MUDr. Bc. Marek Hilšer, Ph.D.

  • BPP
  • Praha 2
  • senátor
ProfileTopCardGraphDescription

Průměrná známka je -1,46. Vyberte Vaši známku.

-3 -2 -1 0 1 2 3 4 5

( -3 je nejhorší známka / +5 je nejlepší známka )

18.03.2020 15:05:00

Nelze přistoupit na zjednodušení, že neočkovaný jedinec ohrožuje pouze sám sebe

Nelze přistoupit na zjednodušení, že neočkovaný jedinec ohrožuje pouze sám sebe

Projev na 17. schůzi Senátu 18. března 2019 k zákonu o ochraně veřejného zdraví

 Děkuji za slovo, vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové.

Jistě jste všichni obdrželi v posledních dnech řadu dopisů od rodičů, já jsem se jim pokusil odpovědět a rád bych vám přečetl tu moji odpověď, možná trochu ve zkrácené verzi. Možná, že tam bude odpověď na některé ty argumenty, které často zaznívaly. Z těch dopisů je cítit jakási silná naléhavost a apel, abychom nepřijímali tedy to omezení pro vstup neočkovaných dětí do soukromých školek nebo těch soukromých předškolních zařízení. Já jako rodič plně chápu obavy, které v některých rodičích vyvolávají rizika spojená s očkováním. On totiž žádný lékař nemůže se 100% jistotou zaručit, že dítě, které milujeme, nepostihnou v důsledku očkování nějaké vážné zdravotní následky. Ale jako lékař a rodič jsem však přesvědčen o tom, že rizika neočkování v drtivé většině případů mnohonásobně převyšují rizika očkování. Proto bych při zvážení všech pravděpodobností nikdy nevystavil svou dceru riziku, že zemře na nemoc nebo onemocní nemocí, proti níž v současnosti existuje očkování. Ono v těch příbalových letácích vakcín se dozvíme o možných vedlejších účincích a rizicích očkování, to je zcela přirozené a to je i povinnost to tam uvádět. A tyto informace v mnohých přirozeně vyvolávají obavy. Ale v těch příbalových letácích se nedozvíme nic o tom, jaká jsou rizika neočkování. A při pohledu do minulosti statistika hovoří poměrně jasně. A já uvedu jen jeden příklad, těch příkladů by zde mohlo býti více. V roce 1958, kdy bylo v Československu zavedeno očkování proti černému kašli, onemocnělo touto chorobou asi 50 tisíc lidí, z toho většina byla dětí. Asi 500 z nich zemřelo, zhruba. O necelých 20 let později se vyskytlo v Československu již jen něco mezi 5 až 50 případy, díky tomu očkování. V roce 1989 to bylo jen pouhých 5 případů. Jen 5 případů oproti tomu roku 58, kdy jich bylo 50 tisíc. Mezi lety 1984 až 2004 nebylo hlášeno žádné úmrtí v souvislosti s černým kašlem v Československu, nebo respektive pak už i České republice. A mezi lety 2005 až 2009 ale už zemřely 4 děti, přičemž ani jedno nebylo očkované proti tomu černému kašli.

A je bohužel faktem, že v posledních letech tohoto onemocnění přibývá. A jednou z příčin je nižší proočkovanost a krátká doba trvání imunity po očkování. Já respektuji, že každý z nás máme jiný práh vnímání rizika, to je přirozené, ten je ale bezpochyby daný našimi zkušenostmi, informovaností a také rolí, kterou každý z nás zastáváme. Je však třeba brát na zřetel, že na rozdíl od našich předků žijeme v době, v níž relativně vysoká proočkovanost populace přináší vysokou míru kolektivní imunity a ochrany. A to samozřejmě znamená i vysokou míru bezpečí pro ty, kteří nejsou očkováni, anebo jim očkování ochranu nezaručí, i takoví jsou. A s jistotou můžeme říci, že kdyby se jen menší část populace najednou rozhodla vyhnout rizikům spojeným s očkováním, sníží se míra kolektivní imunity na takovou úroveň, při níž se radikálně zvýší riziko ohrožení nejen těch neočkovaných, ale i těch, kteří ze zdravotních důvodů očkováni být nemůžou nebo je očkování nechrání. Takže míra celkové ochrany by potom poklesla. A v době, kdy se o očkování šíří nejrůznější chytlavé falešné zprávy a nejrůznější mýty, které se dozvíme na internetech a různých sociálních sítích, tak tato tendence neočkování sílí, a tím i vzrůstá nebezpečí šíření různých smrtelných nemocí a tak dále. Já myslím, že jako veřejní činitelé musíme hledat rovnováhu mezi individuálním právem rozhodovat o svém těle, třeba nebýt očkován, a ochranou těch, kteří jsou mezi námi, ale očkováni být nemohou. Naší povinností je snižovat riziko epidemií a nalézat způsoby, které naplňují tento cíl.

A v souvislosti s tím nelze přistupovat na zjednodušující pohled, že neočkovaný jedinec nebo soukromá skupina, která riziko očkování z různých důvodů odmítá nebo není ochotna je podstoupit, ohrožuje pouze sama sebe. Mnozí argumentují příkladem Německa, v těch dopisech to často bylo zmiňováno, kde prý není očkování povinné, ale ono tomu není tak docela. Nedávná zkušenost epidemie spalniček pohled na povinnost očkování změnila. A německý parlament přijal zákon, který stanovuje sankce za neočkování dětí předškolního i školního věku proti spalničkám, a to pokutou ve výši 2,5 tisíce euro. Takže omezení přístupu neočkovaných dětí do dětských kolektivů nelze v tomto ohledu chápat jako sankci, já ji tak rozhodně nechápu. Úmyslem, podle mého názoru, není trestat, ale chránit tu nejzranitelnější část populace. Například uložení karantény v době šířícího se koronaviru nepovažujeme za sankci, ale za preventivní opatření s cílem zamezit šíření nemoci. Sankce přicházejí až když je to porušeno. A někteří správně z těch rodičů upozorňují, že situace s dovršením 5. roku života a nástupem do povinné školní a předškolní docházky z epidemiologického hlediska se nemění. Nevidí tedy logiku v tom, proč by se měl omezovat přístup mladších neočkovaných dětí do soukromých školek. Ano, je zřejmé, že snižování rizika, šíření nebezpečných chorob nelze uplatňovat absolutně, vždy je třeba vážit mezi přínosy a negativními důsledky volených opatření. I když se rizika neočkování s dovršením 5. roku dítěte nijak pro něj ani pro okolí nesnižují, povinnost školní docházky má v současné situaci samozřejmě vyšší váhu.

A zatím nejsme, zaplať pánbůh, v situaci, abychom byli nuceni nastavovat takové sankce, jako platí nyní v Německu od 1. 3. 2020. Já už budu brzo končit. Zaznívají ale také velmi vážné a opodstatněné námitky rodičů, kteří mají obavy ze zvýšeného rizika vzniku trvalých následků očkování u dětí s různými zdravotními problémy. S takovými situacemi zákon i nynější novela ale počítá. Nově se specifikuje, na koho se rodič může obrátit s žádostí o vydání potvrzení o zdravotním stavu, při kterém existuje vysoké riziko vážných komplikací při očkování. A na takové jedince se omezení přístupu do dětských kolektivů potom nevztahuje. S veškerým respektem k zájmu rodičů o problematiku očkování však musíme trvat na tom a na pravidlu, aby o tom, zda jsou podmínky takového zdravotního stavu splněny, rozhodoval lékař. A já souhlasím s tím, že někteří lékaři nevěnují dostatečnou pozornost komunikaci s rodiči. A v řadě situací rodiče zpochybňují i kompetenci lékařů, zvláště jedná-li se o složitější případy. Někdy může být důvěra i opodstatněná. A v takovém případě ale nezbývá než vyhledat lékaře, který si získá důvěru, nebo se obrátit na specializovaná centra, která fundovaně rozhodnou o kontraindikacích očkování. A jsem si plně vědom, že zavedení povinnosti očkování pro děti v soukromých předškolních zařízeních pro mnohé znamená komplikace, zvláště pro ty, kteří jsou přesvědčeni o škodlivosti očkování pro vlastní dítě. Ale jak jsem již zmínil, nejedná se o snahu trestat, ale chránit ty, kteří očkováním chráněni být nemohou.

Děkuji za pozornost.

Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje 0 příspěvků Vstoupit do diskuse Komentovat článek Tisknout
reklama