Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, dovolte mi, abych vás ve stručnosti požádal o podporu dvou pozměňovacích návrhů a oba dva je předložila široká skupina poslanců. Jeden se týká příspěvků na fixní náklady a ten druhý se týká definice subjektů kompenzačního bonusu.
K oněm fixním nákladům jsem vás už dvakrát obtěžoval a dovolím si potřetí. Program Pětadvacítka, tedy kompenzační bonus, je poměrně rychlý a fungující - a tady je potřeba vyseknout poklonu Ministerstvu financí, na rozdíl od jiných programů tenhle funguje opravdu hbitě - který zajistí nějakou podporu na živobytí osobám samostatně výdělečně činným. Na živobytí.
Neřeší však vůbec nic živnostem, kterým bylo zakázáno ze dne na den vydělávat nebo jim to bylo výrazně omezeno, a ony ke svému provozu platí poměrně vysoké fixní náklady. A teď se dozvěděly, že ten stav bude trvat tři měsíce. Řada z nich bude mít zavřeno až do 8. června. Je samozřejmě možné - a já to nepodrobuji kritice - nařízením vlády v této výjimečné situaci někomu nařídit, že musí zavřít svoji provozovnu, ale není možné necítit se odpovědný za fixní náklady, které po dobu zavření ten člověk musí platit, i když si nesmí vydělat ani korunu.
Diskutovali jsme o tom několikrát. Paní ministryně mnohokrát říkala, že nelze vyčíslit náhradu škody, a já tady s ní souhlasím, to by se vyčíslovalo poměrně velmi špatně, ale také se vůbec nepohybujeme v rozměru náhrady škody. Dokonce se nepohybujeme ani v rozměru úhrady celých těch fixních nákladů. Prosíme o příspěvek. O příspěvek na ty fixní náklady. Když jsme projednávali kompenzační bonus minule, navrhovali jsme sto procent nájemného těm, kteří mají zakázáno provozovat, kteří byli ze dne na den na nule, a osmdesát procent těm, kteří mají omezeno. Chcete-li dva typické příklady, kadeřnictví, restaurace. Kadeřnictví musí mít zavřeno, restaurace musí být silně omezena. To neprošlo.
Nechceme se úplně vzdát té myšlenky, že byste byli úplně lhostejní k osudu, k těmto živnostem, a prosíme vás tedy alespoň (o) příspěvek na ten nájem ve třech kompromisních variantách, (nesroz.) jsme už 100/80, ale 60/40 varianta první, 50/30 varianta druhá, 40/20 varianta třetí. Uvědomte si, prosím, že někdo, kdo platí sto tisíc korun nájem, k tomu ještě služby a pojištění, že pro něj ten kompenzační bonus opravdu není řešením, a že pokud mu nepřispějeme na ty fixní náklady, tak poměrně značné procento těch provozů už neotevře, protože je chiméra se domnívat, že má někdo více jak tříměsíční rezervy. Je chiméra se domnívat, že v ohroženém sektoru mu někdo půjčí.
Dokonce všichni víme, že programy pana ministra Havlíčka, ať už je tam jakákoliv číslice COVIDu, že právě ti z těch nejohroženějších sektorů, ať už je to gastro nebo turismus, tak dostávají od bank, my víme, že jste v průšvihu, ale my vám nepomůžeme, protože jste v průšvihu a podnikáte v ohroženém sektoru. To on ví taky, proto žádá o státní podporu a tu nedostane.
A pokud těmhle živnostem a provozům nepřispějeme přímo na jejich fixní náklady, o spoustu z nich přijdeme. Já pořád ještě chci věřit, že to není zlý úmysl. A moc vás prosím, abychom jim na ty fixní náklady alespoň přispěli. Tak to je ten jeden pozměňovací návrh, ke kterému se jistě přihlásí i pan poslanec Skopeček.
Druhý pozměňovací návrh, za který chci prosit, je pozměňovací návrh také, který předložila skupina poslanců, a týká se jedné věci, kterou pokládám za opomenutí. A nesmyslím si, že to bylo úmyslem vlády, ani zákonodárce.
V okamžiku, kdy Sněmovna přijala definici subjektu kompenzačního bonusu, kde jasně řekla, že na ten kompenzační bonus nemá nárok nikdo, kdo má nějaký pracovní úvazek, ze kterého mu plyne nemocenské pojištění, tak se v zoufalé situaci ocitlo několik tisíc, ne desítek tisíc, ale několik tisíc osob samostatně výdělečně činných, které z dobré vůle chodí na pár hodin učit svoji specializaci do té či oné školy. Týká se to fyzioterapeutů, kteří pracují jako OSVČ a chodí do zdravotních škol na pár hodin měsíčně. Týká se to IT specialistů, kteří pomůžou kamarádovi na gymnáziu, který nemá učitele na IT, tak mu tam chodí učit pár hodin měsíčně. Týká se to hudebníků, kteří se nechali umluvit a chodí na pár hodin měsíčně učit do lidušky. To jsou lidé, kteří to dělají jako charitu za mnohem nižší hodinovou mzdu v té škole, než kolik je jejich hodinovka osoby samostatně výdělečně činné. Učí mladou generaci prostě proto, že mají pocit, že to má nějaký smysl, to, co se naučili v praxi tam, kde jsou experti, přenášet do odborných nebo uměleckých škol. Tak ti všichni za tohle svoje promiňte dobráctví byli po zásluze potrestáni tím, že nejsou subjektem kompenzačního bonusu.
Myslím, že pokud máme vzdělání jako prioritu, pokud si přejeme, aby lidé z praxe byli ochotni vůbec přenášet do škol svůj um a kompetenci, pokud chceme, aby jim záleželo na vzdělání a výchově mladé generace, tak je prostě nemůžeme hodit přes palubu. A tady velmi prosím, abychom podpořili jednoduchý pozměňující návrh, který říká, že pokud OSVČ se vedle toho věnuje činnosti pedagogické, pedagogické žádné jiné, tak je subjektem kompenzačního bonusu a má nárok na tu Pětadvacítku. Uvědomte si, že z té nemocenské, z toho částečného úvazku na škole dostane částku, která leckomu nevystačí na kadeřníka na týden. Za to nemůže žít celý měsíc. A bylo by to mimořádně nefér, kdybychom ho o to připravili.
Takže prosím o podporu tohoto pozměňovacího návrhu, ke kterému se jistě přihlásí i pan profesor Válek. Děkuji, že jste mě vyslechli.
