Všichni chápeme Terezín jako varování. Varování před nenávistí - tehdy to byla rasová nenávist, která rozdělovala lidi na herrenvolk a untermenschen - ale zažili jsme i nenávist třídní a v současné době k nám od jihu přichází vlna nenávisti náboženské.
Největším spojencem nenávisti je podle mého názoru lhostejnost. Nikoliv hrstka aktivních kolaborantů, ale velká část lidí, která nevnímá, co se kolem nich děje, a probudí se až příliš pozdě.
Chtěl bych citovat výrok, který možná nikdy nebyl pronesen, možná je jen literární fikcí, ale dokonale tuto lhostejnost vystihuje:
"Když zavírali Židy, neprotestoval jsem, protože jsem nebyl Žid. Když zavírali komunisty, neprotestoval jsem, protože jsem nebyl komunista. Když zavírali sociální demokraty, neprotestoval jsem, protože jsem nebyl sociální demokrat. Když zavírali katolíky, neprotestoval jsem, protože jsem nebyl katolík. A když zavírali liberály, neprotestoval jsem, protože jsem nebyl liberál. A když si přišli pro mě, nezbyl už nikdo, kdo by proti tomu protestoval."
Dovolte, abych vám připomněl, jako ilustraci pozdního probuzení, jednu scénu z filmu Michaila Romma Obyčejný fašismus. Tam jsou dva záběry, první asi z roku 1942, na hajlující obecenstvo při Goebbelsově projevu, a druhý z roku 1944, kdy patrně totéž nebo podobné obecenstvo zamračeně mlčí a komentátor ústy
Miroslava Horníčka říká: podívejte se, oni začali přemýšlet.
Němci možná začali přemýšlet v roce 1944, když už bylo pozdě, my bychom měli přemýšlet a zbavit se lhostejnosti už teď.
Třídní nenávist rovněž vedla k budování koncentračních táborů. A vzpomínám si na fotografii jednoho z nich, kde bylo napsáno ‚Prací ke svobodě‘. Arbeit macht frei.
Možná, že toho komunistického politruka ani nenapadlo, jak opakuje nacistické heslo. A dnes, jak už jsem již řekl, se setkáváme po nenávisti rasové a nenávisti třídní s náboženskou nenávistí, která opět dělí lidi do dvou skupin, do skupiny věřících a do skupiny nevěřících, kam patří samozřejmě i ti, kdo vyznávají jinou víru než ideologové Islámského státu.
Jaký je rozdíl mezi upalováním člověka v železné kleci nebo uřezáváním hlav koptských křesťanů zaživa a plynovými komorami? Můžete namítnout, že zatím jsou oběti Islámského státu daleko méně početné než oběti nacismu. Ano, ale zatím. A jak dlouho ještě?
Kromě toho, jeden podstatný rozdíl tady je. Nacismus své vyhlazovací tábory utajoval, umisťoval je do odlehlých oblastí. Osvětim, Majdanek, Sobibor, Treblinka a další. Islámští teroristé své sadistické krutosti zveřejňují na profesionálních videonahrávkách a chlubí se jimi.
Reagovat na tento pokus o návrat do středověku pouhými demonstracemi, pouhými protestními manifestacemi, zdaleka nestačí. Zejména když si uvědomíme, že vůdce Islámského státu Bagdádí vyzval nedávno všechny muslimy, aby se k němu připojili. Když si uvědomíme, že tisíce mladých Západoevropanů se dobrovolně hlásí mezi džihádisty, třebaže mají jiné kulturní kořeny.
Přál bych si tedy, abychom našli odvahu zbavit se lhostejnosti, zbavit se strachu, neříkat, že u nás ještě o nic nejde, protože nejsme New York, nejsme Londýn, nejsme Madrid, nejsme Paříž, nejsme Kodaň. Ale když budeme zbabělí, možná jednou budeme.
Chtěl bych vyzvat k aktivní obranné akci proti základnám teroristického Islámského státu a jeho poboček, v nichž se možná už dnes cvičí ti, kdo mohou napadnout teroristickými útoky naši zemi. Chtěl bych vyzvat, abychom právě při uctění památky mrtvých z Terezína nedopustili další mrtvé, další oběti, abychom už nikdy nedopustili nový Terezín.
Děkuji vám za pozornost.
