Jako eurorealista bych se asi proměnil v euroskeptika. Myslím si, že na začátku byl dobrý záměr. Teď se bavíme o spamech, o tom, jakým způsobem jsme atakováni z různých stran. Na straně druhé se to v důsledku může proměnit ve velké problémy, omezení či ohrožení, dokonce si myslím fungování některých institucí a spolků. Tady můj kolega předřečník mluvil o variantě nebo o principu kombajn. Já bych použil něco jiného.
Na tom systému samotném mi vadí to nerozlišování mezi institucemi, které mají postavenou svoji činnost na sběru osobních dat od těch ostatních. To jsou právě všichni ti drobní podnikatelé, spolky, prostě všichni, co pracují, sportovní kluby a podobně. Na straně druhé tady v ČR jako vždy vznikají určité mýty, nafukuje se to a toho využívají různí podnikavci, kteří za dvacet, třicet tisíc nabízejí svoje školení a ti ostatní ve strachu si samozřejmě tohleto objednávají. To mně přijde jako klasická kombinace, to znamená něco se vymyslí v EU, musí se to implementovat. Otázka je, říkám, na začátku byl dobrý záměr, ale ten detail už může poškodit na straně druhé. Často my tím, že chceme být papežštější než sám papež, tak vystrašíme potom celou společnost.
Já bych se rád věnoval zejména části, která se týká novinářské, umělecké a vědecké činnosti, to jsou paragrafy 16 a 21. Podle mého názoru ten návrh zákona dostatečně nepřináší výjimky z GDPR právě pro novinářskou a zejména akademickou činnost. Vychází z konceptu kazuistických výjimek, to si myslím, že je podstatné. A bohužel nepracuje s testem proporcionality, s čímž české právo pracuje.
Jsem rád, naštěstí tedy GDPR předpokládá právě pro účely pro novinářskou a uměleckou a vědeckou činnost, že každý stát bude mít nějaké výjimky. A to z toho důvodu, že každý členský stát má specifické národní formy, jak se popisuje svoboda projevu a právo na šíření informací. V momentě, kdyby to bylo přijato tak, jak je to teď, a já jenom připomínám, že tu kazuistickou formu implementovalo takto jenom Slovensko. V momentě, kdyby se to přijalo tak, jak je to teď, tak předvídám různá omezení, která by v důsledku mohla například omezit natáčení na veřejných místech, při sportovních zápasech, omezení zpravodajství při různých manifestacích, demonstracích, protože by vlastně každý účastník, který by tam byl zabrán, tak by měl právo, byla by povinnost se ho zeptat na jeho souhlas. Ale myslím si, že to jde ještě dál, že osobní údaje, z tohoto úhlu pohledu je i řekněme jaksi přístupnost k nějakému náboženství, takže by mohly být omezeny reportáže či dokumenty mapující život národnostních menšin či náboženských obcí. Já potom ve druhém čtení tady uvedu pár vizuálních příkladů, když se mi to podaří. Proto si dovoluji v této rozpravě navrhnout, aby tento zákon byl přikázán i do volebního výboru, abychom tam všechny tyhle věci mohli probrat.
Děkuji vám za pozornost.
