Vážené děti, vážení rodiče, vážený pane starosto, vážená paní ředitelko,

paní ředitelka tady mluvila o tom, že získáte ve škole kamarády. To je jistě pravda, ale já bych Vám z vlastní už až příliš dlouhé životní zkušenosti chtěl říci o jednom málo viditelném kamarádovi, kterého získáte, až se naučíte číst. A to je knížka. A to je ze všech kamarádů ten nejvěrnější, protože neodmlouvá, nehádá se s Vámi, můžete jím listovat, přemýšlet o tom, co Vám říká a mít radost z toho, že mluvíte s moudrým autorem té knížky, kterou si vyberete ze své vzrůstající knihovny. A já Vám přeji, abyste tohoto kamaráda co nejdříve poznali, jakmile se naučíte číst, a abyste mu zůstali věrní.

V každém věku to samozřejmě bude kamarád jiný. Já, když jsem byl o něco málo starší než prvňáčci, tak jsem se zamiloval do Káji Maříka, a víte proč? Protože to byla zakázána kniha a zakázané vždycky přitahuje. Takže doma měli rodiče schovaného Káju Maříka a já ho četl znova a znova a dokonce ještě dnes o prázdninách se občas k němu vracím.

Někdo má zase rád foglarovky, v mé době to byly verneovky, pak už to byla trošku dospělejší četba, ale k tomu se teprve dostanete.

Takže přeji Vám, abyste se naučili číst, psát, počítat. Já jsem měl ve škole velké potíže s matematikou, tak Vám přeji, aby se Vám nic podobného nestalo, ale v každém případě, abyste toho kamaráda získali a abyste ho měli rádi.

Děkuji za pozornost.