já si dovolím komentář k tomuto návrhu, k jedné části, která se týká právě toho povinného posledního roku předškolního vzdělávání. Není moc třeba připomínat, že TOP 09 už v minulém volebním období hlasovala naprosto jednoznačně proti tomu. Souhlasíme s tím, aby tato povinnost byla zrušena. S tím se samozřejmě váže i bezplatnost takového vzdělání. Já si myslím, že je nesmyslné, aby rodiče do určitého věku platili a v určitém věku už nemuseli. To je určitě bezesporu hodné podpory. My se k tomu hlásíme.
Ukázalo se i v praxi, že tato povinnost nezavedla mnoho dobrého a těm, kterým měla pomoci, by spíše pomohlo, kdyby se pracovalo s celou rodinou, protože ten problém nevychází od dítěte, ale od rodiny, která třeba v některých ohledech může zanedbávat výchovu nebo některé své základní funkce.
Nicméně co se týče debaty, která se vede ohledně umisťování dvouletých dětí do školek, tak si myslím, že je nutné se vyvarovat určitému postoji, že půjdeme ode zdi ke zdi a zapomeneme na rodiny, kterých je v České republice nemálo, které by byly rády, kdyby měly nějakou možnost umístit dítě do nějakého předškolního zařízení, resp. do skupiny, která se o ně může postarat.
Já bych byla velmi nerada, abychom vlastně debatu rozvíjeli pouze tím směrem, který je z pohledu zřizovatelů, z pohledu obcí a samotných ředitelů školek, ředitelů a učitelů, učitelek /v tomto případě to jsou snad ve 100 % ženy/. Chtěla bych podotknout, že byť jsem se s mnohými z nich také setkala, píší nám a určitě i vám, celou řadu e-mailů a reakcí dostáváme do svých emailových schránek, tak si myslím, že je nutné se nebavit jenom o A, o nějakém zrušení povinnosti, která ještě ani nezačala platit, ale i o tom B, co tedy těm rodičům, kterým by pak taková možnost byla v budoucnu odepřena, jsme schopni nabídnout, protože rodičovský příspěvek si můžete dnes vyčerpat už v poměrně krátké době, ani ne ve dvou letech, ale ještě dříve, což také bylo přijato v minulém volebním období, a jeselská zařízení byla zrušena prakticky úplně a máme tady dětské skupiny, které je čtyři roky podle zákona možno zřizovat a může je zřizovat jak obec tak třeba nezisková organizace nebo zaměstnavatel, ale jejich kapacity jsou zatím velmi nedostatečné.
V České republice máme zhruba 600 takových dětských skupin a já si osobně myslím, že je to mnohem lepší prostředí pro takovéto děti, protože tam je péče individuálnější, jsou to lidé, kteří jsou pro tuto práci kvalifikovaní, kteří se o děti starají a kolektiv je mnohem menší, má maximálně 12 dětí v jedné skupině, což oproti školce, kde jich může být až 28, je opravdu lepší, v tom se asi všichni shodneme. Nabídka je ale stále velmi nedostatečná.
Myslím si, že do debaty bychom měli vnést i to - a protože se o to starají dvě rozdílná ministerstva, což je nutné také podotknout - jak jsme schopni rodinám, které chtějí možnost volby mít, které třeba z různých důvodů, mohou to být i matky samoživitelky atd., nevyjdou jen s rodičovským příspěvkem, protože opravdu tím, že se dlouhou dobu nevalorizoval, tak v té své výši třeba v době dvou let už není řekněme samoživitelka schopná s dítětem z něj vyžít. Jde o to, abychom i takovým rodinám umožnili nějakou možnost volby, aby možnost volby skutečně byla, a ta se nabízí tím, že byť bychom třeba opravdu nakonec přistoupili ke zrušení...
Abychom tedy našli řešení, které bude schůdné. Současná situace je taková, že dětské skupiny jsou financované z velké části díky tomu, že máme podporu z evropských fondů, máme ročně miliardy korun, které jsou využívané na tuto podporu jejich vzniku i provoz, protože opravdu provozovat dětskou skupinu, kde máte na 12 dětí pečující osoby dvě, nejenom jednu většinou, kde nároky jsou samozřejmě velmi vysoké, tak není levná záležitost a pro rodiny je, pokud by si měly platit zcela v plné výši náhradu, tak je fakticky nedostupná pro velkou část.
A pokud nám tedy skončí podpora z evropských fondů, jako že v určité době k tomu samozřejmě jednou dojde, tak že ne úplně ani, řekněme, vzdálené velmi dohledné době budeme řešit problém, odkud budeme vlastně financovat tuto podporu rodin, jestli ji budeme financovat ze státního rozpočtu, což si myslím, že je asi nakonec jedna z jediných možných variant, která přijde na stůl, anebo jestli to necháme plně na rodinách, rodičích, a tím si budeme asi všichni jisti, že nám jich naprostá většina už těch zřízených zanikne, a ta podpora, která do toho byla vložena, ty miliardy prostředků, které do toho už plynuly, tak vlastně půjdou vniveč, protože ty kapacity tím zaniknou.
A budeme státu úplně před stejnou otázkou, co tedy uděláme pro rodiče takovýchto dětí. Samozřejmě že to je věc, která je k řešení na Ministerstvu práce a sociálních věcí zejména. Mě by ale zajímalo i stanovisko ministra školství, protože si myslím, že bychom měli slyšet, jaká současná situace. Já jsem jej v interpelaci žádala o některé informace. Děkuji mu za to, že mi je poskytl, ale myslím si, že i pro vás ostatní, protože ta debata, jak vidíme, ještě bude určitě dlouhá, tak by stálo za to, abychom měli fakta, abychom byli schopni posuzovat, kolik vlastně už těch kapacit vzniklo díky tomu, že byl tento zákon v minulém volebním období přijat v této podobě. Jaká je současná situace, kolik peněz do těchto projektů nebo programů alokuje v současné době na to, aby kapacity mateřských škol byly schopny v roce 2020 dostát k tomu stávajícímu znění zákona.
To si myslím, že bychom tady měli za prvé slyšet, abychom se bavili v tomto o plných informacích, abychom je měli, ale bohužel tady pan ministr teď není, tak doufám, že se ještě dostaví. Většinu té diskuse tady zatím byl, takže věřím, že má pro nás připraveno základní penzum informací.
Pokud se tady rozproudila díky tomuto návrhu zákona diskuse ohledně mateřských škol, tak si myslím, že bychom se měli bavit i o tom, že v rámci OECD do předškolního vzdělávání v České republice plyne jedna z nejnižších podpor, když to srovnáme s ostatními zeměmi, tak za námi už je snad jenom Turecko, a jsme úplně na chvostu. Možná bychom mohli využít právě toho, že tato novela byla přednesena, k tomu, abychom rozproudili debatu i nad dalšími problémy. Myslím si, že jsou palčivé v rámci předškolního vzdělávání. Jestli přece jenom 28 dětí není příliš v jedné třídě, jestli v tomto směru bychom se taktéž nemohli snažit o jejich snížení. Jsme v tomto, také si myslím, poměrně v řekněme rigidní, ale když porovnáme se zahraničím, třídy bývají spíše menší, a je trend i v jiných stupních vzdělávání, aby byly kolektivy spíše menší, protože integrujeme děti s různými potřebami, atd.
Tohle si myslím, že je určitý přínos celé debaty, že bychom měli na ten problém nahlížet i z dalších úhlů pohledů, a hlavně bychom měli být schopni do té, řekněme, diskuse zavést i celou řadu dalších aspektů. Rozhodně to není jenom o zvýšeném papírování, které tady bylo hodně zmiňováno, které určitě s sebou takovéto změny přinesly, ale je to právě i o tom, abychom zkvalitňovali předškolní vzdělávání v ČR, aby bylo opravdu nejenom dostupné, ale aby bylo opravdu kvalitní a aby se v něm i těm zúčastněným dobře jak pracovalo, tak dětem dobře žilo.
Byla bych ráda, kdyby, myslím si, že to nebudu brát, za mnou hovoří paní bývalá ministryně, ta určitě představí svůj návrh, ale kdybychom byli schopni využít té diskuse k tomu, že to schůdné řešení i pro rodiče dětí, kteří chtějí využít předškolní, resp. nějakou dětskou ranou péči, abychom to našli, abychom vlastně jenom nerušili jedno opatření bez náhrady. To by mi přišlo velmi nešťastné už jenom z toho důvodu, že je tady celá řada rodin, které to potřebují, anebo chtějí využít.
Děkuji vám za pozornost.
