Nyní jiný jeho poradce vyhrožuje vládě kompetenční žalobou, která má vynutit prezidentovu účast ve vládní delegaci na summit NATO.

Zdá se, že už se z toho stává určitý styl, který naprosto trefně popsal můj kolega Jiří Weigl v článku, který sdílím ZDE.

Zde ukázka:

“V těchto situacích se jasně ukazuje, že celoživotní voják Pavel, který s praktickou politikou začal až na samém jejím vrcholu, nechápe v demokratických poměrech její obsah a nerozumí smyslu dělby moci. Nerozumí tomu, že ve vrcholné demokratické politice neplatí jako na vojně vztahy nadřízenosti a podřízenosti, že jejím obsahem je diskuse a hledání kompromisu. Nevnímá, že vrcholné orgány státu jsou dělbou moci záměrně oddělené proto, aby se musely dohodnout, že jeden není nadřízen druhému. To je jeho vojenskému uvažování cizí. Problémy a střety vyhrocuje ad absurdum a potom nemůže najít exit bez ztráty tváře. Jako vrchní velitel rozkazuje, ale když zjistí, že nemůže svou vůli prosadit, nehledá kompromis, ale nějakou „vyšší šarži“ (Ústavní soud, demonstrace veřejnosti), která by mu dala za pravdu. To jasně předvedl při nezvládnutí jednání o vládě a předvádí v současném sporu o účast na nadcházejícím summitu NATO v Ankaře.”