Klíčovým úkolem bude především komplexní prověření všech dosavadních akvizičních procesů a předražených zakázek, které vznikaly bez skutečné soutěže a často bez jasného zdůvodnění jejich efektivity. Součástí tohoto přezkumu musí být i důkladná analýza účelnosti a ekonomické racionality velkých strategických kontraktů, včetně smlouvy na stíhací letouny F-35, jejichž finanční i logistický dopad zásadně ovlivní obranný rozpočet na několik desetiletí dopředu.
Neméně naléhavou výzvou je však obnovení funkčních vztahů mezi politickým vedením ministerstva a armádním velením. Současné napětí a narušená komunikace mají přímý dopad na schopnost armády plnit své úkoly a plánovat modernizaci. Kritická je potom především dlouhodobá nedoplněnost armádních jednotek – chybí tisíce vojáků, což komplikuje nejen každodenní provoz, ale i možnost reálně naplnit závazky vůči spojencům. Personální podstav je problém, který žádná PR kampaň nenahradí.
Stejně tak bude nezbytné přehodnotit celkovou strukturu obranných priorit. Namísto orientace na mediálně atraktivní projekty, které sice působí efektně v tiskových prohlášeních, ale neřeší klíčové nedostatky v reálných schopnostech armády, je nutné soustředit investice tam, kde jsou skutečně potřeba. Česká republika dlouhodobě zanedbává především rozvoj protivzdušné obrany, která je v současné bezpečnostní situaci naprosto zásadní. Značná část techniky a výzbroje zůstává zastaralá a modernizační projekty postupují pomalu, často na úkor rychlejších plateb do zahraničí za prestižní akvizice.
Vláda se přitom nadále jen minimálně opírá o potenciál domácího zbrojního průmyslu, přestože by jeho systematická podpora nejen posílila bezpečnostní soběstačnost České republiky, ale zároveň by udržela vysokou přidanou hodnotu v tuzemsku a zajistila pracovní místa. Současný přístup, založený převážně na zahraničních nákupech bez robustní účasti domácí výroby, je z dlouhodobého hlediska neudržitelný.
Ministerstvo obrany tedy nevstupuje do nového období s triumfem, jak se snaží prezentovat současné vedení, ale s celou řadou hlubokých strukturálních problémů. Nová vláda bude muset tyto nedostatky řešit rychle, odborně a transparentně, pokud má obranná politika České republiky získat zpět jak efektivitu, tak důvěru veřejnosti.
