Název Království české se vztahoval jen na Čechy, nezahrnoval Markrabství moravské ani Vévodství slezské. Naše území lze i dnes pojmenovat Čechy, Morava a Slezsko, což též užívá ústava v úvodním prohlášení, když chtěla zdůraznit návaznost našeho státu na tisíciletou existenci těchto historických zemí.
Ministr zahraničí Petr Macinka v rozhovoru: JAKUB KOPŘIVA: Macinkovi se nelíbí označení Czechia. Chtěl by ho změnit, PrahaIn.cz 15. 6. 2026, uvedl, že by chtěl v zahraničí opustit anglický název Czechia a vrátit se k Czech Republic. S tím souhlasí premiér Andrej Babiš i předseda Poslanecké sněmovny Tomio Okamura (JAKUB KOPŘIVA: Macinka nechce název Czechia, Babiš souhlasí: Mám radši Czech Republic, PrahaIn.cz 16. 6. 2026). Již dříve se předseda vlády Andrej Babiš v rozhovoru pro americký deník The Wall Street Journal (13. 2.2020) podivil, kdože vymyslel pro Českou republiku název Czechia a že on jej i jeho český překlad Česko neužívá. Měl pravdu, neboť ústavní název státu je Česká republika. Tento název by měli respektovat představitelé státu a státní orgány v češtině i angličtině.
Název Czechia schválila v dubnu 2016 vláda Bohuslava Sobotky pro prezentaci státu v zahraničí. Ale název státu stanoví ústava, vláda nemá oprávnění jej nahrazovat. Státní orgány mají užívat oficiální název státu - Česká republika a jeho překlady. Má se užívat i při reprezentaci státu za státní peníze. Soukromě ať si každý označuje stát, jak chce. Do toho se státní moc plést nemusí.
Česko neužívám, nepotřebuji ani Czechii. Tyto novodobé názvy jsou snahou po likvidaci historických odlišností. Čechy, Morava, Slezsko jsou pojmy tisíciletými, včetně jejich latinských názvů Bohemia, Moravia, Silesia. I za dlouhou dobu bude jasné, o jaké území jde, až jiné, dobově módní, pojmenování těchto zemí odvane čas na smetiště dějin. Ctít tradice je dobré, včetně historicky vzniklých názvů zemí. Státy bez dějin jsou, jak lidé bez lásky.
Moravský básník Jiří Kuběna ve svém vyznání moravském napsal v roce 1988, kdy se název Česko prakticky neužíval: „…moje vlast je Morava a žádné Čechy, a už vůbec ne infámní, hrůzné, bohorouhačské (bohovražedné! Česko (ten obludný výplod našeho zdivočelého, prohnilého, nekonečně zkorumpovaného, nestoudného, každou sebemenší hodnotu okamžitě špinícího, rozkládajícího, relativizujícího liberalismu, atd., atd.)…“.[1]
[1] JIŘÍ KUBĚNA: …vyznání moravské. (Z dopisu Mirku Holmanovi z 12. 1. 1988), Střední Evropa, brněnská verse 2/1988, samizdat. JIŘÍ PERNES: Pod moravskou orlicí aneb Dějiny moravanství, Barrister Principal Brno 1996, ISBN 80-85947-12-9, s. 226-227.
