Ing. Richard Nádvorník

  • STAN
  • mimo zastupitelskou funkci
ProfileTopCardGraphDescription

Průměrná známka je 2,65. Vyberte Vaši známku.

-3 -2 -1 0 1 2 3 4 5

( -3 je nejhorší známka / +5 je nejlepší známka )

Dotaz

01.04.2012 10:52:22 - sindy

Břidlicové plyny

Dočetla jsem se, že senátor Pakosta chce oslovit své kolegy s návrhem zákona, který by zakázal na území naší republiky technologii hydraulického štěpení břidlicových hornin za účelem těžby břidlicových plynů. Mohu se zeptat, co si o tom myslíte? A budete se snažit pana Pakostu nějak podpořit? Děkuji za odpovědi

Odpověď

14.04.2012 22:02:44 - Ing. Richard Nádvorník

Na vaši otázku lze nahlížet z více úhlů pohledu. V posledním desetiletí opakovaně dochází k různým ropným krizím a v jejich důsledku i k jakémusi „vydírání“ ze strany dodavatelů jak ropy, tak zemního plynu. To je z hlediska pohledu do budoucna situace, ze které bychom měli společně hledat nějaká východiska. Nutí nás to k zamyšlení nad získáním nových alternativních zdrojů energie. Ty mohou být pochopitelně různé. Od využití sluneční energie, přes biomasu, energie větru, malé vodní elektrárny, kogenerační jednotky a podobně.

Jedním z takovýchto alternativních zdrojů energie jsou právě i břidlicové plyny. Ve spojených státech jejich těžba probíhá poměrně intenzivně již více než deset let a v Evropě se zatím hledají případná naleziště a cesty jak v nich začít s těžbou tohoto média. Je pochopitelné a zcela legitimní, že ve chvíli kdy se v nějaké oblasti o možnosti těžby začne uvažovat, vyvolává to u místních obyvatel řadu obav a s tím spojených otázek. Rozumím tomu, že obavy z možných dopadů na životní prostředí, hlučnost provozu, možné znečištění spodních vod či únik metenu do ovzduší, jsou věci, o kterých je nutné mluvit a které nelze v žádném případě bagatelizovat.

Zároveň si ale musíme položit otázku, jak dlouho ještě naše peněženky vydrží tu závislost na dovozu energie? Případně jsou-li známé, či zda se vyvíjejí ekologicky šetrnější způsoby těžby než dosud používaná metoda pomocí stlačené vody s příměsí písku a chemikálií? Další z otázek je, jak jsme schopni ovlivnit naše sousedy Poláky? Jejich naleziště, která se nacházejí v dotyku s našimi hranicemi, budou oni chtít nepochybně naplno využít a to může mít dopad i u nás. Jak ve smyslu přenesených ekologických zátěží, tak ve smyslu vytěžení našeho společného těžebního prostoru. Pro Poláky je nezávislost na Rusku a dodávkách ruského zemního plynu otázkou jejich národní cti. V jistém ohledu jsou naprosto jiní než naši sousedé Rakušané, kteří naopak u nich s těžbou v prostoru kolem hranic u Mikulova zatím tvrdě nesouhlasí.

Můj osobní pohled na tento problém je takový, že pokud nenajdeme jiné dostatečně vydatné a ekologický šetrnější zdroje energie, tak ze strategického hlediska v horizontu příštích desetiletí k jisté formě využití tohoto energetického potenciálu stejně patrně dojde. Zatím ale není kam spěchat. Pokud ovšem k rozhodnutí o těžbě v budoucnu přeci jenom dojde, musí to být po seriozním vyhodnocení všech aspektů a všech dopadů takové činnosti a s využitím všech dostupných opatření vedoucích k minimalizaci možné ekologické zátěže dané oblasti. Zároveň se musí vést intenzivní dialog s veřejností, zevrubně a naprosto otevřeně o všech věcech spojených s takovou těžbou informovat, nezastírat možná nebezpečí a nabídnout případné kompenzace pro lidi žijící v prostoru uvažované těžby. Nelze si myslet, že se ze shora něco nadiktuje a že všichni sklapnou patky a budou zticha. Tu dobu, naštěstí, již máme za sebou. V této souvislosti nechci zapomenout ani na to kdo bude případným vlastníkem těžebních společností a prostorů, ve kterých by k těžbě docházelo. Rozhodně si myslím, že stát by po zkušenostech s obrovskými úniky financí z polostátních a pochybně zprivatizovaných společností měl v tomto ohledu postupovat do budoucna velmi obezřetně.