Ve STAN jsem od jeho počátků. Vlastně od doby, kdy se všichni jeho členové do nějakého většího STAN s trochou nadsázky mohli docela pohodlně vejít. Ta doba je pryč, uběhla léta, rozrostli jsme se. Jsme úspěšní. Zasedáme v obecních a krajských zastupitelstvech, Poslanecké sněmovně, Senátu a v Evropském parlamentu. Vedeme obce a kraje. A hlavně je vedeme úspěšně!

Ne, už nemáme malý STAN. Naše samostatné preference překročily hranici deseti procent, což bylo svého času jen těžko představitelné.

A jak by se měl dále náš STAN rozvíjet?

Osobně považuji za jeden z nejlepších receptů to, že se i nadále budeme věnovat i těm pro některé zdánlivě malým tématům. Tématům, se kterými přicházejí starostové, naši příznivci. Nebo třeba naši spoluobčané. Žádné téma není tak malé, aby si nezasloužilo pozornost. Vím, o čem mluvím, těmto tématům se dlouhodobě věnuji. A mnohokrát jsem zažila, že se z těchto zdánlivě malých stávají témata velká. A velká témata se z nich stávají právě proto, že se dotýkají života všech občanů.

Za měsíc nás čekají volby do Poslanecké sněmovny. A já nejen kolegům ze STAN, ale i všem lidem z našeho Středočeského kraje zaručuji, že se budu věnovat řešení i těch zdánlivě „malých“ témat. Protože vidím, slyším a hlavně řeším!