Já už jsem tady mluvil v rámci řádné schůzi minule a musím říct, že mě trochu potěšilo, že se na mě obrátila jedna kolegyně z ANO, abych tady svůj projev zopakoval. Musím říct, že jsem si chvilku s tou myšlenkou pohrával, ale nebudu to dělat, nebudu tady už například hodnotit balíček jako celek, ale přesto mi dovolte, abych zopakoval pár tezí, protože jsem byl přerušen u obhajoby mého pozměňovacího návrhu k DPH někdy na začátku a nechce se mi to říkat od prostředka, takže mi to dovolte. Děkuji.
Takže pouze základní teze k daňovému balíčku. Pokud bychom vám měli skutečně uvěřit, paní ministryně, vaše argumenty, to znamená, že tyto návrhy předkládáte hlavně proto, abyste omezili nějaké negativní jednání spojené například s hazardem, tabákem nebo alkoholem, pak jste měli předložit daňově neutrální řešení, a tím naplnit vlastní programové prohlášení vlády. A vy jste měli de facto mnoho možností, jakým způsobem daňovou neutralitu zajistit. Mohli jste adekvátně jiné daně snížit. Mohli jste se soustředit například na daně z příjmu, nebo třeba na zdanění práce, které máme jedno z nejvyšší v Evropě, mohli jste snížit třeba některé majetkové daně, mohli jste snížit procentní sazby, nebo jste se mohli soustředit na slevu na poplatníka. Skutečně těch možností, vějíř možností jste měli skutečně velmi dlouhý. Je jich de facto nespočítaně. A pokud jste si sami nebyli jistí, paní ministryně, co je nejvhodnější, tak k daňovému balíčku je dneska předloženo zhruba 50 pozměňovacích návrhů, kdy většina z nich se soustředí na snižování jiných daní a mnoho z nich vám prostou kalkulací nabídlo ve výsledku daňovou neutralitu. Stačilo si z toho vějíře, který vám opozice nabízí, vybrat ty, které by vám vyhovovaly. Ale výsledek, jakékoliv snížení daní bylo odmítnuto.
Co se týká daňové neutrality a slibu nezvyšovat daně v programovém prohlášení, tak v tomto případě opozice paradoxně dodržuje programové prohlášení vlády více než sama vládní koalice. Protože jste ale z toho nic neudělali, žádnou daňovou neutralitu jste nenabídli, tak se vaše argumenty k daňovému balíčku nedají brát skutečně vážně a zůstává z nich pouze jediné - zvyšování daní. Já musím říct, že jste většinu návrhů, které jsme předkládali, označili na rozpočtovém výboru termínem, že jsou to návrhy, takzvaní divocí jezdci. Já musím říct, že tedy sebrat návrhy z daní, které jste předložili v daňovém balíčku od Aše de facto až k Tatrám, možná by se dneska dalo říct od Aše až k Beskydům, od poplatků na navýšený návrh na vklad ke spotřebním daním, zdanění rezerv pojišťoven hodíte do jednoho kotle a udělat z toho takový guláš zvýšení daní, to skutečně není koncepční a systémový přístup. Navíc jste tento návrh dali úplně na poslední chvíli.
Já jsem tady minule říkal, že jste rezignovali na skutečnou fiskální politiku, na dopady vládních kroků do ekonomiky, na sekundární dopady do ekonomiky vašich návrhů, když například některé daně snížíte, pozitivně se to odrazí na soukromé spotřebě a investicích, a tedy i pozitivně na růstu příjmů z nepřímých daní. Ke státnímu rozpočtu skutečně přistupujete pouze jenom z účetního hlediska a z pohledu má dáti, dal a fiskální politiku jste zúžili pouze na jedinou otázku, kolik ještě z lidí vymáčknete peněz. Zároveň stavíte rozpočet, který jsme před dvěma dny tady projednávali, na neschválených příjmech. A to podle mě není kompetentní přístup ke státnímu rozpočtu. Když ještě něco nemáte neschváleno, tak na tom řádný hospodář nemůže stavět nejdůležitější zákon České republiky na rok 2020, a to je státní rozpočet.
Je velice příhodné v té naší diskusi, že zatímco například při našem návrhu na zrušení daně z nabytí nemovitosti vyžadujete přímo daňově neutrální řešení a náš návrh označujete za rozpočtově nezodpovědný, ale při zvyšování daní na daňovou neutralitu zapomínáte. Takže argument daňové neutrality používáte pouze pro to, pokud někdo chce snížit daně, ale tento váš argument pro vás při zvyšování daní najednou neplatí. A já musím říct, že tímto daňovým balíčkem se hlásíte k tomu takovému špidlovskému - zdroje jsou a leží v kapsách daňových poplatníků. Já se k dani z nabytí nemovitosti ještě určitě dostanu případně v nějakém dalším vystoupení, možná dnes, možná ve středu, nebo možná v listopadu, uvidíme, v samotné obhajobě mého dalšího návrhu.
Dnes chci obhajovat svůj návrh ke zvýšení limitu pro povinnou registraci k DPH. Jak jsem říkal, byl jsem přerušen v průběhu mého vystoupení, takže si dovolím některé teze zopakovat. Ale než se k tomu dostanu, tak chci možná tady vysvětlit, proč jsou naše vystoupení poslední dobou tak podrobná. Protože poslední dobou totiž s paní ministryní bohužel tady na plénu žádná diskuse vlastně neprobíhá. Paní ministryně nechá vždycky proběhnout obecnou rozpravu, pak vystoupí na konci rozpravy, kde pouze glosuje vystoupení nás, ostatních poslanců, a my, kteří nemáme přednostní právo, už nemáme právo vystoupit. Proto musíme naše vystoupení koncipovat tak, abychom již dopředu reagovali na to, co si myslíme, že by paní ministryně mohla říkat. A protože těch variant je skutečně mnoho, tak radši dopodrobna vysvětlujeme všechny důvodů a reagujeme tak na potenciální glosy paní ministryně. Paní ministryně se tomu usmívá, ale podívejte se na předvčerejší jednání o rozpočtu. Paní ministryně nechala proběhnout rozpravu, vystoupila opět až po skončení diskuse, na konci se slovy, cituji: "Trpělivě jsem dnes seděla tady v koutě a poslouchala." Ale vaší rolí, paní ministryně, není sedět v koutě. Je sice fajn, že nás posloucháte, ale s poslanci byste měla diskutovat. A mě velmi mrzí, že to de facto neděláte. Je to podle mě smutný posun od minulého roku, kdy jste s námi skutečně diskutovala, byly to mnohdy tvrdé diskuse, ale z mého pohledu byly férové a korektní, ze kterých nakonec vzešlo i několik dobrých návrhů, na kterých jsme se nakonec shodli, třeba zvýšení limitu pro uplatnění daňových výdajových paušálů pro živnostníky. A mě tento posun a změna, řekněme, taktiky z diskuse na glosování velmi mrzí. Pokud byste s námi diskutovala a nejenom glosovala, možná bychom se nemuseli tak detailně věnovat každému aspektu našich návrhů. Já v tom bohužel cítím, v této taktice, takovou pachuť v Poslanecké sněmovně, a můžeme to vidět například i na vašem tweetu, který jste po našem posledním jednání vydala a kterým jste veřejnosti sdělovala, kolik stojí jednací den Poslanecké sněmovny. A musím říci, že mně osobně tento tweet vadí daleko více než citování třeba nějakých urážlivých e-mailů, protože tento tweet útočí jen na nízké půdy, na zlobu některých lidí a jen posiluje nedůvěru v demokracii. A já v tom vidím také určitou pachuť v Poslanecké sněmovně, a to mě, paní ministryně, velmi mrzí.
Já chci zdůraznit, že vláda, a tedy i vy, jste z ústavy odpovědná ze své činnosti Poslanecké sněmovně, nikoliv naopak. Já chápu, že možná u koaličních poslanců to funguje jinak, ti jsou za svá rozhodnutí tady odpovědní paní ministryni, ale naštěstí to neplatí na celek Poslanecké sněmovny. A my vám, paní ministryně, také nepočítáme, kolik stál dnů a jednacích hodin Poslanecké sněmovny protiústavní návrh na zdanění církevních restitucí, přesto, že jste mnozí tušili, že je protiústavní, tak mnozí jste s lehkostí zvedli ruku pro, protože jsme se spolehli na to, jak Ústavní soud rozhodne a že to Ústavní soud shodí.
Pokud začneme s takovými argumenty, které jste použila vůči Poslanecké sněmovně, paní ministryně, pak taková bitva nebude mít demokratických vítězů. Posílí se jen extremistické nálady ve společnosti. A moje prosba k vám, paní ministryně, i když nejste třeba spokojena s výsledkem či průběhem jednání Sněmovny, je, abyste s námi skutečně diskutovala a abyste podobné tweety, které napadají Poslaneckou sněmovnu, nedávala.
To jsem potřeboval říci na velmi stručný úvod a nyní se konečně dostávám ke svému pozměňovacímu návrhu na zvýšení limitu pro dobrovolnou registraci k DPH. Já jsem byl minule přerušen a začít pouze tam, kde jsem skončil, pak by vám mé vystoupení nedávalo logiku. Proto mi dovolte, abych zopakoval několik tezí i ze svého vystoupení, které doplním o další argumenty.
Já jsem minule hovořil o tom, že tím, co odrazuje zejména lidi od podnikání, je vzrůstající byrokratická a administrativní zátěž v podnikání. A jsou to právě aktivní lidé, kteří státní rozpočet na příjmové straně naplňují, bez nich by se celé státní finance zhroutily jako domeček z karet. Přesto jim stát hází klacky pod nohy a byrokracie v podnikání neustále roste. A díky této vzrůstající byrokracii a administrativní zátěži rostou časové i finanční náklady pro podnikatele. Daňová administrativa je pak nejvyšším nositelem této byrokratické zátěže. Český systém daní je jedním z nejsložitějších v Evropské unii. Já jsem si všiml, když jsem sledoval, co paní ministryně veřejně říká, že tweetovala nějaké srovnání od americké společnosti Tax Foundation. Dokonce uvedla, že tato společnost ohodnotila pozitivně nízké zdanění příjmů a přehledné zdanění práce v České republice. Na tento tweet se dokonce odkazoval na sociálních sítích pan premiér. Škoda, paní ministryně, že netweetujete také odborně uznávané mezinárodní studie, které bohužel ten pozitivní obraz českého daňového systému nevidí tak pozitivně. A abychom, řeknu, nežili v omylech, tak zopakuji výsledky některých takových odborných studií.
Ve studii poradenské společnosti BDO a univerzit z německého Paderbornu a Mnichova tak Česko v celosvětovém srovnání obsadilo osmdesátou pátou, až 85. příčku ze 143 analyzovaných zemí. V rámci Evropské unie měly horší výsledky Itálie, Řecko a Chorvatsko. Podle jiné studie, která je mezinárodně uznávaná, studie Světové banky Doing Business na 2019, obsadila Česká republika až čtyřicáté místo v indikátoru platby daní, kde když se odkazuji na DPH, u které chci změnit parametry povinné registrace, tak podle této studie daňový poplatník musí vynaložit 102 hodin za rok naplnění svých daňových povinností, co se týká DPH. U sociálního pojištění je to třeba 75 hodin za rok, u daně z příjmů 53 hodin za rok. Dle studie PricewaterhouseCoopers byl v roce 2017 čas potřebný ke splnění daňových povinností v České republice sedmý nejvyšší v rámci evropské osmadvacítky. Celkově průměrné časové zatížení v České republice bylo vyčísleno na rovných 230 hodin, a to je téměř o 58 hodin více než průměrné zatížení evropské osmadvacítky. A právě proč navrhujeme zvýšení limitu pro dobrovolnou registraci k DPH z jednoho na dva miliony korun? Protože registrace k DPH je výrazným skokem v administrativních povinnostech podnikatele. A to je právě ten moment, kdy překročí obrat pro povinnou registraci k DPH, a ten již 15 let stále stejný na úrovni jeden milion korun. Tam v tento okamžik začíná nutnost pro toho daňového poplatníka vést daňovou evidenci plateb přijatých i vydaných od plátců a k plátcům DPH, musí vést de facto skoro nově kontrolní hlášení. Původní snahou bylo těm nejmenším nabídnout možnost podnikat bez povinnosti registrace k DPH právě kvůli tomu, aby stát ty nejmenší nezatěžoval daňovou administrativou. A za těch 15 let, když se ta hranice neposunula, došlo ke zvýšení cenových hladin, k inflaci a díky tomu ten obrat překračuje daleko více podnikatelů, než bylo původním záměrem.
Musím zdůraznit, že se nebavíme o zisku, ale bavíme se o obratu. Díky inflaci možná podnikatelé získávají více na tržbách, ale zároveň jim soustavně rostou i náklady, a to vše posouvá jejich obrat na hranici jednoho milionu korun a ten jeden milion korun má dneska jinou faktickou hodnotu než před těmi 15 lety, kdy to bylo stanoveno.
A, paní ministryně, představte si takového živnostníka ve stavebnictví, který má sice stále stejné množství zakázek, ale každý rok vynaloží více peněz na náklady, na materiál, benzin apod. Rostou mu výdaje a kvůli tomu musí zvýšit cenu svých služeb, takže mu rostou i příjmy. A proto ho to celé posouvá na ten obrat jeden milion korun.
Ale za těch 15 let nedošlo jen k tomu, že díky inflaci více živnostníků překonává tu hranici jeden milion, došlo také k tomu, že v rámci režimu DPH samotného došlo ke zvýšení administrativní zátěže a nákladů spojených se splněním administrativních povinností vůči státu. Takže co vlastně pro podnikatele znamená taková registrace k DPH. Stávající znění zákona vymezuje limit obratu pro povinnou registraci na jeden milion za posledních 12 měsíců, což může vést mimochodem k paradoxním situacím, kdy podnikatel ve snaze například očistit svoji firmu od závazků či provést restrukturalizaci odprodá část firmy či sníží zásoby materiálu na skladě tak, aby získal lepší cash flow, a tím krátkodobě překročí stanovený limit. Tím okamžitě spadá do režimu DPH.
Osoba povinná k registraci se tak automaticky stává plátcem v měsíčním zdaňovacím období, a to po dobu nejméně tří let. Teprve po uplynutí této doby může požádat o přechod na čtvrtletní zdaňovací období, pokud tedy jeho obrat nepřekročí 10 milionů korun. Samozřejmě ta měsíční lhůta je daleko náročnější administrativně a nákladnější než ta než čtvrtletí.
Já vám, paní ministryně, uvedu příklad firmy, která se zabývá montáží ve stavebnictví, která překročila obrat, například díky jedné jediné zakázce, protože jako subdodavatel rekonstrukce topné soustavy činžovního domu překročila do té doby obrat, který měl 700 tisíc, a díky jedné zakázce řekl přeskočila jeden milion a znamenalo to povinnost registrovat se k DPH. Bohužel povinnou registrací DPH musela zdražit své služby, a tím paradoxně přišla do budoucna o část svých zakázek, neboť se stala v tomto případě nekonkurenceschopnou. Registrace k DPH přináší i zvýšené náklady pro firmy. Firma, která se stane plátcem, musí stejně jako neplátce vést daňovou evidenci, v případě plátce ovšem musí tuto evidenci vést pravidelně každý měsíc, což s sebou přináší ve většině případů nutnost buď zaměstnat, nebo na základě příkazní smlouvy najmout účetního či účetní firmu.
Když jsem se obrátil na účetní firmy, tak ten náklad, jenom abyste věděli, kolegyně a kolegové, pro takovou firmu, která překročí, byť o deset korun, obrat jeden milion, tak to pro ni znamená u daňové evidence zhruba za rok kolem 20 tisíc korun, vést daňovou evidenci, každou položku, každý měsíc kontrolní hlášení apod. Rád bych podotkl, že povinná registrace s sebou... Pardon, já jsem se možná přeřekl, 20 tis. korun za rok. Omlouvám se.
Rád bych podotkl, že povinná registrace s sebou přináší potenciální restrikce ze strany státu, vyšší četnost kontrol, vyšší nebezpečí neúmyslné chyby při podání lhůty a pokuty vyplývající z kontrolního hlášení. Protože ano. Přišlo před pár lety kontrolní hlášení. Jednalo se v tomto případě o dramatické zvýšení administrativní zátěže pro plátce DPH. Protože kontrolní hlášení nepřišlo jen jako pomůcka pro stát, ale jako nástroj kontroly se šibeničními lhůtami a pokutami, které provází nesplnění kontrolního hlášení. A to vše zapadá do koncertu, které tady Ministerstvo financí pod vedením hnutí ANO dlouhodobě vytváří.
Z podnikatelů chce dělat de facto takové úřednické roboty, kde jakýkoliv úkrok vedle je ihned trestán. Vytváří se zde těmito kroky atmosféra netolerance vůči drobným administrativním pochybením. Podívejme se třeba na lhůty kontrolního hlášení. Dvacet pět dnů po skončení kalendářního měsíce pro právnickou osobu a ve lhůtě pro podání daňového přiznání pro fyzickou osobu. A lhůtu nelze nijak prodloužit.
A teď to začne. Pět dnů. Pouhých pět dnů na následné kontrolní hlášení, zjistí-li plátce po uplynutí lhůty k podání kontrolního hlášení, že v tomto kontrolním hlášení uvedl nesprávné nebo neúplné údaje. Pět dnů. Pouhých pět dnů na podání náhradního kontrolního hlášení vyzvali daňového poplatníka finanční úřad. Pět dnů. Pouhých pět dnů na podání... na změnu nebo doplnění, popřípadě potvrzení údajů na základní výzvy finančního úřadu. A pět pracovních dnů, pouhých pět dnů - teď si nepředstavujte velkou firmu, co to pro ni znamená, veliký holding s velikým účetním oddělením, tam to takový problém sice není, ale představte si malého živnostníka, třeba právě ve stavebnictví, který o něco málo překročí limit 1 mil. korun. Představte si, že funguje sám na sebe a má jedinou externí účetní, kde není zastupitelnost. A představte si, že takovému živnostníkovi dojde výzva finančního úřadu, že do pěti pracovních dnů má potvrdit či opravit údaje v kontrolním hlášení.
A teď si představte, že ten živnostník je nemocný a účetní má na dovolené, nebo jsou oba na dovolené, nebo jsou oba nemocní. Nepřijde vám ta lhůta pěti dnů pro ty nejmenší opravdu šibeniční? Já o tom mluvím záměrně, protože vás chci tímto zároveň požádat o podporu mého dalšího pozměňovacího návrhu, kterým navrhuji změnit tuto krátkou lhůtu pěti dnů, pěti pracovních dnů, na patnáct pracovních dnů. Škoda na straně státu by se žádná nestala. Stát by vybral své daně. Jenom bychom tím mnohým živnostníkům pomohli od zbytečných, mnohdy stresových situací a vytvořili tím trochu přátelštější podnikatelské prostředí.
Tvořit přátelské podnikatelské prostředí v naší zemi bychom potřebovali, protože zatím se tvořilo poslední roky spíše nepřátelské, netoleranční podnikatelské prostředí a zvyšovala se přísnost státní moci. A je to vidět a dokládají to pokuty, které jsou ohledně kontrolního hlášení, kterými stát říká: Milý podnikateli, sám jsi si vzpomněl a bez výzvy jsi dodatečně podal kontrolní hlášení? Pokuta tisíc korun podle § 101 h odst. 1 písm. a) zákona o dani z přidané hodnoty. To jsme ale na tebe hodní, je to jenom tisíc korun. Zapomněl jsem, museli jsme tě vyzvat? Pokuta deset tisíc korun podle § 101 h odst. 1 písm. b). Nepodal jsi na základě výzvy ke změně doplnění či potvrzení údajů, tedy když máš těch pět dnů - pokuta třicet tisíc podle § 101 h odst. 1 písm. c) zákona.
Nepodal jsi kontrolní hlášení v náhradní lhůtě? Pokuta padesát tisíc podle § 101 h odst. 1 písm. d). Sice jsi podal kontrolní hlášení, ale neopravil jsi či nezměnil údaje, u kterých máme pochybnosti? Pokuta do padesáti tisíc korun podle § 101 h odst. 2. A to jsme ještě taková milá a přátelská Finanční správa. Nedej bože, abychom se špatně nevyspali a nezačali si o tobě, milý podnikateli myslet, že tím maříš správu daní. To by byla pokuta do pěti set tisíc korun do půl milionu podle § 101 h odst. 3. Takovouto atmosféru v podnikatelském prostředí jste vytvořili, když jsem osobně navrhoval snížení některých těchto pokut v minulých daňových balíčcích i při projednávání EET, tak jste moje návrhy před nedávnem odmítli. Já jsem vám chtěl tímto ukázat, dámy a pánové, do čeho vlastně padají živnostníci, překročí-li obrat pro povinnou registraci DPH.
A jak už jsem vám říkal, kvůli inflaci je jich stále více a více. Dle údajů z registru daňových subjektů Finanční správy narostl jejich počet od toho roku 2004 z důvodu dosažení obratu 1 mil. ze 42 971 na 115 673. Jde o více než dva a půl násobný nárůst počtu takových daňových subjektů zdůvodňovaných výší obratů za dobu platnosti současné výše jeho limitu. A to jsou důvody některé, kvůli kterým navrhujeme zvednout tu mezní hranici, ten limit pro povinnou registraci k DPH na 2 mil. Cílem našeho pozměňovacího návrhu je snížit byrokracii, jenž znesnadňuje podnikání v ČR a také tím cílem je snížit náklady podnikatelů. Pomůžeme tím podnikatelům nejen uspořit jejich vlastní peníze, které musí platit např. svým účetním. Ušetříme jim nervy spojené s extrémně krátkými lhůtami a brutálními pokutami vyplývající z povinnosti týkající se kontrolního hlášení. A zejména tím uspoříme jejich čas a nervy.
Domníváme se, že přijetím tohoto pozměňovacího návrhu může vláda dostát vlastním proklamacím v programovém prohlášení, když slibuje. Cituji: "Že vláda podnikne další kroky směřující k maximálnímu snižování administrativní zátěže pro podnikatele." A já musím říci, že mě možná mrzí, že se Ministerstvo financí k těm našim návrhům vždycky staví více formálně a nediskutuje více o věcné stránce věci, ale diskutuje spíše o nějakých legislativních a formálních překážkách jako třeba v tomto případě, kdy argumentovala Evropskou unií. Já tady musím zdůraznit, že zvýšení toho limitu pro DPH je v souladu s cíli EU pro malé podniky jak uvádí i sdělení komise Zelenou malým a středním podnikům, ve kterých vyzývá členské státy, aby při tvorbě právních předpisů zohlednily specifické podmínky malých a středních podniků a zjednodušily díky tomu stávající regulační prostředí.
Navzdory tomu ministerstvo financí trvá na nesouhlasu s tímto naším pozměňovacím návrhem. Je to pro mě, musím říct, velmi překvapivé, protože na jednu stranu trvá ministerstvo na zachování hranice 1 mil. korun, a tím chce, aby v režimu DPH bylo co nejvíce podnikatelů. Na druhou stranu dělá problémy a komplikuje život těm podnikatelům, kteří se chtějí stát dobrovolně plátci DPH. A my máme zprávy od mnoha podnikatelů, z mnoha oborů podnikání, z různých míst republiky, že dobrovolnou registraci Finanční správa značně komplikuje a blokuje. Klade naprosto mnohdy nesmyslné požadavky na žadatele a hází jim klacky pod nohy.
Ještě před pár lety šlo v podstatě o formální žádost a formální schválení. A poslední dobou se situace velmi změnila. Finanční úřady totiž důsledně požadují doložit existující ekonomickou činnost a další podrobné informace nad rámec povinných registračních údajů. Mnohdy požadují finanční úřady nad rámec tohoto komunikaci toho žadatele s jeho obchodními partnery. Kromě toho máme zprávy o tom, že požadavky nejsou standardizované a v praxi tak každý finanční úřad požaduje něco jiného. Podnikatel nemá přílišnou možnost, jak se tomuto postupu bránit. Celý proces registrace pro dobrovolnou registraci k DPH je koncipován tak, že z podnikatele udělá nejdřív potencionálního zločince, až následně po jeho zdlouhavém dokazování, že jeho záměr je skutečně čistý, a že chce podnikat v souladu se zákony, ho očistí.
Stane se tak mnohdy, že finanční úřad si něco vyžádá, podnikatel to splní, přičemž si potom finanční úřad vzpomene, že by si měl vyžádat ještě další dokumenty.
Komplikuje, paní ministryně, také to, že poplatníci nerozumějí tomu, proč po nich finanční úřad detailní informace vyžaduje. Finanční úřady totiž nevysvětlují, jen požadují, a tak poplatníci nevědí, k čemu požadované informace jsou a jak s nimi bude finanční správa nakládat.
Na tom vidíte, že je to velmi nerozumný přístup. Nerozumím Ministerstvu financí, pokud tedy chce, aby bylo co nejvíce podnikatelů registrováno v DPH, tak proč komplikuje život těm, kteří se chtějí stát dobrovolnými plátci DPH. Pokud nechce, tak proč blokuje zvýšení registrace, resp. zvýšení toho limitu. My se touto otázkou budeme zabývat na podvýboru pro podnikatelské prostředí příští týden, právě tou dobrovolnou registrací. To jen pro vaši informaci.
Ministerstvo financí uvádí pro svůj nesouhlas dva důvody. Já už jsem částečně rozebral první minule, nicméně základní kontury vám řeknu, protože mě to velmi mrzí, že hlavní argument Ministerstva financí je nesouhlas z důvodu legislativy Evropské unie a společné evropské regulace, protože z mého pohledu je tento argument čistý alibismus. Ve skutečnosti je reálná šance na vyjednávání jiné hranice než má dnes Česká republika. Existuje několik precedentů. Já jsem tady dával minule příklad Slovenska. Nebudu už číst jednotlivé odkazy na paragrafy a podobně, ale chci vám říci, že v rozhodnutích Evropské rady se ukazuje návod pro ostatní státy, jak postupovat, a je z nich patrná možnost pro členské státy vyjednat hranici pro registraci DPH až do výše 100 tisíc. Náš návrh na 2 milióny se do toho bohatě vejde.
Stejně tak jsme navrhli o půl roku posunout účinnost, aby mělo Ministerstvo financí dostatek času na zpracování a zaslání a vyjednání žádosti v evropských orgánech. Proces schválení Slovenska trval pět měsíců, takže lhůta půl roku posunutí účinnosti je z našeho pohledu dostatečná.
Musím zdůraznit, já už jsem to tady říkal, že sama Evropská unie považuje uplatnění zvýšené prahové hodnoty pro osvobození od DPH za vhodné opatření ke zjednodušení systému DPH pro malé podniky z toho důvodu, že osvobozením těchto podniků od mnoha povinností spojených s DPH v rámci běžného režimu by došlo k výraznému snížení zátěže pro podniky způsobilé pro tento režim. Proto bychom se měli věcně bavit o tomto návrhu a měly by zde zaznít relevantní argumenty pro jeho odmítnutí ze strany Ministerstva financí.
O tom, že tento návrh má mnoho pozitiv, není pochyb. Jak už jsem zde řekl minule, na argumentech Ministerstva financí se ukazuje, že ten kdo chce, hledá způsoby a ten, kdo nechce, hledá důvody. Z mého pohledu je to totiž jenom otázka naší vůle, naší chuti a našich vyjednávacích schopností, resp. vyjednávacích schopností našich reprezentantů. Mě mrzí, paní ministryně, že Ministerstvo financí tu chuť a vůli neukázalo. Já bych velmi rád skutečně slyšel relevantní argumenty, proč to vlastně Ministerstvo financí nechce.
Zůstává argument druhý, kterým Ministerstvo financí argumentuje, a to je dopad do státního rozpočtu. A ten není vysoký. V porovnání s vysokým pozitivním dopadem do podnikatelského prostředí argument dopadu do státního rozpočtu nemůže obstát.
Já už zde nebudu popisovat jako minule způsoby výpočtu, ale propočty naše a propočty Ministerstva financí se protínají někde v rozsahu konzervativních 3,5 až 5 mld. přímo do státního rozpočtu. Říkám, je to konzervativní u té horní výše. Ve skutečnosti by to totiž bylo, dámy a pánové, ještě méně, protože mnozí ze stávajících plátců by zůstali dobrovolně v režimu plátcovství DPH, když už takto mají nastavený svůj byznys, své podnikání. Náš návrh míří spíše na ty živnostníky, kteří se přibližují hranici 1 mil. korun a kvůli inflaci ji brzy překonají, takže dopad do státního rozpočtu může být i menší než uvedené miliardy. Každopádně je to ve výši jednotek miliard korun, což se pohybujeme někde na úrovni 0,2 % - 0,3 % z celkových příjmů státního rozpočtu.
Meziročně se mají zvednout příjmy státního rozpočtu o 113 mld. Kdybych nepočítal - abych byl férový - příjmy z evropských fondů, tak je to někde na hranici 95 mld., což je mnohonásobně více než přímý dopad našeho návrhu do státního rozpočtu. Proč říkám přímý? Opomíjí se totiž ze strany Ministerstva financí celkové fiskální efekty do ekonomiky a multiplikační efekty a sekundární pozitivní dopady na příjmy státního rozpočtu. Toto je typický příklad. Ty peníze z ekonomiky přece nikam nezmizí, naopak je podnikatelé použijí v soukromé spotřebě, v soukromých investicích na rozvoj svého podnikání. A dá se předpokládat, že ve střednědobém horizontu se tyto prostředky vrátí do státního rozpočtu v jiných daních a jiných platbách, protože podnikatelé si nezašijí doma ty peníze do polštářů, ale budou více nakupovat a investovat.
Já počítám, že ve střednědobém horizontu se dá konzervativně odhadnout návrat plné jedné třetiny z těchto peněz na ostatních daních.
Poměřte si tedy cenu, dámy a pánové, kterou to krátkodobě bude stát státní rozpočet, s pozitivním efektem na snížení byrokracie, rozvoj podnikání, rozvoj soukromé spotřeby a investic a u mnohých stabilnější základ jejich podnikání. Pomůže to těm nejmenším podnikatelům a pomůže to celkově celé ekonomice.
Náš návrh na zvýšení limitu pro dobrovolnou registraci DPH od 1 na 2 mil. Kč jednoznačně vede ke snižování byrokracie a s ní spojených nákladů na podnikání a zdůrazňuji, že za velmi nízkou cenu pro veřejné finance. Máme společně možnost naplnit jednu z priorit vlády, kterou se vlastně zaštiťují všechny strany ve Sněmovně. Proto vás žádám o podporu tohoto návrhu.
Děkuji za pozornost.
