Ing. Petr Beitl

  • ODS
  • Liberecký kraj
  • poslanec
ProfileTopCardGraphDescription

Průměrná známka je 0,4. Vyberte Vaši známku.

-3 -2 -1 0 1 2 3 4 5

( -3 je nejhorší známka / +5 je nejlepší známka )

05.03.2021 15:09:00

Návrh neřeší postavení malých a středních podniků

Návrh neřeší postavení malých a středních podniků

Projev na 87. schůzi Poslanecké sněmovny 5. března 2021 k zákoníku práce

 Vážení kolegové, vážené dámy, vážení pánové.

Dnes řešíme bod uzákonění pěti týdnů dovolené, tedy navýšení stávajících čtyř týdnů o jeden. V okamžiku, kdy my řešíme tento bod, který dopadne především na střední a menší podnikatelské firmy v České republice, tak tyto firmy řeší opravdu úplně jiné věci. Řeší fatální problémy svých firem v souvislosti s epidemií koronaviru a řeší svoji budoucnost, kterou počítají na týdny a na měsíce. Když se podívám do korespondence, která mi chodí, tak tam konstatuji stav, jakým v tuto chvíli probíhá státní podpora. Dotace Antivirus, která tady byla mnohokrát řečena. Zatím oficiálně do konce dubna, nikdo nic neví, co bude dál. Možná paní ministryně by věděla, mohla by jim dát naději, ale oficiální informace nejsou. Nevím, jestli víte o tom, že jednou z podmínek, když chce dostat firma podporu Antivirus, tak musí podepsat, že zaměstnance nepropustí následující tři měsíce. Podnikatelé podepisují tato prohlášení v zoufalé situaci, ale oni ani nevědí, jestli ty následující tři měsíce tu podporu opět dostanou, takže jsou opravdu na dně a v podstatě zoufalství stoupá.

Další dotační tituly, dotace COVID - nájemné, Výzva 3. Poslední podpora za X., XI., XII. měsíc roku 2020 nepřišla, nikdo nic neví. Dotace COVID - Gastro, uzavřené provozovny, poslední podpora za říjen, listopad, prosinec, začátek ledna - opět nepřišla, nikdo nic neví. Dotace COVID - Ubytování 2: opět nepřišla, nikdo nic neví. A jak už jsem řekl, v tento okamžik my podnikatelskému sektoru nakládáme další břemena. Bývalo dobrým zvykem, že podobná témata byla projednávána na tripartitě a strany tripartity se snažily dosáhnout shody. V tomto případě k žádnému podobnému jednání nedošlo. A nedošlo k tomu z toho důvodu, že předkladatelé tohoto zákona dobře vědí, že by tu podporu na té tripartitě nezískali.

Já bych vám teď přednesl stanovisko těch, kteří se k té věci mají co vyjádřit a jejichž hlasy zatím nebyly slyšet. Ta stanoviska, která vám budu číst, nejsou z té stávající krizové doby, ale jsou z roku 2018, 2019, kdy si ještě podnikatelé mysleli, že všechno půjde lineárně a že ten stav, v kterém jsou dneska, se nemůže nikdy dostavit.

První přečtu stanovisko Hospodářské komory. Hospodářská komora České republiky doporučuje, aby vláda České republiky přijala k návrhu poslanců Stanislava Grospiče, Hany Aulické Jírovcové, Daniela Pavlase a Pavla Kováčika na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., Zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, nesouhlasné stanovisko. Hospodářská komora České republiky rezolutně odmítá návrh na změnu Zákoníku práce, jejíž podstatou je plošné zvýšení nároku na dovolenou ze současných čtyř týdnů na pět týdnů.

Důvodová zpráva k návrhu uvádí, že cílem je zrušit nerovnost zaměstnanců z hlediska nároku na dovolenou, neboť zaměstnanci, jejichž zaměstnavatel je definován v § 109 odst. 3, to je stát, územní samosprávný celek, státní fond, školská právnická osoba zřízená Ministerstvem školství a tělovýchovy nebo územním samosprávným celkem nebo dobrovolným svazkem obcí, příspěvková organizace, regionální rada soudržnosti. Zaměstnanci všech těchto organizací mají nárok na pět týdnů dovolené.

Tento důvod však nelze rozumně akceptovat hned z několika důvodů. Jednak je třeba si uvědomit, že pracovní právo je součástí občanského práva. A i když je v něm smluvní volnost stran omezena v důsledku přijetí principu ochrany slabší smluvní strany, to je zaměstnance, je třeba, aby obsahovalo instituty a nástroje, které dávají oběma stranám možnost určitého výběru. Délka dovolené takovým institutem do určité míry je. Základní výměra dovolené v českém Zákoníku práce ve výši čtyř týdnů je z hlediska mezinárodních úmluv a práva Evropské unie zcela v pořádku. Úmluva Mezinárodní organizace práce číslo 132 o placené dovolené, publikovaná pod číslem 229/1998 Sb., stanoví povinnost minimálně tří týdnů dovolené za rok práce.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88 ES ze dne 4. listopadu 2003 o některých aspektech úpravy pracovní doby resp. její článek 7 stanoví minimální nárok zaměstnance na placenou dovolenou za kalendářní rok ve výši čtyř týdnů. V rámci EU je úprava v českém právním řádu běžná, některé státy mají více, některé stejně. Některé zvyšují nárok na dovolenou s počtem odpracovaných let nebo jej spojují s určitým druhem práce, tedy obdobně jako v České republice např. státní zaměstnanci, učitelé, pracovníci ve ztížených pracovních podmínkách. Je dobře, že existuje rozdíl mezi nároky zaměstnanců, jejichž zaměstnavateli jsou ti uvedení v § 109 odst. 3, de facto státní resp. veřejný sektor, stejně tak jako by měl být zachován rozdíl v jejich odměnách.

Je třeba si uvědomit, že v okamžiku, kdy na pět týdnů dovolené bude právní nárok, dojde k významnému zvýšení nákladů na straně zaměstnavatelů. Již v roce 2017, kdy stejný návrh byl podán formou pozměňovacího návrhu k tehdy Poslaneckou sněmovnou projednávanému návrhu změny Zákoníku práce, analytici Hospodářské komory provedli odhad nákladů pro zaměstnavatele a vyčíslili jej na 28 miliard korun ročně. Mluvíme o roku 2018, tehdy byla stanovena tato částka. Vzhledem k tomu, že od března 2017 došlo k nárůstu mezd, lze očekávat, že tato částka bude ještě vyšší.

Zaměstnavatelé potřebují pro získání a udržení zaměstnanců nástroje, které mohou pro tyto účelně použít v závislosti na svých hospodářských výsledcích. V současnosti, kdy na trhu práce zaměstnanci chybí, je tato potřeba ještě aktuálnější. A mezi tyto nástroje patří zaměstnanecké benefity, jako jsou sick days, dovolená nad rámec zákona, studijní volno a další. V okamžiku, kdy stát z těchto benefitů udělá nároky všech zaměstnanců, omezuje soutěž zaměstnavatelů na trhu práce. Kumulace zvyšování nákladů na zaměstnance, ke které v současnosti dochází, zrušení karenční doby, zvyšování minimální mzdy, zvyšuje cenu práce, omezuje soutěž na trhu práce a celkově vytváří excesivní tlak na svobodu podnikání. Navíc bude mít nežádoucí dopady i na zaměstnavatele v neziskovém státním sektoru včetně těch, kteří zaměstnávají osoby se změněnou pracovní schopností. Ještě jednou tedy ze všech zde uvedených důvodů Hospodářská komora České republiky zásadně nesouhlasí s poslanci navrhovanou změnou.

Dalším stanoviskem je stanovisko Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů České republiky. Opět cituji: V rámci meziresortního připomínkového řízení jsme obdrželi materiál - Návrh poslanců Stanislava Grospiče, Hany Aulické Jírovcové, Daniela Pawlase a Pavla Kováčika na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., Zákoník práce. K uvedenému návrhu Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů České republiky uplatňuje následující zásadní připomínku.

V návaznosti na předložený návrh tento považujeme především za nesystémový, kdy v současné době proběhlo připomínkové řízení k Vládnímu návrhu novely Zákoníku práce. Proto nedoporučujeme, aby byly podporovány dílčí návrhy, mimo uvedený vládní návrh. Poslanci mohou své návrhy uplatňovat při projednávání vládní novely. Domníváme se, že u podnikatelů by měla být ponechána možnost prodloužení dovolené na kolektivní smlouvě s přihlédnutím k možnosti poskytnutí benefitu zaměstnancům prostřednictvím sick days.

Současně konstatujeme, že realizace předloženého návrhu by zcela zbytečně velmi výrazně prohloubila dlouhodobý problém v zemědělství v čerpání dovolené. I za současné právní úpravy při čtyřech týdnech zákonné dovolené se podnikatelé v zemědělství každoročně potýkají s problémem čerpání zákonné dovolené. Důvodem je nejenom charakter zemědělské výroby, její sezónnost, ale především nezájem a neochota samotných zaměstnanců zákonnou dovolenou vyčerpat. Jak bylo uvedeno výše, domníváme se, že daleko vhodnější a z hlediska praxe pro obě strany pracovněprávního vztahu přijatelnější je stávající právní úprava, která delší dobu dovolené s výjimkou ustanovení § 109 odst. 3 Zákoníku práce a pedagogických pracovníků a akademických pracovníků vysokých škol umožňuje.

V resortu zemědělství je tato možnost dlouhodobě a každoročně využívána tím, že kolektivní smlouva vyššího stupně dává subjektům, pro které je závazná, možnost výběru - buď dovolená v rozsahu pěti týdnů, a nebo v rozsahu čtyř týdnů spolu se stanoveným finančním bonusem. Přesto i při této úpravě přetrvává výše uvedený problém, tj. již zmiňované nečerpání dovolené. Tato skutečnost pak vede řadu podnikatelských subjektů k obcházení zákona. Dle našeho názoru je právě problematika délky dovolené jednou z mnoha oblastí, kde by bylo žádoucí a prospěšné v daleko vyšší míře využít institut kolektivního vyjednávání a kolektivní smlouvy jako takové, podnikové i vyššího stupně. Problém dovolené je pak o to výraznější, že stávající právní úprava nepřipouští možnost proplácení nečerpané dovolené s výjimkou skončení pracovněprávního vztahu.

Ve výše uvedeném smyslu tedy nelze souhlasit s tvrzením v důvodové zprávě, že navrhovaná úprava nepřináší žádné negativní dopady. Závěr: Navrhovaná právní úprava v podobě prodloužení zákonné dovolené pouze znásobí případy obcházení zákona, přičemž pro zaměstnance nepřinese v této věci žádné zlepšení, naopak ve svých důsledcích jim situaci zhorší. Tento závěr platí v plném rozsahu pro odvětví zemědělství, nicméně jsme přesvědčeni, že negativní dopady budou ještě širší.

Dalším stanoviskem je stanovisko Ministerstva průmyslu a obchodu. Ministerstvo průmyslu a obchodu vyjadřuje k výše uvedenému materiálu nesouhlasné stanovisko a to především z těchto důvodů. Jakékoli nové právní úpravě a právní úpravě týkající se problematiky nárokové délky dovolené nevyjímaje by měla předcházet odborná diskuse a případný návrh zákona by měl být realizován na základě hlubší ekonomické analýzy.

Ještě jednou opakuji, že materiál nic takového neobsahuje. V současné době mohou zaměstnavatelé vedle dobrovolného prodloužení dovolené využít řadu daňově zvýhodněných benefitů, například vzdělávání, stravování, volnočasové benefity, režijní jízdenky, dary do dvou tisíc korun ročně, přechodné ubytování do tři a půl tisíce korun měsíčně, penzijní nebo životní pojištění do padesáti tisíc korun ročně, kapesné na pracovních cestách, náhrady při přijetí, náhrady za opotřebení vlastního nářadí, za využití domácí kanceláře, osobní ochranné prostředky včetně příspěvku na jejich udržování.

Zavedení tohoto institutu doporučujeme ponechat na kolektivním vyjednávání a smluvních vztazích. V poslední době bylo vystaveno podnikatelské prostředí řadě chystaných změn s mnohými negativními dopady a regulacemi, např. zvyšování minimální mzdy, zrušení karenční doby, zvýšení administrativní zátěže zaměstnavatelů v souvislosti s exekucemi. A dalším problémem jsou chybějící potřebné profese na trhu práce, nedostatek lidských zdrojů v současné době je někdy řešen zaměstnáváním (nesroz.) zaměstnanců, na které je uvalena exekuce, kteří jsou v exekuci nebo je na ně vyhlášen konkurz, (co?) opět zvyšuje administrativní náročnost podnikatelům.

Závěr. Ministerstvo průmyslu a obchodu doporučuje přijmout k výše uvedenému návrhu zákona nesouhlasné stanovisko. Dalším stanoviskem je stanovisko Ministerstva financí. Ministerstvo financí navrhuje, aby vláda vyslovila s návrhem nesouhlasné stanovisko, a to zejména z následujících důvodů. Nesouhlasíme se stanoviskem uvedeným v důvodové zprávě, že předpokládaný návrh nebude mít výrazné dopady na podnikatelské prostředí. Podle odhadů hospodářské komory by náklady zaměstnavatelů vzrostly minimálně o 28 miliard korun, což považujeme za poměrně výrazný dopad.

Předložený návrh novely zákona neřeší postavení malých a středních podniků, které by se musela vyrovnat se zvýšením nákladů souvisejících s prodloužením nároku na dovolenou svých zaměstnanců. Ve stávající ekonomické situaci, která je provázena citelným nedostatkem pracovníků a značným objemem zakázek, považujeme za nevhodné direktivně omezovat odpracovanou dobu zaměstnanců. Přestože řada firem ve mzdové sféře pětitýdenní dovolenou již uplatňuje, 34,4 % v roce 2016 podle průzkumu firmy TREXIMA, zejména u malých a středních firem mohou existovat relevantní důvody pro kratší dovolenou. Prodloužení dovolené by se mohlo projevit krácením peněžních i nepeněžních benefitů pro zaměstnance těchto firem, protože tyto firmy se budou snažit tlumit negativní dopady na jejich náklady.

To byla tedy stanoviska klíčových partnerů, kteří by se měli do podobných diskusí zapojovat. Já vám ještě jedno zopakuji, že tato stanoviska pocházejí z lech 2018, 2019 a absolutně nereflektují tu stávající katastrofickou situaci, ve které se české firmy dnes nacházejí. A pokud se budu věnovat zákonné době dovolené, tak mi ještě dovolte další přehled, který popisuje, jak se k dovolené přistupuje v různých zemích Evropské unie.

Délka placené dovolené je upravena Úmluvou Mezinárodní organizace práce číslo 132 o placené dovolené z roku 1970. Tato úmluva upravuje základní principy úpravy placené dovolené. Minimální délka placené dovolené je tři týdny za rok, může být stanovena minimální doba práce nutná pro vznik nároku na dovolenou, osoba čerpající dovolenou má nárok na svoji normální nebo průměrnou mzdu včetně odpovídající peněžité náhrady jakékoli části mzdy, která je vyplácena v naturáliích a která není trvalou platbou, náležející dotyčné osobě nezávisle na tom, zda je na dovolené či nikoliv. Rozdělení dovolené na části je možné a nároku na dovolenou se nelze vzdát.

Jaká je úprava na úrovni Evropské unie? V Listině základních práv Evropské unie je v článku 31 zakotveno, že každý pracovník má právo na stanovení maximální přípustné pracovní doby, na denní a týdenní odpočinek a na každoroční placenou dovolenou. V oblasti regulace pracovní doby a dovolené, to je pracovních podmínek, sdílí členské státy kompetenci s Evropskou unií ve smyslu článku 153 smlouvy o fungování Evropské unie. Konkrétní úprava placené dovolené je stanovena ve směrnici Evropského parlamentu a Rady o některých aspektech úpravy právní doby.

Článek 7 směrnice stanoví, že, za prvé, členské státy přijmou nezbytná opatření, aby měl každý pracovník nárok na placenou dovolenou za kalendářní rok v trvání nejméně čtyř týdnů v souladu s podmínkami pro získání a přiznávání této dovolené, stanovené vnitrostátními právními předpisy nebo zvyklostmi. Za druhé, minimální dobu placené dovolené za kalendářní rok nelze nahradit finanční náhradou s výjimkou případů ukončení pracovního poměru. Z těchto všech informací vyplývá to, co už bylo řečeno v jednom z komentářů, že stávající úprava dovolené v České republice nemá problém s právy Evropské unie.

Úprava délky a hrazení dovolené v členských zemích Evropské unie. Směrnice stanovuje minimální délku placené dovolené, umožňuje však členským státům stanovit delší minimální dobu placené dovolené, popřípadě umožnit zaměstnavatelům poskytovat delší dobu placené dovolené na základě kolektivních i individuálních dohod se zaměstnanci. Opět, záležitost, se kterou se české pracovní právo ve shodě.

Které země v Evropě mají dovolenou delší než 20 dnů? 22 dnů Portugalsko, 24 dnů Belgie, Německo, 25 dnů Dánsko, Francie, Lucembursko, Švédsko, 28 dnů Estonsko, Spojené království, 30 dnů Španělsko, Rakousko, Finsko. Je to necelá polovina států Evropské unie, nicméně tento stručný přehled nám asi neumožní nahlédnout do celé hloubky pracovněprávních vztahů v jednotlivých zemích, abychom si zkontrolovali, zda navýšení dovolené není na druhé straně kompenzováno nevýhodou pro zaměstnance v nějaké jiné oblasti. Maďarsko navyšuje počet dnů dovolené v závislosti na počtu odpracovaných let. Pro pracovníky nad 25 let věku se základní doba dovolené 20 dnů navyšuje o jeden den. Nad 28 let o dva dny, nad 31 let o tři dny, pro pracovníky do 45 let o další jeden den za každé dva roky a pro pracovníky nad 45 let o deset pracovních dnů.

A stanovení výše placené dovolené. Odměnu za placenou dovolenou vyplácí zaměstnavatel. Jedná se volno, které poskytuje zaměstnavatel zaměstnancovi a zákonná úprava stanoví pouze minimální parametry. Členské země EU ve svých legislativních úpravách používají pro stanovení výše odměny za placenou dovolenou termín jako zaměstnancova průměrná mzda, běžná týdenní sazba nebo průměrná měsíční odměna.

Směrnice nespecifikuje jednotlivé složky odměny za práci, které se do výpočtu odměny započítávají. K tomu se vyjádřil Soudní dvůr Evropské unie, který ve svém rozhodnutí, Williams, stanovil, že zaměstnanec má právo nejenom na základní plat, ale také na všechny složky odměny za práci, které s výkonem práce souvisí a které jsou zahrnuty do výpočtu jeho celkové odměny. Zákonná úprava v Německu, Irsku, Francii a Maďarsku přímo stanoví, že zaměstnanec má právo na zahrnutí pevné i variabilní složky platu, a úprava v Belgii, Francii a ve Švédsku stanoví, že má právo také na pobírání jiných benefitů. V Polsku jsou tyto benefity zahrnuty do výpočtu, jestliže se vypočtená odměna za dovolenou výrazně odlišuje od běžného příjmu.

Pokud jde o stanovení období, ze kterého se vypočítává odměna za placenou dovolenou ve formě průměru, Belgie, Francie, Švédsko a Polsko vypočítávají tento průměr za období dvanácti předcházejících měsíců. V Německu se vypočítává odměna za období třinácti týdnů, v Lucembursku, Maďarsku, Polsku, Rumunsku za období tří měsíců. V Bulharsku je odměna stanovena na základě mzdy vyplacené v přechozím měsíci.

To byly tedy informace o tom, jak na dovolenou nahlíží evropské právo. U nás je, ještě jednou zopakuji, současný stav takový, že pět týdnů dovolené poskytují jen některé firmy. Nárok na vyšší výměru dovolené mají někteří zaměstnanci danou zákonem a jsou to především učitelé a akademičtí pracovníci vysokých škol. Pět týdnů mají ti, jejichž odměňování je závislé na státním rozpočtu, konkrétně jsou definováni v § 109 odst. 3 a jsou to zaměstnanci státu, územních samosprávných celků, státních fondů, některých příspěvkových organizací státu a zaměstnanci regionálních rad regionů soudržnosti.

Obhájci návrhu zákona upozorňují, že současná právní úprava některé zaměstnance poškozuje, ale je potřeba upozornit, že máme skutečně volný pracovní trh, na kterém různí zaměstnavatelé v místě i čase přicházejí s nabídkou různé mzdy a dalších benefitů. A je na svobodné vůli každého uchazeče o zaměstnání, jaké formě odměny dá přednost. Konkrétním příkladem v rozdílu odměňování může být např. mzdová hladina v hlavním městě a zbytku republiky. Budeme mít příště tendence srovnávat tyto hladiny mezd a stanovovat mzdové tabulky pro celou republiku?

Tyto pokusy o rovnost v oblasti odměn, a já nabídku volných placených dní za odměnu považuji, patří spíše do rovnostářského socialistického světa. A já už jsem si v tomto světě své užil a vracet se do něj rozhodně nechci.

Pokud někdo mluví o pěti týdnech dovolené pro všechny, je potřeba také zmínit velmi početnou skupinu živnostníků. Tito lidé slovo dovolená neznají a na každý den svého volna si musejí vytvořit vlastní rezervu. Pokud tedy navrhovatelé touží po stejných podmínkách pro všechny, měli by jako součást materiálu, který projednáváme, navrhnout daňový bonus, který by tuto výhodu garantoval pro ty, kteří v zaměstnaneckém poměru nejsou. To je dotažení argumentace ad absurdum.

Ačkoli se mnohým zdá, že schvalování dalších státních svátků či prodlužování dovolené je skrz naskrz pozitivní věc hodná podpory, je potřeba upozornit, že je tady velká skupina obyvatel naší země, kteří takový pohled nemají. A tato skupina je tvořena podnikateli, či chcete-li, zaměstnavateli. Rok má 250 pracovních dnů zhruba a pokud bychom přistoupili na novelizaci zákona, tedy 25 dní dovolené, můžeme zjednodušeně říci, že každá firma a podnikatel bude potřebovat na každých 10 lidí zapojených v pracovní činnosti jednoho, který bude vykrývat dovolené těch ostatních. To je jasná matematika. A Hospodářská komora vyčíslila dopad rozšíření dovolené na podnikatelský sektor někdy v roce 2018 na 28 miliard korun. A celý tento náklad jde na úkor zaměstnavatelů bez jakéhokoli bonusu. A přímo poškozuje jejich konkurenceschopnost v evropském i světovém měřítku.

A co je nejhorší: tento návrh skutečně přichází v době, kdy je díky koronavirové krizi podnikatelský sektor v nejhorší situaci od roku 1989. Přichází v době, kdy se státní finance řítí do kdysi nepředstavitelných deficitů, a nahlas se mluví o blížící se situaci, kdy bude třeba šlápnout na dluhovou brzdu. Odložení platnosti projednávané změny zákona o rok je v této situaci pouhým alibistickým gestem.

Peníze se nerodí ani na ministerstvu, ani na poště, ani v bankomatu. Každá koruna mzdového nákladu v privátním sektoru musí být podložena prací a podnikatelským úsilím. Nekomplikujme prosím podnikatelům práci podobnými změnami zákonů. Nechte prosím ty, kteří toto úsilí denně vydávají, aby sami rozhodli, ke kterému z bonusů se při tvorbě své personální strategie a strategie odměňování přikloní.

Dámy a pánové, děkuji za pozornost.

Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje 0 příspěvků Vstoupit do diskuse Komentovat článek Tisknout
reklama