlediska. „Do bankovní unie se nehrneme ze zcela věcných důvodů. Zároveň bychom ale neměli bránit EU, nebo menší skupině zemí, aby ztráty evropských bank a dluhy zemí v dluhové krizi zaplatily a euro tím zachránily. Předně se musíme začít bavit o tom, jaké dopady bude mít naše neúčast z dlouhodobého hlediska a na jaká rizika, vyplývající například z chování investorů, se musíme připravit,“ uzavřel Bauer.
Návrhem směrnice se bude v nejbližší době zabývat také Evropský parlament, členské státy by se na obecném přístupu k této normě měly dohodnout do prosince tohoto roku.
