Nejprve k současné politické situaci. Rád bych k ní přistoupil ze zahraničně politického i vnitropolitického hlediska. Přes všechny antikomunistické útoky je KSČM stále jednou z nejvýznamnějších a nejrespektovanějších komunistických stran v Evropě i ve světě. Přestože jsme 21 let opoziční politickou silou, máme nejen své parlamentní zastoupení, ale i odpovídající sílu, která není obdobná u všech zemí EU nebo v Evropě a ve světě vůbec. A to i přes silný antikomunistický tlak, který je nejen v ČR, ale dle stejného scénáře ve všech evropských zemích. Přesto KSČM tomu tlaku odolává, ať už je veden zleva nebo zprava.

Z  tohoto ohledu musím říci, že návštěva naší delegace na setkání KS Číny a evropských politických stran přispěla k tomu, že jsme své postavení ještě upevnili. Komunistická strana Čína pozvala do Pekingu na jednání zástupce jak evropských konzervativců, socialistů, liberálů, tak komunistických a radikálně levicových stran a při tom KSČM měla zde lepší postavení než např. Die Linke, která je silnou politickou stranou v sousedním Německu. Jsem tomu rád, projevilo se to i v závěrečném protokolu z této konference, kterou KS Číny uspořádala již podruhé.

V této souvislosti se pokusím vysvětlit, proč právě toto jednání připomínám. Jak známo, zásadním způsobem se změnila ekonomická situace ve světě. Nejen proto, že ČLR je druhou nejsilnější ekonomikou světa a v příštím roce už pravděpodobně bude nejsilnější. Předmětem konference bylo posouzení možností spolupráce EU ve strategii Evropa 2020 a při plnění dvanáctého pětiletého plánu ČLR. Výrazným způsobem jsme se mohli dovědět o tom, co je to BRICS - spojení Brazílie, Ruska, Indie, Číny a Jihoafrické republiky. Na mou přímou otázku odpovídal ředitel odboru Evropy na ÚV KS Číny - lapidárně řečeno, v jeho dvouminutové odpovědi bylo zdůrazněno, že  BRICS zahrnuje 4 mld. lidí, a to včetně sousedních států těchto pěti zemí. A pokud, zdůraznil,  »vy jako Evropa se chcete pohybovat na tomto trhu 4 mld. lidí, tak se se svou půl miliardou lidí snažte, abychom se nějak mohli dohodnout. Vy nás potřebujete, my se ve 4 mld. lidí bez vás obejdeme«.

Říkám to tak otevřeně a tvrdě, jak to řekl zmíněný ředitel odboru. Nastala situace, která tu dlouhá léta nebyla. Ukazuje to nejen sílu KS Číny, ale i těch zemí, které se do spojenectví zapojily. Tento vývoj bude výrazným způsobem ovlivňovat celkové dění ve světě. Mohou vzniknout situace, které povedou až na hranu válečného konfliktu zemí G8, G 20 proti těmto zemím BRICSu nebo Šanghajské skupiny pro spolupráci, pokud jde o vojenské uskupení, nebo půjdou ekonomickou cestou. Vyloučit se nedá žádný scénář.

Z tohoto pohledu je potřeba jasným způsobem vymezit naši pozici - tedy KSČM - a soustředit se na to, jakým způsobem se bude vyvíjet světová ekonomika, jakým způsobem se bude vyvíjet Evropa, jakou cestou půjde vývoj takových měn jako je dolar nebo euro. V tomto ohledu pravděpodobně bude třeba, aby i naše kroky, které povedou - když se dnes budeme zabývat zemědělskou politikou, tak k zemědělství, jakou cestou povedou naše kroky - kroky komunistů - v oblasti hospodářské, jakým způsobem můžeme zabezpečovat reálné cíle, pokud bychom uspěli v příštích volbách a měli řešit situaci v ČR.

Musím říci, že mě potěšilo, že do závěrů zmíněné konference se dostaly ty připomínky, které jsme spolu se zástupci ostatních stran v Pekingu navrhovali. Tento příklad  uvádím proto, abychom někdy neklesali na mysli v tlaku, který je na nás veden. Výběr politických stran, které se sešly v Číně, byl skutečně jiný, než je síla např. těch, které jsou ve frakcí v EP. Evropské konzervativce nepředstavovala CDU nebo CSU, ale švédští moderáti, obdoba naší ODS. ODS se vyčlenila z této skupiny vystoupením z Evropské lidové strany, nebyla zvána nikam, ani se s ní nepočítá, pokud jde o plány do budoucna, což je jistě velmi zajímavé. O to snáze můžeme vnímat situaci, která se odehrává v ČR.

Pokud jde o současnou mezinárodní situaci, je třeba, aby naše hodnocení bylo velmi objektivní. Mám zvláště na mysli tzv. severoafrické revoluce. Je potřeba se zasvěceně zabývat tím, co se odehrává nejen v Egyptě, kde nastává druhé kolo rozhodování, co se odehrává v Libyi, v Sýrii. Jsem rád, že občané ČR, kteří jsou původem Syřané, se na nás obrátili a chtějí nám pomoci orientovat se v problému, který tam je. Hodnotit revoluci, že je jen pozitivní nebo naopak jen negativní, nebo že to tam či onde dobře dopadne, je krátkozraké. Jsem přesvědčen, že KSČM má na to, aby připravila velmi objektivní analýzu, aby se přesně orientovala v problému, co do prostoru, času a možností, a vyhodnotila si i to, co se může odehrát. Je evidentní, že útok NATO v Libyi vede k rozdělení státu. Pokud se nepodaří Kaddáfího zcela porazit, tak síly NATO rozdělí Libyi a dojde ke krádeži libyjských ropných rezerv. Takové síly tu jsou a organizují se dokonce i přes ČR. Je potřeba si stejně uvědomit, že můžeme využít našich přátelských vztahů k těm politickým stranám, se kterými máme uzavřené smlouvy, včetně stran tohoto regionu, a seznámit se se situací, která se tam bude odehrávat. Protože právě ony budou mít vliv na to, jestli bude nebo nebude vytvořen palestinský stát, jestli bude nebo nebude potvrzena síla OSN nebo jestli vše povede k dalšímu oslabení této mezinárodní organizace a k jakémusi rozkývání světové bezpečnostní politiky. Nejde totiž o situaci, která by byla do budoucna přesně odhadnutelná.

O to více budou muset naše týmy, které se zabývají zahraniční politikou, tyto věci vyhodnocovat a dávat přesná a objektivní stanoviska pro to, abychom mohli vystupovat jak na půdě EP tak v PČR s kroky, které povedou k posílení alespoň naší strany, když už ne vztahu ČR k ostatním zemím.

Žijeme tady, v České republice, nic nejde mimo nás. Proto i my se budeme muset velmi dobře rozhodnout, jaká bude strategie postupu KSČM v naší zemi. Proto se nejdříve pokusím charakterizovat současnou situaci uvnitř koalice. Koalice nevládne. Koalice stravuje samu sebe, ale přesto se rozhodla ještě se udržet, a to nejméně ve dvou směrech. Především navenek bude proklamována jednota všech tří koaličních stran a bude se i vytvářet dojem, že se dál realizují tzv. reformy. To samozřejmě povede k dalšímu tlaku na občany ČR, ale také ke zvýšenému protitlaku od občanů, ať už bude veden přímo odbory nebo nově tvořící se politickou strukturou. Spory uvnitř koalice jsou založeny na tom, že se střetly v ekonomických zájmech nad posledním zbytkem státního majetku, na tom, v jakém podílu a kdo bude ještě moci uzurpovat prostředky, které jsou na státních účtech, a jakým způsobem je ještě možné využít některých zakázek, na kterých je možné se přiživit. Říkám to zcela otevřeně. Žádná ideologie ve vládnutí koalice není. Je tam jediná ideologie - ideologie peněz a jediný spojovací článek - antikomunismus. Jinou společnou myšlenku nemají. Proto jsou rozpory tak hluboké a vnitřní spory nekončící.

Můžeme si to ukázat i z pohledu postavení sociální demokracie na výsledcích tohoto týdne. Po dlouhé době se podařilo prosadit jednání o jedné mnohamiliónové korupční kauze v ČR. Jiné kauzy mají rozměry v miliardách. Je evidentní, že připuštění této kauzy je součástí boje o to, kdo bude ovládat pravicové politické spektrum v ČR. Uvedu na konkrétním příkladu. Návrh na pozastavení stávky nepodal předseda vlády, ale ministr financí Miroslav Kalousek. Aby tak ukázal větší rozhodnost a schopnost rozhodovat se proti lidem. Ukázal tak, že premiér Nečas je vlastně nevýrazný, není schopen řídit a není schopen udělat správné, tedy ty skutečné pravicové kroky. Sekundoval k tomu prezident Václav Klaus, který se také vyjádřil, že vláda nemá odborářům ustupovat. Jaký byl výsledek, když jeden z pravicových vůdců se chce dostat před předsedu vlády? Jenom větší radikalizace mas. Výsledek, který oni předpokládali, se nedostavil. Jejich předpoklad byl prostý. Odložíme jim stávku a budeme mít další tři dny k dispozici všechny sdělovací prostředky pro to, abychom z odborářů udělali škůdce ČR a její ekonomiky. Viz vyčíslování škod, které způsobila stávka. Ať už na železnici nebo v dopravě. Výsledek se nedostavil, protože vláda nevládne a zaměstnavatelé vědí, že se na vládu nemohou spolehnout. Prázdná Praha ve čtvrtek znamenala jediné - že zaměstnavatelé bez ohledu na vládu, na tripartitu, se raději dohodli se svými zaměstnanci - buď na dovolené, náhradním volnu, nebo na jiném řešení apod., protože jinak by kolaps nastal. A pozitivní výsledkem stávky je, že se nepodařilo vyprovokovat nějakou »větší akci«, která by znamenala „hanebný" boj pracujících a excesy ničení majetku ze strany stávkujících. Naopak. Ničení majetku se dopustili jen ti, kteří bojovali proti stávce opilí v pražském metru.

To, čeho chtěli dosáhnout, nedosáhli. Proto byly odbory, které stávku vyhlásily, vítězem střetu. Nikoliv ekonomickým, nikoliv vítězem politickým, ale vítězem morálním. Protože nedošlo ke škodám, nedošlo ke kolapsu, došlo jen k tomu, že vládě se nepodařilo udělat z odborářů zločince. Zato se podařilo prokázat, že vláda skutečně nevládne a že neovládá situaci v ČR, protože zaměstnavatelé nečekali na dohodu tripartity a dohodli se se svými zaměstnanci téměř ve všech případech rovnou. A nakonec si lidi říkají, že větší škody působí vláda sama.

Situace však zaznamenala ještě jeden posun. Tentokrát jde o ČSSD, která na svých veřejných vystoupeních říká, že komunisté rezignovali na svůj boj proti vládě a že oni, tedy sociální demokracie, jsou jedinou opoziční silou, že oni jediní vystupují proti koalici. Ano, slovy vystupují, ale tak, že nemíní zopakovat pokus o pád vlády. Když jsme totiž v kauze Promopro navrhli, že je potřeba hlasovat o doporučení PS, aby rezignoval premiér, a to pět týdnů poté, kdy jsme hlasovali o vyslovení nedůvěry vládě, tak sociální demokracie zorganizovala návrat TOP 09 do sněmovny, dohodu s ODS, že pro to nebude hlasovat a jen 4 sociální demokraté hlasovali pro doporučení KSČM. To znamená, že klub soc.dem. ve skutečnosti byl dohodnut na tom, že vláda Petra Nečase má vládnout dál. Z tohoto ohledu je evidentní, že sociální demokraté si v tuto chvíli ani mimořádné volby nepřejí, protože jsou schopni se svou silou v Senátu dohodnout se s vládnoucí pravicí na rozdělení moci ve státě. A této skutečnosti je potřeba využít na úrovni zejména krajské politiky. Tam, kde jsme v opozici proti současným krajským koalicím. Ale i tam, kde např. jsme za určitých okolností vládnoucí koalici podpořili.

To, že vláda této koalice je na konci, vnímá celá společnost. A my si nemůžeme myslet, že odpor proti vládě automaticky znamená posílení vlivu KSČM a posílení našeho příštího volebního výsledku. Opak může být pravdou. Protože vládní koalice se bude snažit vyvolat dojem, že KSČM nějak participuje na polistopadovém vývoji. To znamená tvrdit, že jsme v parlamentu vždycky byli. Ano jsme parlamentní stranou, ale v opozici proti stranám vládním. Proto naším úkolem je přesně pojmenovat to, za čím jsme vždy stáli a proti čemu jsme v celém dvacetiletém období vystupovali. Proto si nemůžeme dovolit ani útoky zleva - tzn. vy jste u toho byli, vy s tím máte něco společného. Opakuji, my musíme opravdu umět s plnou odpovědností říci: Toto jsme vždy odmítali, toto jsme navrhovali a za tímto si stojíme.

Pravice již nyní organizuje nástup nových politických stran. Organizuje ho ve dvou směrech. První nástup je zprava. Pravice přesně ví, jak skončila ODA, US, strana Zelených, jak skončí Věci veřejné. TOP 09 se udrží v politickém scénáři ČR. To je evidentní. Do levého středu, již tradičně, zasahuje opět skupina okolo Václava Havla a jeho nejvěrnějších. Ať už je to vliv na občanské iniciativy, včetně vůdců odborů, kteří se tváří, že jsou nalevo, mají levicové požadavky, a jsou ovlivňováni právě touto skupinou. Cílem je, aby část voličů, kteří by v příštím období dali hlas KSČM či jiným levicovým subjektům, rozmělnili. Proto se pokusí s novou stranou, s novými tvářemi, se znovu prosadit a pomoci tak pravici udržet se za této pomoci u moci i po příštích volbách.

Je ovšem potřeba přesně říkat, kdy jsme pro společnou akci s tou nebo onou skupinou, a kdy pro ni nejsme, protože nenaplňuje naše požadavky. Pravice velmi přesně popisuje chyby, kterých se sama dopustila. Vybírá lidi, kteří jsou nedotčeni vládnutím posledních 20 let a tím chce obalamutit voliče, aby tak dále mohla vládnout. Přečtu vám v této souvislosti jeden text  zveřejněný v internetu...

„Celosvětovou krizi rozpoutaly chamtivé a nepoctivé finanční ústavy a ratingové firmy. Do nepoctivých praktik byli namočeni světoví finanční hráči, někteří i s pobočkami či působností v ČR. V rámci krize se mnohé banky po celém světě dostávaly do ztrát, české pobočky jsou ale v neustálém zisku, který posílají od počátku krize mateřským společnostem do zahraničí. Češi tak mj. pokrývají ztráty způsobené jinde a jinými. Státní zaměstnanci se jen těžko smíří s tím, že oni budou platit za podvody nejbohatších v podnikatelském oboru. Stát má dluhy - ano - otázka - proč je má? Řekněme si - jsou dvě hlavní příčiny - rozkradení, v lepším případě téměř rozdávání stamilionového majetku za vlády pravice. A neúsporné hospodaření i za vlády levice - v dobách, kdy jsme mohli šetřit. Případné sanování škod po minulých vládách a pokračování ve zlodějnách u veřejných zakázek." Mohl bych pokračovat. Tento text nenapsal žádný komunista. Napsal ho úspěšný pravicový podnikatel v ČR T. Okamura.

Mnohokrát komunisté říkali, že se nemůže krást na veřejných zakázkách. Mnohokrát jsme opakovali, že zkrácení mezd v roce 2011 se uskutečňuje proto, aby zůstal objem prostředků na státní a veřejné zakázky ve státním rozpočtu a ve veřejných rozpočtech celkem. To je stanovisko komunistů. Vždycky bylo. Upozorňovali jsme na to. Samozřejmě, že ten nebo onen ministr těžko přinutí své zaměstnance, aby mu odevzdávali 5 nebo 10 % ze svého platu. Ale dohodne se lépe s podnikatelem, kterému zadá veřejnou zakázku, že z objemu zakázky mu vrátí desetiprocentní podíl.

Nedivme se tedy, že potom je v dokumentech napsáno, že kdyby nebylo těchto úplatků, tak by ani nebylo zadlužení státu. Protože to celé zadlužení ve výši 1,5 bilionu korun je dáno tím, že je vyčerpán národní majetek. V tomto ohledu je naším úkolem na konkrétních příkladech ukazovat, co je současnou vadou politiky pravice. Nepomůže nám nic obecného. Pomůže nám jen konkrétní krok. Z obecných řečí se nikdo neuživí. Obecných řečí mají a budou mít naši odpůrci možnost pronášet v televizi, rádiu a jiných sdělovacích prostředcích tisíckrát víc, než budou mít komunisté. Náš úkol je přesně popsat, zacílit a ukázat, že jde o konkrétní vyjádření obecného jevu. Vždycky se všechno musí doložit konkrétním údajem. Musí se říci: A. Vondra zavinil škodu nejméně 350 mil. tím, že 70 mil. korun je na účtech lesnické společnosti, 150 mil. na účtech v Rakousku, společnosti, která je ve Velké Británii a se sídlem někde jinde atd. A ty účty jsou dodnes nevyčerpané, tedy nemohly sloužit pro ozvučení evropského předsednictví. Tomu rozumí každý. To je přece jasná odpověď na otázku, co tam ty peníze dělají, když měly být spotřebovány na nějaké ozvučení. A samozřejmě je třeba také říci, jakým způsobem k tomu došlo. Že to bylo bez výběrového řízení, porušením zákona a že jsme proti tomu protestovali. Ať to vyšetří orgány činné v trestním řízení.

Stejně tak musíme bojovat proti tomu, že se ztratily doklady o nákupu vojenských obrněnců Pandur. Vždyť ztráta jednoho takového důkazu může znamenat totéž, co znamená rozhodnutí v kauze Drobil-Michálek. Že se nepodařilo potvrdit u vyšetřovatelů, že by se něčeho místopředseda ODS Drobil dopustil. Při tom se  mělo ukrást půl miliardy a státní zastupitelství ani policie nic nevyšetřily? Komu patří policie? ODS. Komu patří spravedlnost? ODS. Takže došlo ke spojení výkonné a soudní moci. Na to je potřeba ukazovat. Že jejich postupu nemůžeme věřit. A žádám všechny členy stranických orgánů, aby nezůstávali jen na celostátních kauzách. Takových kauz máte ve svých městech a krajích totiž velké množství.

Znovu opakuji. Ti, kteří se podíleli často už v 90. letech na rozvoji divokého kapitalismu, na rozebrání 2,7 bilionu hodnoty výrobních prostředků českého státu, ti dnes budou říkat, že tento stát je špatně spravován a že oni by to dělali lépe. Protože si budou hrát na ty, kteří u toho nebyli a nejsou. Sociální demokracie si bude hrát sama pro sebe a bude využívat toho, že s nimi vládne a má šanci více mluvit přes média, než mluvíme my.

Co musí tedy KSČM udělat? Najít přirozené spojence. Využít toho, že je dál masovou politickou stranou. Musí spojence hledat v občanských sdruženích a svými argumenty ukazovat, že jsme schopni situaci nejen popsat, ale navrhnout i řešení. To znamená začít tím, čím vždy začínáme. Bez majetkových přiznání není možné bojovat proti korupci. A žádní, byť utajení svědkové, viz příklad Pandur, nepomohou. Protože stačí jeden úředník, který dopis vytáhne a máme po utajeném svědkovi v Rakousku. Máme po důkazu. I to je argument, který používejme. A jestliže jsme v listopadu schválili projekt Spojenectví práce a solidarity, tak na něm pracujme. Každý ve svém městě, ve svém kraji, celostátně. Pracujme na něm proto, protože přirozený spojenec může být tím, který v příštích volbách může neutéct k nově vytvořeným politickým stranám, tím, který bude mít šanci říkat naše pravdy stokrát, tisíckrát častěji, než my sami. Ale musíme s těmito subjekty mluvit, musíme se dál chovat, když už jsme si připomněli 90. výročí vzniku komunistického hnutí v Československu, jako naši předchůdci. Ti pracovali v  agitačních dvojicích v místech, obcházeli občany, bavili se s lidmi, neshromažďovali se v uzavřených místnostech, ale pracovali na tom, abychom spojenců našli co nejvíc. Získávání spojenců je také jedním ze základních úkolů komunistů v současné době. Pro takový postup budeme mít dostatek argumentů. Budeme mít připraveny materiály na diskusi na VČS, budeme mít argumentační materiál. Budeme mít k diskusi připraveny i cíle, jichž chceme dosáhnout mezi VIII. a IX. sjezdem. Budeme mít programovou vybavenost. A budeme mít i lidi, které budeme vybírat na VČS a okresních konferencích. A nakonec budeme mít i lidi, které budeme chtít kandidovat do krajských voleb a na senátory. Ale, prosím, když už se rozhlížíme, hledáme spojence, prosím rozhlížejme se nejen ve svém věkovém či místním rozsahu, ale rozhlížejme se opravdu po širokém okolí a hledejme ty, kteří dvacet let, ať už byli či nebyli členy strany, s námi spolupracovali a kteří s námi dnes, protože se náležitě poučili, spolupracovat chtějí. V občanských sdruženích, zastupitelstvech, a kteří nikdy nezradili myšlenku ochrany práv těch, kteří se živí poctivou prací.

Vojtěch FILIP, předseda ÚV KSČM a poslanec Parlamentu ČR