„Občané mají podle čl. 31 Listiny základních práv a svobod právo na ochranu zdraví a na bezplatnou péči na základě zdravotního pojištění. Povinnost zajistit naplnění těchto práv nese stát, a pokud reálně naplněna nejsou, je povinen to řešit. Dovozuji, že pokud se nenajde nikdo jiný, kdo by byl na Šluknovsku ochoten provozovat nemocnici, dopadá tato povinnost na stát jako na garanta ústavních práv, respektive na Ministerstvo zdravotnictví,“ uvedl Ondřej Dostál, expert na zdravotnické právo, který je současně autorem ústavní stížnosti na systém úhrad ve zdravotnictví.
„Nejen diskriminace v oblasti tzv. úhradových vyhlášek, ale především scházející kvalitní koncepce zdravotnictví byla hlavním důvodem, proč jsem se spolu s 45 dalšími senátory napříč politickým spektrem obrátil na Ústavní soud. Pevně věřím, že jsme tím společně vykročili ke zlepšení stávající situace a narovnání špatně nastavených podmínek, které ve finále odnášejí právě pacienti. Kauza Lužické nemocnice může být jen prvním třaskavým problémem v řadě, může se tak opakovat v jakémkoliv jiném regionu. Do budoucna svou situaci nemusí ustát řada dalších nemocnic,“ řekl senátor Ivo Valenta a doplnil: „Ministerstvo zdravotnictví nesmí strkat hlavu do písku, musí se na řešení problému aktivně podílet. Musí pomoci k tomu, aby všichni obyvatelé měli kvalitní a především dostupnou nemocniční péči ve stanovené, šedesátiminutové dojezdové vzdálenosti.“
Pokud tento krok ministerstvo neučiní, podle Ondřeje Dostála se lidé svých práv mohou domáhat i žalobou, založenou na nesplnění povinnosti zajištění péče. Pacienti by tak podle něj v obdobných případech měli vědět, že mají následující práva:
• Zvolit si kteroukoliv nemocnici v České republice. Právo volby se
vztahuje i na nemocnice v Praze. Dnes už neplatí nic jako „spádovost“
z časů minulého režimu.
• Účinně se bránit proti odmítnutí péče. Neodkladnou péči nebo
porod nesmí nemocnice odmítnout nikdy. Jinou péči může nemocnice
odmítnout jen z tzv. kapacitních důvodů; pak ale musí pojišťovna
zajistit pacientovi jinou nemocnici v zákonné dojezdové vzdálenosti.
• Čerpat hrazenou péči v Německu nebo jinde v EU. Platí to nejen
pro neodkladnou péči, ale i plánované zákroky. Až na výjimky k tomu není
nutný předchozí souhlas zdravotní pojišťovny.
• Využít služeb zdravotnické záchranky, pohotovostní a návštěvní
služby lékaře. Záchranka má ze zákona povinnost dojezdové doby do 20
minut, za to odpovídá ze zákona Kraj.
• Bránit svá práva cestou stížností a žalob.
Tato práva platí proto pro pacienty ze všech regionů, kde je hrazená zdravotní péče kvůli chybnému řízení systému zdravotnictví špatně dostupná.
