Pane doktore, napětí mezi prezidentem republiky a předsedou vlády ohledně účasti prvně jmenovaného na summitu NATO v Ankaře se ještě přiostřilo pozdním příchodem premiéra na páteční jednání. Andrej Babiš tvrdí, že žádal o mírně pozdější čas, nicméně to mu není nic platné. Kam mezilidské vztahy dvou klíčových ústavních činitelů dospěly?

Oba pánové pocházejí z různě strukturovaných kulturních prostředí a zřejmě proto si nemohou porozumět. Pan předseda vlády umí docela dobře německy, a proto ví, že v akademickém prostředí je někdy docela přísně dodržována „Akademische Viertel“ neboli „akademická čtvrthodinka“, jež byla na univerzitách v různých německých státech známá už od pozdního středověku. Setkal jsem se s tím na univerzitě v Heidelbergu, a později také ve Freiburgu im Breisgau, kde to bylo výsadou přednášejících, ale tento úzus dodržovali i posluchači. Jediná Jiřina Šiklová, se kterou jsem byl v Heidelbergu, která byla nonkonformní doma i v zahraničí, to považovala za měšťácký zlozvyk a vymýšlela různé nápady, jak to místnímu publiku pokazit.

Pan poradce prezidenta, který působil také ve Švédsku, jistě ví, že v této zemi bylo slušností chodit na návštěvu o pět minut dříve, jak nás učil bývalý velvyslanec Břetislav Mencák, a při jeho návštěvách u nás doma v Praze uváděl naši rodinu do zběsilé paniky, protože těch pověstných pět minut vždy chybělo.