předstupuji před vás v souvislosti s blížícím se mimořádným výročím zásadní dějinné události, která předznamenala vznik našeho novodobého státu a jež si zasluhuje uznání a připomínku.
V prvních červencových dnech tohoto roku uplyne právě 100 let od úspěšného bojového vystoupení českých a slovenských legionářů v bitvě u Zborova. Vítězný boj několika tisíc Čechů a Slováků proti jednotkám centrálních mocností přinesl zásadní zlom v mezinárodním vnímání touhy obou národů na sebeurčení. U Zborova jsme dosáhli uznání pro věc budoucí samostatnosti. Vítězství legionářů povzbudilo formování dalších vojenských jednotek v zahraničí, které svým nasazením dokazovaly, že svou svobodu jsou Češi a Slováci připraveni prosazovat se zbraní v ruce, s nasazením životů a oběťmi.
Památka bitvy u Zborova byla po celou dobu první republiky právem připomínána jako druhý nejdůležitější svátek republiky. Zborovská tradice vytvořila jeden ze základních kamenů ideje samostatného Československa a stála u zrodu bojové tradice jeho armády jako státního atributu. Zborovské hrdinství bylo vzorem odvahy a síly a svými oběťmi závazkem k obraně svobody.
Význam připomínání zborovské bitvy se projevil i zřízením hrobu neznámého vojína, jehož ostatky byly vyzvednuty z válečného pole. K desátému výročí bitvy v roce 1927 byla uspořádána velkolepá národní pouť ke Zborovu a v roce 1937 se oslavy 20. výročí bitvy staly mohutnou demonstrací odhodlání k obraně před rozpínajícím se nacistickým Německem. Při této příležitosti se na Strahovském stadionu objevil 4. července naposledy na veřejnosti i zakladatel státu Tomáš Garrigue Masaryk.
Ve středu proudu zborovských oslav pochopitelně stanul i tehdejší Parlament. Naši předchůdci se právě před devadesáti lety v roce 1927 jednoznačně přihlásili ke zborovské ideji provoláním díků, na němž se usnesla předsednictva obou komor Národního shromáždění. Vznosná zdravice padlým byla vložena do mohyly na bojišti a její opis patří dodnes ke klenotům archivu Poslanecké sněmovny. Československý parlament v ní vyslovil uznání legionářům, kteří "svou krví vydali prvý nepsaný zákon o sjednocení a samostatnosti Československa".
V roce 2018 si naše společnost připomene 100 let od obnovení samostatnosti. Pamatujme, že by nebylo 28. října 1918 bez odhodlání a obětí bojovníků v řadách legií. Naše samostatnost není spojena pouze se jmény Masaryka, Beneše a Štefánika, nýbrž také s tisíci vojáků, kteří ji vykoupili bojem. Zasluhují proto, aby byli při neopakovatelném stoletém výročí připomenuti a uznáni, a rovněž náš stát si zaslouží, aby v jejich odkazu měl vzor, na němž může stavět a k němuž se může hlásit.
Se slavnostním pocitem proto v podrobné rozpravě předložím Poslanecké sněmovně návrh usnesení, jehož smyslem je přihlásit se k vítězství u Zborova jako ke slavnému milníku našich dějin, na který můžeme být hrdí, a uznat jeho význam pro existenci našeho státu.
Děkuji
