Sledujeme pokračující blokádu íránského pobřeží, kterou chce Donald Trump „podpořit“ vyjednávání s Íránem. Prostě Írán vyhladovět. Z čistě taktického hlediska: Je to vůbec možné?

„Z čistě taktického hlediska“ to možné není. Už proto, že námořní hranice Íránu v Perském a Ománském zálivu má délku téměř 2000 km. Země sama navíc sousedí se sedmi státy a prostřednictvím Kaspického moře také s Ruskou federací a Kazachstánem. Má bohaté zkušenosti s obcházením sankcí a blokád. Zapomínat nelze ani na téměř jisté „nenápadné“ zapojení Číny. Navíc Írán není typickou „zemí měst“ a značná část jeho regionů je i přes dlouhodobé sucho prakticky soběstačná ve výrobě potravin.

Snaha USA o podobnou blokádu by proto byla vojensky a logisticky extrémně náročná. Její dlouhodobá udržitelnost je prakticky vyloučená i v případě pomoci ze strany spojenců z NATO. Státy Perského a Ománského zálivu příliš nadšení pro vojenskou podporu americké blokády asi projevovat nebudou. Během současného konfliktu totiž narazily na dva zásadní faktory, které významně limitují jejich válečnické nadšení. Jednak na faktickou nereálnost proklamované americké ochrany, jednak na poznání zranitelnosti jejich prvků kritické infrastruktury íránskými balistickými raketami a drony. Nejde přitom „jen“ o zařízení pro těžbu, zpracování a skladování ropy a plynu. Zásadní je zranitelnost odsolovacích zařízení, na jejichž produkci jsou tyto státy bytostně závislé.

Z hlediska vyjednávací strategie může být hrozba blokádou součástí širšího souboru nátlakových opatření, která mají Írán přimět k jednání. Praktická účinnost takového kroku je ale sporná a závisí na mnoha proměnných. Snaha USA vylodit se na klíčových bodech íránského pobřeží by navíc vzápětí vedla k okamžité eskalaci konfliktu, což by zásadně ovlivnilo i globální trh s ropou a plynem.

Donald Trump řekl, že USA mají ropy dost a šok z růstu cen se jich netýká. Týká, ale řádově méně než Evropy. Na ni Trump nebere ohled a ještě nám nadává, že jsme se k válce nepřidali. Je to jen Trumpův vrtoch, nebo se k nám USA takto chovaly vždy a Trump to jen podal ve „zhuštěné formě“?

Spojené státy se vůči Evropě chovaly a chovají jako k ostatním státům světa – přesně v duchu Monroeovy a Wolfowitzovy doktríny. Upřednostňování vlastních zájmů před zájmy evropských zemí je z pohledu USA jako suverénní mocnosti naprosto logické, stejně jako odmítání dlouhodobých závazků, které by je poškozovaly. Wolfowitzova doktrína hovoří jasně. USA by si měly udržovat strategickou převahu a minimalizovat vliv ostatních globálních aktérů, tedy včetně Evropy. Monroeova doktrína zase říká vedení EU a Británii, že cokoliv se děje na americkém kontinentu, po tom jim nic není.