v úterý jsme hlasovali o rezoluci o Ukrajině, tentokrát při příležitosti čtvrtého výročí zahájení ruské speciální operace.

Je typické, že podle rezoluce byla ruská vojenská operace bleskem z úplně čistého nebe. Převrat na Majdanu jako by neexistoval. Americká sebechvála, že se jim barevná revoluce povedla, je zapomenuta. Zákaz ruštiny a označení Rusů jako etnika, které na Ukrajinu nepatří, se nepřipomíná, zrušení neutrálního statutu Ukrajiny a pozvání Ukrajiny do NATO jsou zapomenuty, stejně jako střelba do obytných čtvrtí na Donbasu. Nezmiňuje se ani referendum na Krymu.

Nepřipomínají se ani hákové kříže a pojmenování ulic po válečných zločincích, násilné odvádění na frontu, nepřipomínají se statisíce hrobů s žlutomodrými, ale i černočervenými nacistickými vlajkami. Nepřipomínají se miliony emigrantů.

Pomáhá to Ukrajině a Ukrajincům, nebo zkorumpovanému ukrajinskému režimu a jeho loutkovodičům v zahraničí?

Konstatuje se ale, že mír musí být přijat výhradně na základě ukrajinských podmínek. Slibuje se přijetí Ukrajiny do Evropské unie.

Je to další příklad nahrazení reálného pohledu na situaci perverzním optimismem.

Lhaním se jiná realita nevytvoří, jen její hodně zkreslený obraz.