Prorok: Piruety českých elit mezi Bidenem a Trumpem jsou až komické

Americký prezident Donald Trump se chová jako opilec v tunelu. Kráčí ode zdi ke zdi. Co je podle vás pravděpodobnější, prohloubení politiky sankcí vůči Rusku, anebo příměří či konec války na Ukrajině?

Jevově to může vypadat jako „opilec v tunelu“, nicméně jeho chování má logiku. V Trumpovi se kloubí americká tradice a mentalita. Trump je odchovancem amerického pragmatismu – pravda je to, co je užitečné pro daný subjekt, a fakta včetně historie se vybírají a interpretují tak, aby to umožnilo subjektu efektivní jednání v současnosti. Užitek pro Trumpa coby podnikatele je spojen primárně s materiálními zisky, které jsou zároveň předpokladem udržení dominantní pozice v systému politiky. Výrazem toho je projekt reindustrializace USA, slogan MAGA a Trumpovy ambice získat Nobelovu cenu.

Pragmatismus se nikdy nevyznačoval hledáním hlubších souvislostí, je to spíše otázka pokusu a omylu, kdy součástí strategie je i blafování, které známe z pokeru, což je rovněž americká tradice. Úspěšnost je do značné míry spojena se schopností přečíst si protivníky a přesvědčit je, že máte dobré karty. USA ale dnes již nedisponují srovnatelnými kapacitami, jaké měly ve 20. století, proto je „logika“ podobného postupu více než problematická, což se projevuje i ve vztahu k ukrajinskému konfliktu.

Anketa

Je pro vás Filip Turek přijatelný jako ministr zahraničí?

87%

Není

10%

Nevím / Je mi to jedno

hlasovalo: 26544 lidí

Ukrajina pro Trumpa nemá prioritu, tou je obnovení pozice USA jako ekonomické velmoci, přičemž vyzyvatelem je zde Čína. Tomu se podřizují řešení všech dalších problémů. Cílem Trumpa je oslabit Rusko i Evropu a oddělit je od Číny. Nástrojem jsou cla, sankce a deklarované individuální výhody v případě akceptování amerických zájmů. Trumpem požadované příměří na Ukrajině bez zohlednění klíčových představ Ruska o řešení konfliktu je málo pravděpodobné minimálně proto, že Ukrajina je odmítá. Co lze za dané situace očekávat, jsou limitované sankce USA vůči Rusku, které by nevedly automaticky k prohloubení spolupráce Ruska s Čínou a dalšími, a zároveň pokračování válečného konfliktu, které může skončit zhroucením Ukrajiny a politickými změnami v Evropě nebo jadernou válkou. Varianta zhroucení Ruska je zatím málo pravděpodobná.

Podle tuzemských médií se vládci Kremlu Vladimiru Putinovi nedá v ničem věřit. Vychází tenhle pohled z nynějšího protirusky nastaveného narativu, či ze skutečné posloupnosti událostí?

Nedůvěra je oboustranná. Západ několikrát nedodržel své sliby vůči Rusku a sám porušuje či toleruje nedodržování deklarovaných demokratických hodnot u svých spojenců: slib nerozšiřování NATO na východ, předstíraná podpora minským dohodám a akceptování silového „chorvatského scénáře“ na Ukrajině, podpora barevných revolucí na postsovětském prostoru, sabotování istanbulských dohod, přehlížení nedemokratických praktik vlády na Ukrajině a další. Rusko se přizpůsobuje této politice – blafuje a vytváří reálné hrozby. Vytváří se začarovaný kruh, který může skončit jadernou válkou. Dnes šířené narativy o nedůvěryhodnosti Putina jsou cestou do pekel.

Partnerství Číny a Ruska bylo vždy trochu křehké. V červenci však čínský ministr zahraničí Wang Yi prohlásil, že si Čína nepřeje, aby Rusko válku prohrálo. Co to znamená?

Čína si je vědoma svého postavení – je konkurentem a vyzyvatelem USA a je komunistickou supervelmocí. V duchu politiky SSSR z 20. let minulého století hledá spojence, kteří by jí umožnili existovat a rozvíjet se v kapitalistickém obklíčení. Rusko v daném případě představuje strategického spojence, kterého je žádoucí podporovat, neboť jeho ztráta by umožnila Západu se koncentrovat na oslabení Číny a likvidaci komunistického režimu.

Politika Trumpa sbližování Ruska a Číny nahrává. Vůči Číně Trump realizuje politiku „cukru a biče“ – z jedné strany sankce a cla a z druhé strany nabídky na spolupráci, jejichž cílem je obnova USA a oslabení spojenectví s Ruskem. Pragmatické lavírování Trumpa se zdá být alespoň v krátkodobém horizontu efektivnější než politika EU, která je v zajetí zjednodušených ideologických představ a narativů, na což Evropa doplácí.

Nadační fond pro Ukrajinu chce v rámci iniciativy Dárek pro Putina pořídit „střelu, která dokáže zasáhnout Moskvu nebo Petrohrad“. Co vy na to?

Pro postmodernu (fenomenologicko-existenciální přístup) je charakteristický kromě jiného důraz na symboly. Co zde chybí, je vědecká a věcná analýza reálných vztahů. Je to typický přístup pro posthavlovskou českou politiku. Piruety českých elit mezi Bidenem a Trumpem jsou až komické. Odborník žasne a laik se diví, jak na pozadí sankční politiky úspěšně funguje export – import Evropa Rusko včetně Česka. Jeden by se zasmál, pokud by to Evropu a Česko nestálo miliardy, které získávají na úkor našich občanů jiní.

Podle svého komentáře na webu !Argument Subjekty globální hry a perspektivy současného vývoje předpokládáte rozpad světa na makrozóny. O Evropské unii píšete jako o subjektu, který se ekonomicky propadá, ztrácí konkurenceschopnost a angažovanost v konfliktu na Ukrajině pro něj může být likvidační. Lze ten propad ještě zastavit?

Anketa

Bude Andrej Babiš dobrý premiér?

Bude

92%

Nebude

Nevím / Je mi to jedno

hlasovalo: 11961 lidí

Otázkou je, zda Evropa díky „velkému resetu“ již nepřekročila bod zlomu a je na cestě do nicoty, nebo je stále možné prostřednictvím systémových kroků za určité situace realizovat zvrat negativní trajektorie. Předpokladem obratu je změna elit a nová politika. V členských zemích EU postupně narůstá skepse ve vztahu k současným elitám a jejich politice. Zásadní problém je, zda je možné uskutečnit některé změny v rámci systému a zda tyto změny vzhledem k situaci budou dostačující, nebo dojde k živelnému rozpadu EU a řízené restrukturalizaci evropského prostoru. Podobné úvahy zaznívají dnes jak na levici, tak i u konzervativních subjektů. Klíčová je stabilizace ekonomiky, která by vyžadovala získat zdroje, mít technologie a dostatečně velké trhy. Levice zatím nemá, jak ukázal volební výsledek „Stačilo!“, podobný projekt a konzervativní pravice směřuje spíše k územní expanzi a odstraňování starých křivd. Akcelerátorem změn bude pravděpodobně konflikt na Ukrajině a jeho vývoj.

Také uvádíte, že současná politika EU je výsledkem chybných rozhodnutí, od kterých nicméně existující elita nemůže odstoupit, protože by se ukázala její nekompetentnost, což by diskreditovalo EU jako takovou. Proč si Evropané z velké části neuvědomují, že jim vládnou v podstatě nýmandi, a volí pořád ty samé?

Současná dělba práce a vzdělání vedou ke vzniku parciálního a zahnaného do rohu člověka. Od 90. let reálné mzdy nerostou a jejich kompenzace v rámci dávek sociálního státu je vzhledem k zadlužení států a vojenským výdajům čím dál více problematická. Navíc vzdělání dnes poskytuje úzce zaměřené znalosti – člověk je tak vhodný šroubek systému, není ale schopen chápat jeho fungování jako komplexního a rozporného systému. K tomu by potřeboval širší rozhled, který nemá.

Řadový občan zpravidla ví, co nechce, ale jen matně tuší, čím to nahradit. Z druhé strany ti, kdo to chápou, jsou většinou součástí systému, ze kterého profitují, takže jejich zájem na změně je minimální. Nadějí nejsou ani masmédia, která dnes již nejsou hlídacími psy demokracie, nýbrž slouží k udržení systému s jeho problémy, aniž se o nich smí hovořit, neboť o narativech, což je dnes standardní výraz pro informaci, se nesmí pochybovat. Řadový občan je nucen věřit mýtům vládnoucích elit, nebo pokud volí opozici, má schopnost posoudit míru její věrohodnosti. Vše je ještě komplikované tím, že situace je kvůli globalizaci vysoce dynamická a neexistují jednoduchá a osvědčená řešení.

Posílí výsledek tuzemských voleb hlas „odbojných“ zemí Visegrádské skupiny, tedy Maďarska a Slovenska, v Evropské unii?

Nepochybně ano, i když není jasný horizont spolupráce, neboť vítězství u nás může být vykoupeno porážkou „spojenců“ u sousedů. Faktem ale je, že euroskepticismus roste všude v členských zemích EU, což bude zvyšovat tlak na změnu politiky EU.

Je to, co se týče vztahu k Ukrajině a Rusku, hlas zdravého rozumu?

Ještě nedávno elity EU hlásaly, že situace se bude řešit na poli boje. Když však Ukrajina přestala vyhrávat, začaly hovořit o potřebě zastavení palby a mírových rozhovorů. Hlas zdravého rozumu přichází se značným zpožděním a není zde shoda na řešení. Ne náhodou proto Trump tvrdí, že za něj by podobná situace nevznikla a že teď je problematické konflikt zastavit. Nicméně chrastění zbraněmi je rizikem, takže jakákoliv iniciativa řešit věcně situaci je namístě. Evropa se ale za dané situace chová jako schizofrenik, když z jedné strany tvrdí, že Rusko mele z posledního, a zároveň tvrdí, že Rusko chce zaútočit na Evropu. To ukazuje, že výměna elit je nevyhnutelná, jen abychom to ještě stihli…