Není to ale zase tak divné, když se na to podíváte očima samotného pana Fialy. Z jeho pohledu si totiž nejezdí odskočit jednou týdně na školu do Brna, ale čtyřikrát týdně na Úřad vlády do Prahy. Tam si sedne, podepíše, co mu dají na stůl, na kameru odříká, co mu předepíšou a pokrčí rameny nad novou kauzou některého z ministrů, nad nimiž nemá žádnou kontrolu.

Všichni v okolí Úřadu vlády ví, že reálnou moc v této zemi nemá pan profesor, nýbrž lobbisté bank, zbrojařů a energetických gigantů. Pan Fiala je už čtvrtým rokem v Praze pouze na návštěvě. A tady jsou výsledky jeho profesorského přihlížení.

Elektřina dražší o 77 procent.

Plyn dražší o 92 procent.

Inflace vyšší o 30 procent.

Státní dluh vyšší o 47 procent.

Daně vyšší o 76 miliard.

Odvody pro živnostníky vyšší o 60 procent.

Nájmy vyšší o 32 procent.

Pokles životní úrovně nejhorší na světě.

1,3 milionu lidí v energetické chudobě.

Pan Fiala tomuto pádu přihlíží s akademickým zájmem. Ale nikoli jen z Prahy. Jezdí taky na návštěvy do Bruselu. I tam odkýve všechno, co mu předloží, včetně emisních povolenek pro domácnosti, zákazu spalovacích motorů a kvót na migranty a pak šup rychle zpátky do Brna na katedru.

Když se Fialův úvazek na Masaryčce provalil, poslala jeho tisková mluvčí novinářům zprávu: „Vzhledem k tomu, že pan premiér je zvyklý pracovat vysoko nad rámec běžných standardů, svoje tamní povinnosti zvládá, často po večerech a víkendech.“ No, já nevím, o jakých večerech a víkendech se tady bavíme, paní mluvčí. Pamatuji si, jak se během jednání Evropské rady v Bruselu snažili novináři dostat pana Fialu na deset minut před mikrofon, ale ten jim jen vzkázal, že se musí jít vyspat. Bylo osm hodin večer.

Pětinový úvazek na univerzitě se dá krásně zvládnout, když roli premiéra jenom hrajete. Myslím ale, že už je čas přejít na full-time, pane profesore. Žádám vás za celý národ, pane Fialo, běžte už učit.