Druhá věc. Kauza byty, tedy tyto, není na pořadu dne, tedy hlavních titulních zpráv, poprvé. To jenom taková moje vsuvka. Na pořadu zpráv hlavních stránek v roce 2007 i tohoto Senátu i v roce 2008 byl půlmilionový úplatek senátora Jiřího Čunka. Nicméně podstatou toho úplatku mělo být to, že v té době jsem jako starosta odkoupil od správce konkursní podstaty 657 bytů ve městě Vsetín a tyto jsme za prokazatelně stejnou částku prodali nájemníkům, abychom nemuseli řešit tyto problémy, které jsou tady teď. A pak se z toho samozřejmě vyvinula tato kauza. Samozřejmě všech 657 nájemníků tomu u nás nevěří, protože vědí, jak to bylo.
Nicméně vás chci informovat, že policejní vyšetřování, které skončilo asi před půl rokem, řeklo, že jsem ty byty prodal správně a že tam žádná korupce být nemohla. Ovšem to už je všechno dávno.
Co se týká další věci, už asi poslední směrem k těm politickým aspektům. Jeden ze zástupců petentů tady řekl, že pan Kalousek z KDU-ČSL. Pan Kalousek se pyšní tím, že je TOP 09, takže prosím jenom opravuji, aby to takto bylo řečeno. A pak už s touto záležitostí my nemáme nic společného. Snad jen, že pan Bakala si koupil od pana senátora Schwarzenberga podíl v Respektu. Ale to je asi úplně jiná záležitost.
Co se týká pocitů petentů a těch 103 tisíc nájemníků, já je naprosto chápu a věřím, že drtivá většina z vás je musí chápat. Už včera jsem tady říkal: mnoho z nás bylo nebo je starosty. A podívejte se, jak města prodávala svým občanům, pokud prodávala, nájemní byty. Ceny nájemních bytů po celé republice se pohybovaly zhruba od 30 tisíc korun za byt až asi po 400 tisíc korun za byt.
Jeden z mých spolupracovníků tady z Prahy kupoval dvoupokojový byt od městské části za 410 tisíc korun. A to v Praze. Obratem jej prodal za dva a půl milionu korun. Stalo se to asi před dvěma a půl lety.
Tím chci říci, že občané měst, pokud žili ve státních bytech, a tyto byty měly být převedeny na město, a podle zpráv, které tady máme, tak největší závada privatizace byla v tom, že stát jako ten, kdo privatizoval OKD, tak stát měl v úmyslu byty převést na město. Aby celý bytový fond patřil městu a město ať si s tím dělá, co chce. Prodá tedy byty tak, jako mnohá jiná města. Jestli za 30 tisíc nebo 100 tisíc, to už bylo záležitostí měst. Nicméně je to pořád něco jiného, než když byty mají kupovat tito občané, kteří se cítí podvedeni především možná nejenom touto vlastní kauzou, ale především tím, co se stávalo v celé republice, tedy v městských, původně státních bytech, že se přece jenom s nimi zacházelo jinak.
Já jsem měl tady teď návštěvu, a to se omlouvám, nechci odbočovat, návštěvu člověka, kterého si vážím, protože to je obyčejný živnostník. Na rukou má skutečně mozoly, protože sám pracuje se dvěma nebo třemi svými zaměstnanci. A žádal u mne ochranu, kterou mu bohužel nemohu poskytnout, protože se jedná o soud, kdy dodal zařízení nějaké velké firmě, která má na to, aby si platila dobré právníky. To zařízení mu nebylo zaplaceno, jednalo se zhruba asi o 400 tisíc korun. Tedy nebylo mu doplaceno. Poté se to zařízení zkazilo, on si ho odvezl, protože musel, protože plnil podmínky smlouvy o záruce. A než ho namontoval, tak řekl: Teď mi doplaťte, já vám to dám zpátky. Oni řekli ne, my vám to nedoplatíme, koupili si jiné. On si ho tedy vzal, pak se s ním soudili. On jim musel doplatit této firmě to, co ona mu nezaplatila, a to se soudními náležitostmi a doplatky, takže to dělá milion korun.On říká: V jakém státě žijeme? Oni mi nezaplatí a já jsem odsouzen k tomu, abych jim zaplatil třikrát víc, než oni mně nezaplatili! On tomu nerozumí a na právníka nemá a ruší firmu. To je příběh dnešního dne.
Takže když mluvíme o soudech, tak mluvme také o tom, že soudní systém u nás pro normálního občana je tak nepřehledný, že bez právníka, kterého si mnozí nemohou dovolit, tak v zásadě nemají šanci, i když racionálně a logicky mají pravdu.
V tomto případě si myslím, že logika 103 tisíc nájemníků je jednoduchá. Stát projevil vůli privatizovat OKD a byty dát městu, a to se nestalo. No a kde je ta chyba? Ta chyba je na státu! Říkat teď, že všechno už je na nezávislém soudu, to ano. Ale nikdo neví, jak to dopadne.
Asi znáte příběh, kdy soudce, lékárník a farář hrají taroky a přiběhne nějaká paní a napadne toho soudce, že chce alimenty za její dítě. On vytáhne deset tisíc, dá jí to a ona odběhne. A pan farář říká: Já vím, že to dítě přece není vaše. On říká: To víte, ale znáte soudy! Tak to se obávám, že je smutný vtip, který se stává a v té skutečné kauze, která má jistě metry spisů, tak se nikdo z nás kromě možná pana náměstka z MF, který se zřejmě touto záležitostí odborně musí zabývat, plus někteří z petentů či jejich právní zástupci atd., tak se možná nikdo z nás v této záležitosti nemůže zcela vyznat. A především nikdo nemůže vůbec říct, jak ten soud dopadne.
Ale pravda je o tom, že to takhle být nemělo. Kdo to zvrtal? Stát! A proto ti lidé jsou tady. Já to chápu. A měli bychom je chápat taky, zvlášť když jsme si tady teď v přímém přenosu vyslechli – a to nic proti panu náměstkovi – jeho slova, když řekl: Soud, o kterém já jsem se dozvěděl dnes asi v jednu v noci ze zpráv, které jsem poslouchal, to znamená soud v Praze, řekl, že rozhodnutí původního soudu vlastně je neplatné a začíná právní ping pong, který se první musí dohrát, protože se bude měsíce, ne-li roky, určovat, který soud vlastně je tím příslušným, aby to vlastně rozhodoval. A pak další roky to bude nějak jinak, no a pak teprve přijde možná k podstatě věci. A možná jednou přijde taky k tomu, že byty se nájemníkům prodají, ovšem to už uběhne hodně vody a může se stát s tímto vlastnictvím, s jehož nakládáním, které bylo teď uvolněno, se stane kdovíco.
Takže bych chtěl upozornit ne na soudní spory, které běží teď, ale na podstatu, která vyvolává v těchto občanech – a 103 tisíc občanů není jeden občan, ale i kdyby to byl jeden – tak pocit, že je v tomto státě něco prohnilého a něco nespravedlivého. Když stát něco chtěl, nakonec to neudělal dobře a celé je to špatně a obrátí se to proti němu. Takže já jsem rád, že ta petice tady je a ten návrh, který je tu, a za to jsem rád, že pan náměstek nás ubezpečil, jistě mají právníky na ministerstvu financí, že návrh usnesení, který tady je, já ho rád podpořím, věřím, že ho podpoříme všichni. A to především proto, že kdybychom do něj příliš vkládali nějakých svých osobních poznatků, tak se může stát, že díky tomuto našemu usnesení dáme do rukou někomu kyj, aby potom v případné arbitráži stát zase zaplatil nějaké peníze.
Takže rád bych, aby toto usnesení zůstalo tak, jak je, protože věřím, že je právně vydiskutované. Děkuji.
