Jako zastupitel Města Vyškova jsem podal podnět k řešení této problematiky. Nešlo jen o čísla, ale o životy zvířat, o vztah k přírodě a o dlouhodobě udržitelný přístup. Kastrace koček je základní, jednoduchý a přitom mimořádně účinný nástroj, jak zabránit zbytečnému utrpení a přemnožení. A zároveň – jak plnit zákonné i morální povinnosti samospráv.

Vyškov – město, které se rozhodlo jednat

Od 1. června 2025 jsme ve Vyškově spustili komplexní kastrační program, který zahrnuje:

• podporu pro kastrace volně žijících i vlastněných koček na území města,
• spolupráci s veterináři, městskou policií a ochránci zvířat,
• možnost čerpat příspěvek na zákrok, včetně nezbytné pooperační péče.

Nejde o jednorázové gesto. Je to první krok ke kultivovanému a odpovědnému přístupu, který může inspirovat další města i kraje. Z dlouhodobého hlediska totiž kastrace znamená méně toulavých zvířat, méně utrpení a méně nákladů.

Proč je kastrace tak důležitá?

Málokdo si uvědomuje, že jedna nekastrovaná kočka a její potomci mohou během několika let přivést na svět stovky dalších. Tato zvířata pak často končí pod koly aut, nemocná, hladová, nebo v lepším případě v přeplněných útulcích.

Kastrace:

• omezuje přemnožení a tím chrání další generace před zbytečným utrpením,
• snižuje riziko nemocí a zranění – kastrované kočky se méně rvou, méně bloumají,
• přispívá k ochraně přírody – kočky mají obrovský lovecký instinkt a mohou decimovat drobné ptáky či savce.

Odpovědnost začíná u obcí – ale měla by končit u státu

Obce mají podle zákona povinnost postarat se o toulavá zvířata. V praxi to ale často končí na papíře – pokud město nezařídí systémovou péči, vše zůstává na bedrech dobrovolníků nebo ochranářských spolků.

Vyškov ukazuje, že i malý tým odhodlaných lidí může změnit věci k lepšímu. Ale takový přístup si zaslouží podporu:

• Kraje by měly spolufinancovat podobné programy,
• Stát by měl přehodnotit legislativu – například umožnit obcím povinnou kastraci zvířat bez trvalého majitele,
• Společnost by měla přestat považovat kastraci za tabu.

Není to jen o kočkách. Je to o nás všech.

Jako město jsme se rozhodli netvářit se, že problém neexistuje. Každý z nás může přispět – tím, že nechá svou kočku vykastrovat, že podpoří obecní program nebo pomůže šířit osvětu. Pokud opravdu chceme města, která nejsou jen správními celky, ale skutečnými komunitami, musí nám záležet i na těch nejzranitelnějších – včetně zvířat.

A právě takový přístup – citlivý, odpovědný, udržitelný – by měl být vzorem i pro ostatní obce a města.