Mgr. Libor Vondráček

předseda Svobodných
  • Svobodní
  • mimo zastupitelskou funkci
ProfileTopCardGraphDescription

Průměrná známka je 2,57. Vyberte Vaši známku.

-3 -2 -1 0 1 2 3 4 5

( -3 je nejhorší známka / +5 je nejlepší známka )

28.10.2018 23:31:24

Vondráček: Když měli podnikatelé klid na práci, dařilo se celé republice

Vondráček: Když měli podnikatelé klid na práci, dařilo se celé republice

28. říjen 1918 odstartoval v Českých zemích jednu z nejlepších etap naší historie. Jako skutečně samostatný stát bylo Československo mezi desítkou nejvyspělejších států světa!

Proč si dávám k obrázku Polskou vlajku? Nedávám. Ta dnešní Česká totiž vznikla až po roce 1919, kdy byla sestavena speciální komise, která měla dosavadní vlajku od Polské odlišit. Oficiálně se pak vlajkou Československa stala vlajka s modrým klínem až 30. března 1920 v 18:45.
28. října tak lidé oslavně mávali právě vlajkou, která měla jen dvě slovanské barvy a při vší úctě k "otcům zakladatelům" jsem se rozhodl vytvořit rámeček, který dobovou vlajku respektuje. 
Mnohem podstatnější, než podoba nové vlajky, ale byla podoba nově vzniklého státu. Ten se za republiku označil až v Ústavě z roku 1920 těsně před vznikem nové vlajky. Obhájcům skutečné suverenity našeho státu se podařilo vzdorovat nápadům, které by nás přivedlly z náruče Rakouského monarchy, do náruče monarchy Ruského.
Co přinese všeslovanská říše pod nadvládou Rusů, jsme tak zjistili až po 8. květnu 1945, který nás osvobodil „pouze“ od Němců. Podřízení jednomu cizímu národu tak vystřídalo podřízení národu jinému. Všeslovanské představy Karla Kramáře se cca 10 let po jeho smrti naplniliy, i když ne v podobě monarchie, a radost by mu to asi neudělalo.
Historie totiž ukázala, že prosperitu nám nepřinese ničí „bratrská pomoc“, ale jen důslednost a pracovitost našeho lidu ve svobodném režimu. Právě 28. říjen 1918 odstartoval v Českých zemích jednu z nejlepších etap naší historie. Jako skutečně samostatný stát bylo Československo mezi desítkou nejvyspělejších států světa!
Za rozkvět našeho státu tak vděčíme nejenom Masarykovi, Benešovi a Štefánikovi, ale třeba také Rašínovi, který uskutečnil měnové reformy a držel státní finance ve svých rukou tak pevně, že nedopustil stejnou hyperinflaci jako v okolních státech. Za pevnost názorů a přísné hlídání státní kasy však zaplatil cenu nejvyšší, když jako jediný ministr naší historie zemřel na následky atentátu v době výkonu své funkce.
I on se přičinil za postup do vybrané společnosti nejvyspělejších států tehdejšího světa, ale sami politici bez pracovitých Čechoslováků by byli bezmocní. Právě pracující jednotlivci při zrodu nového státu snášeli utahování opasků a se zaťatými zuby vytvářeli často na dobrovolné bázi nové upořádání. Podnikatelé včele s Tomášem Baťou a dalšími, ale také šikovní řemeslní živnostníci se zlatými českými ručičkami, jsou hlavními strůjci tehdejší prosperity.
Politici si mohou připsat zásluhy jedině za to, že vytvořili vhodné podmínky, ve kterých inovace a nápady měly šanci se rozvíjet. I jejich dnešním úkolem je proto hlavně zabránění nástupu nesvobodných režimů, které potenciál ekonomického růstu snižují. Tyto režimy mají společné to, že zvyšují počty byrokratů a háží klacky pod nohy nejenom těm, co vyčnívají z davu, ale všem pracovitým lidem. Ti se pak nemohou soustředit na svou práci, zdokonalovat svou nabídku a být dostatečně výkonným motorem našeho státu.
Z ohlasů svého okolí se čím dál víc dozvídám, že právě házení klacků pod nohy se v poslední době děje, a to je pro mě velké varování a známka toho, že jsme stále blíže nesvobodě. V důsledku toho se manévrovací prostor pro pracující stále zmenšuje a ekonomický růst, se tak může velmi prudce změnit v pokles. Při zmenšováním prostoru svobody podnikaní je totiž stále těžší na výkyvy ekonomiky reagovat. Vzhledem k výše zmíněnému a vzhledem k naší historii bychom na toto plíživé zvyšování nesvobody měli být mnohem citlivější, a myslím, že je to jedno z hlavních poselství současných oslav Československého století.A pokud mají mít čeští politici možnost zajišťovat podmínky pro poklidnou a nerušenou činnost pracovitých Čechů, pak musí logicky také zajistit existenci suverénního českého státu. Existenci tak suverénního státu, který jim předchozí generace politiků předala. Státu, ve kterém ještě má český volič skrze české politiky možnost něco ovlivnit. Tak snad za sto let ještě takový Český stát na mapě najdeme.
Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje 0 příspěvků Vstoupit do diskuse Komentovat článek Tisknout
reklama