Při každé kauze, která se týká urbanizmu a výstavby Hradce Králové, si vzpomenu na starostu Ulricha, kterým se mnozí zaštiťují. Jak by se stavěl ke všem těm závažným rozhodnutím, která změnila tvář města.

Podívejme se na některá rozhodnutí, která za 20 let přijala politická reprezentace města a která zůstala dosud na papíře nebo se realizovala, dle mého názoru ukvapeně a ve spěchu, mnohdy pod tlakem lobbistů.

Začnu Hořickou ulicí. Již na počátku devadesátých let byla vyhlášena urbanistická soutěž na přestavbu této ulice, která se měla stát hlavní komunikační tepnou od hradeckého nádraží a měla ústit do třídy Karla IV. Jak tento projekt byl míněn vážně si netroufnu říci, ale přinejmenším bylo podivné, že majitelé některých domů získali povolení na stavební úpravy, když v plánu bylo zbourání celé původní zástavby.

Jestli horečná výstavba benzinových čerpadel uvnitř města patřila do koncepce útvaru hlavního architekta, nevím. Jsem však přesvědčen, že tato zařízení patří především na příjezdové a výpadové komunikace. Že uvnitř města budou komplikovat dopravu a zatěžovat životní prostředí je zřejmé, stejně jako výstavba supermarketů ve vnitřním městě, která rozhodně patří na stejná místa jako čerpací stanice. A to u většiny marketů pomíjím levnou průmyslovou architekturu, která nepřispěla ke zkrášlení města.

Křižovatka „Mileta“ byla na stole vždy před komunálními volbami nebo po nich a stála již nemalé finanční prostředky, vydané za studie. Po nepovedené výstavbě střediska bojového umění Nozomi zbyl v Šimkových sadech navršený kopec a ocelová konstrukce v kovošrotu. Loď na Labi bude patrně čekat stejný osud.

Staré město, které v počtu restauračních zařízení již dávno předčilo prvorepublikový stav, zůstává problémem. Vedle dobře opravených objektů v souladu s požadavky památkové péče, je nadále přímo na Velkém náměstí několik domů, kterými se památková rezervace těžko může chlubit. Když tyto objekty kupoval soukromý majitel, musel vědět, že se na ně vztahuje stále platný památkový zákon. Proč se město ostýchá udělit majiteli pokutu za neudržování památky, nevím. I když nejvyšší pokuta vychází z více než dvacet let starého zákona, jsem přesvědčen, že za těch padesát tisíc násobených nejméně deseti lety by mohlo město přispět na památky jinému majiteli nebo paradoxně stejnému, aby provedl alespoň nejzákladnější údržbu.

Stále jsem nepochopil, proč si někdo může v Městské památkové rezervaci osvětlit půdní prostory různě velkými a tvarově rozdílnými vikýři a jiný majitel musí být rád, že jsou mu povolena střešní okna. Vzorovou ukázkou je Malé náměstí.

Ponechám stranou prodej a nákup pozemků městem, stejně jako územní plán. Ten byl v roce 1998 před schválením „smeten ze stolu“ těsnou většinou zastupitelstva a zadán nový. Hodnocení nechám na odbornících. Chci se však zmínit o některých objektech, které město prodalo nebo se chystá prodat.

Začnu objekty na starém městě. Prodej tzv. staré radnice na Malém náměstí firmě Marius Pedersen. Bylo to správné rozhodnutí? Prostory kdysi využívalo muzeum. Městu chybí vlastivědné muzeum se stálou expozicí, ukazující historický vývoj kdysi královského města.

S prodejem domů čp. 101 – 103, tzv. šatlava, se těžko mohu smířit. Politická shoda koalice hradeckého zastupitelstva (1998-2002) o přestavbě areálu pro ZUŠ Střezina byla nadějí. Projekt byl vypracován, ale nově zvolené zastupitelstvo rozhodlo objekt prodat.

Nálepkova kasárna. Město je získalo bezplatným převodem, stejně jako areál letiště. Ještě před nabytím tohoto objektu vypracovala Společnost ochránců památek základní studii a poslala ji radě města. Studie počítala s využitím areálu pro kulturně-vzdělávací účely, kde by nalezlo prostor diecézní muzeum, divadlo Drak, Východočeské muzeum, Galerie moderního umění a královéhradecké neziskové organizace. Druhým návrhem bylo využít kasárna pro ZUŠ Střezina. I v tomto případě se město rozhodlo pro prodej areálu. Dnes se chystá prodat Vrbenského kasárna, která získalo město od armády. Nad prodejem budovy Obchodní akademie (původně zámečnické školy) za jeden milión korun mi zůstává rozum stát, zvláště, když před několika lety město investovalo do opravy střechy několik miliónů.

Na závěr jen výčet problematických případů v průběhu let. Autobusový terminál, prodej pozemku vedle obchodního domu TESCO, výstavba garáží na pozemku bývalé mlékárny, chystaný prodej pozemků u všesportovního stadionu, plány s letištěm, problematický pronájem zimního stadionu a mohl bych ještě pokračovat. Záměrně vynechávám pronájem provozu vodovodů a kanalizací firmě Veolia a provoz parkování firmě Atol, obojí na 30 let.

Městu chybí pozemky, které by mohly být nabízeny zájemcům o individuální bytovou výstavbu za nízkou cenu. Skoupené pozemky od realitních kanceláří nabízené v ceně nového domu jsou dostupné jen velmi malé skupině obyvatel. Že se tak rozrůstají vesnice ve stále širším okruhu našeho města, a že na Hradec se každé ráno valí kolony aut a odpoledne naopak, není divu.

Chci věřit, že nově zvolené zastupitelstvo bude rozhodovat s rozvahou a ve prospěch občanů Hradce Králové.

PhDr.Jiří Němeček – kandidát koalice Doma v Hradci