Pane Stanjuro prostřednictvím pana předsedajícího, srovnávání mě s Ovčáčkem, to jsem si opravdu nezasloužil, to se mě dotýká.
Nicméně já nejsem žádný tady bodyguard pana ministra, určitě ne. Ale já tu realitu vnímám realisticky a pravdivě. Já jsem ve svém předešlém krátkém vystoupení řekl, že se budeme muset soustředit na to v příštím volebním období, abychom výrazně upravili možnost těch výběrových řízení, protože to je ta hlavní brzda. Vy jste se tady nezmínili, že teď začalo probíhat jednání resp. soud s nákupem CASA. Pohovořme o tom taky tady, pánové z TOP 09. To byla vaše ministryně. Já nevím, rozhodne soud. Ale každopádně, kdybych já byl v kůži pana ministra, tak asi taky bych toto nechtěl zažívat. To znamená, je otázka té odpovědnosti, zdali chcete mít ty procesy skutečně stoprocentně garantované, aby byly v souladu s tím složitým zákonem, který je, a nebo dáte ruku do ohně, jako možná v případě paní ministryně, a potom skončíte u soudu. Takže já si myslím, že skutečně je nutné, abychom se na akviziční proces podívali ze všech stran a navrhli takovou variantu napříč spektrem, která skutečně zefektivní tento proces.
Na druhé straně pro mě vždycky nejcennější byl lidský potenciál. A nám se za ty poslední tři roky daří každým rokem navyšovat počet o tisíc lidí. A pro mě mít vojáky vycvičené, trénované, akceschopné, je ta největší deviza, kterou armáda může mít. A jestli vrtulníky dostanu letos nebo příští rok, já ty vojáky můžu trénovat na ty vrtulníky už letos, i když je třeba dostanu zítra. Ano, není to optimální, ale určitě, jak říkám, pro mě deviza jsou ti vojáci.
