Oni jedou pořád ten samý scénář: „Já ho moc neznal.“ „Potkali jsme se jen párkrát.“ „Telefonovali jsme spolu pracovně.“ „Byl jsem tam náhodou.“ Tohle už není obhajoba, to je útok na inteligenci ostatních lidí.

Jakmile jde o nějakého podnikatele napojeného na mafii, organizovaný zločin nebo podezřelé kšefty, tak si nikdo nic nepamatuje. Ale zároveň všichni vědí úplně přesně, že se viděli maximálně pět minut, že si jen podali ruku a že vlastně ani nevěděli, kdo je kdo. To je fascinující úroveň selektivní paměti.

V momentě, kdy by každá normální strana zatáhla ruční brzdu, uklidila problematické figurky a snažila se obnovit aspoň základní důvěru, tak oni vytáhnou dalšího kandidáta a tváří se, že se vlastně nic neděje. Nikdo nic neví, nikdo nic neviděl, nikdo za nic nemůže - ale stamiliony mizí, zakázky tečou správným směrem a kolem všeho se motají pořád stejná jména „náhodných kolemjdoucích“.

Najednou jsou z nich skoro mniši zavření doma ve sklepě, kteří nikdy nikoho neviděli. Jen náhodou seděli vedle Redla. Jen náhodou měli kontakt na jeho lidi. Jen náhodou používali šifrované telefony. Jen náhodou byli u všeho důležitého.

Tihle lidé evidentně počítají s tím, že veřejnost je tak otupělá a unavená, že jim „sežere“ úplně všechno. Ať už jde o ODS, STAN nebo kohokoliv dalšího, celé to působí jako parta arogantních kariéristů s obrovským egem a nulovou sebereflexí. Lidí, kteří roky moralizují v televizi, hrají si na zachránce demokracie a bojovníky proti korupci.

Není přece normální, aby kolem podezřelých lidí kroužili jako satelity politici celé roky, a pak tvrdili, že si vlastně nepamatují ani jejich příjmení. Není normální, aby někdo dostal šifrovaný telefon od lidí napojených na organizovaný zločin a vysvětloval to jako malé dítě. A jistě není normální, aby z těch, kteří mají jen mlčet, platit daně a jednou za čtyři roky hodit hlas další partě marketingově naleštěných Portíků a Rakušanů, dělali úplné blbce!