Vážený pane předsedo, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, předstupuji před vás znovu s návrhem na další čtyři soudce Ústavního soudu. Úvodem bych chtěl velice poděkovat Senátu za to, že schválil první čtyři soudce, protože – jak dobře víte – Ústavní soud byl téměř před kolapsem, neboť v případě onemocnění jediného soudce hrozilo, že nebude zasedat plénum Ústavního soudu, a tedy, že nebude možné projednávat právě zásadní otázky, které Ústavní soud řeší.
Nyní je situace jiná. Senát je doplněn na potřebný počet 15 ústavních soudců a nehrozí tedy nebezpečí, které jsem předtím zmiňoval. To za prvé.
Za druhé – víte, že jsem mnohokrát řekl, že prezident není stroj na podpisy, ale stejně tak platí, že Senát samozřejmě není stroj na schvalování prezidentových návrhů.
A já budu pokládat za naprosto legitimní a naprosto samozřejmé, jestliže se Senát případně rozhodne některému z mých návrhů nevyhovět, a zavazuji se, že v takovém případě bez zbytečného otálení předložím návrhy další, neboť jak dobře víte, v případě ústavních soudců výrazně převyšuje nabídka nad poptávkou.
Dovolte mi však, abych konstatoval, že podobně jako v předchozím případě jsem konzultoval návrhy na ústavní soudce jak s předsedou Ústavního soudu, tak s předsedou Nejvyššího správního soudu, s předsedkyní Nejvyššího soudu, s ombudsmanem a nejvyšším státním zástupcem, takže se domnívám, že tyto návrhy vzešly na základě stanoviska odborníků, a nikoliv pouze na základě stanoviska prezidenta republiky.
Každý z nás někoho z kandidátů zná dobře a někoho hůře. Dovolte mi proto, abych řekl několik slov o jednom z kandidátů, kterého znám velmi dobře a velmi dlouho.
S Pavlem Rychetským jsem se seznámil v říjnu 1989, kdy jsem podával žalobu na deník Rudé právo - a on mě tehdy zastupoval. Znali jsme se poté ve Federálním shromáždění, v sociální demokracii, a když jsem vstoupil do vlády, požádal jsem pana Rychetského, ať vykonává funkci místopředsedy vlády a předsedy Legislativní rady. Tato Legislativní rada byla složena z 24 špičkových odborníků v právní problematice, a musím říci, že pracovala velmi dobře. Právě Pavel Rychetský byl v mé vládě hlavním organizátorem přijímání zákonů, založených na harmonizaci právního řádu České republiky s evropským právem. Je to člověk, který dokázal hájit své vlastní stanovisko, a přitom plně respektovat mnohdy odlišná stanoviska ostatních, což se naposledy prokázalo právě při projednávání církevních restitucí u Ústavního soudu. Toto vše jsou důvody, proč v rámci těchto čtyř kandidátů mohu mluvit alespoň o člověku, kterého velmi dobře znám a kterého proto s čistým svědomím mohu doporučit.
Vím, že proti Pavlu Rychetskému mluví jeden argument – jeho úmysl ukončit své období v roce 2017.
Chtěl bych vás závěrem svého vystoupení ujistit, že vynaložím veškerou svoji nepopiratelnou výmluvnost, jakož i oslnivé osobní kouzlo, které je mně vlastní (oživení v sále) k tomu, abych v případě, když Pavla Rychetského schválíte, ho přesvědčil, aby vykonával svoji funkci patřičných deset let.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)
