A připomínal jsem tady i to, že když předkládal novelu stavebního zákona Ivan Bartoš jako ministr pro místní rozvoj, tak tahleta jeho novela plně respektovala ten připomínkový proces. A potom došlo i k dosažení konsenzu napříč politickými stranami a díky tomu nakonec hlasovali pro tu jeho novelu poslanci napříč politickým spektrem. To znamená z nynější opozice, tehdejší koalice i tedy z nynější koalice, tehdejší opozice prakticky všichni, co byli tou dobou v sále. Bohužel tady v tomto případě vidíme všechno jiné, jenom ne tohle. Tlačí se tady něco na sílu.

A úředníci, architekti, projektanti, zástupci samospráv, všichni odborníci prostě varují, že tohle nedopadne dobře. Proto by bylo nejlepší celý ten návrh stáhnout, začít skutečně znovu, to by bylo nejlepší řešení. Nicméně s ohledem na to, že se zdá, že vy to nechcete udělat správně, tak jsme načetli několik pozměňováků, které by měly aspoň ten legislativní paskvil trošku vylepšit. To znamená, jeden pozměňovací návrh, který jsme načítali, byl pozměňovací návrh Ivana Bartoše, Kateřiny Stojanové, mne, Olgy Richterové, Gabriely Svárovské, spolupředsedkyně Zelených Veroniky Kovářové, Barbory Pipášové a Lenky Martínkové Španihelové, který má číslo 1190, a to je zákon, respektive to je pozměňovák, který se zabývá tím, že potřebujeme upravit zákon o zadávání veřejných zakázek. Tohle ještě není ta velká nebo ta změna, která se týká velkých projektů, kterou jsem avizoval, že je potřeba udělat tak, aby ty velké infrastrukturní projekty nebyly blokovány takovým tím mistrovstvím v házení vidlí neúspěšných uchazečů, jako jsme tomu byli svědky třeba na metru D, kdy tedy po 2,5 letech jsme znovu u tohoto největšího stavebního projektu v České republice, který momentálně běží, protože Dukovany ještě neběží, tam se zatím řeší papíry, tak jsme po 2,5 letech znovu vlastně tam, kde jsme byli předtím, akorát se ukázalo, že zadavatel neudělal žádnou chybu v tom řízení, akorát prostě spisová dokumentace nabobtnala do neuvěřitelných rozměrů. ÚOX (ÚOHS?) v průběhu toho rozhodování změnil dokonce rozhodovací praxi, ale každopádně celou tu záležitost jsme si mohli prostě ušetřit, kdyby ta legislativa neumožňovala neustálé a bezbřehé obstrukce těch, co tu zakázku, která uznávám v tomto případě, byla velice prestižní, také velice objemná, prostě nezískají. A připomenu, že vlastně cílem každého zadavatele paradoxně je mít co nejvíce těch oponentů, těch neúspěšných uchazečů, protože chcete mít transparentní zakázku, chcete mít co nejvíce soutěžících, aby ta cena se tlačila dolů. Jenomže vítěz může být pochopitelně jenom jeden, vítěz té zakázky. No tak to znamená, že vlastně pracujete intenzivně na tom, abyste měli co nejvíce i neúspěšných uchazečů. To je celý ten zbytek, co zůstává za plotem. No a tím pádem narůstá počet těch, kdo prostě do toho můžou hodit vidle čistě proto, že prostě tu zakázku nezískali, tak je to takové jak z toho rčení o té sousedovic koze, ať mu chcípne taky. Takže každopádně tohleto není tento návrh. Tohleto je návrh, který se zabývá určitou výkladovou nejasností, protože § 48 odst. 1 zákona o zadávání veřejných zakázek stanoví, že účastníka zadávacího řízení lze vyloučit pouze z důvodů uvedených v tomto zákoně, tedy v tom zákoně o zadávání veřejných zakázek, případně z důvodů vyplývajících z přímo použitelného předpisu Evropské unie.

No a potom tady máme zákon o střetu zájmů, který říká, že se má tedy vylučovat v momentě, kdy tam je to majetkové propojení se členem vlády nebo vedoucím jiného ústředního správního úřadu, což samozřejmě by se tedy stále mělo vztahovat, ale působí to v některých případech nějaké výkladové nejasnosti. Takže tady využíváme toho, že se ten zákon o veřejných zakázkách stejně otevírá v rámci toho vašeho komplexního pozměňovacího návrhu, a navrhujeme tedy doplnit vlastně to, co jakoby už teďka mělo platit, tak akorát to doplnit do toho zákona o zadávání veřejných zakázek, prostě tak, aby bylo možné tady tyhlety uchazeče vylučovat z toho zadávacího řízení. Myslím si, že to je poměrně jednoduchá záležitost spíše technicistního charakteru. Nicméně je to důležité proto, abychom tedy tady udělali v tom jasno.

Další pozměňovací návrh má číslo 1198. To je zákon, který jsme tady pracovně pojmenovali lex Mrázová. Byl původně tedy iniciován tím, že paní ministryně zde přítomná zneužívala ten obecní byt se zvýhodněným nájmem v obci Bílina, kde byla tedy dříve místostarostkou, potom starostkou, a potom tedy se k tomu ještě přidal ten případ paní Tünde Bartha, tedy pravé ruky Andreje Babiše, vedoucí Úřadu vlády, která také využívala ten obecní byt na Praze 3 v rozporu s pravidly. A vlastně tenhleten lex Mrázová, i když asi by se měl jmenovat lex Mrázová – Bárta, tak ten vlastně řeší to, že do zákona o střetu zájmů, který se také otvírá v rámci zákona, tady té novely, tak že by se měla přidat jedna další kolonka do toho majetkového přiznání, které už teď vyplňují ti veřejní funkcionáři, kteří jsou nějak jako vyjmenovaní v tom zákoně. Připomenu, to jsou poslanci, ministři, senátoři, jsou to také vedoucí těch ústředních správních úřadů, takže by to dopadlo i na paní Tünde Bartha, vedoucí Úřadu vlády. A v podstatě je to povinnost přidat k tomu majetkovému přiznání informaci, pokud sami nebo v rámci toho společného nájmu obecního bytu využívají obecní byt, tak aby to uvedli v tom přiznání včetně případné výše nájmu, tak aby to bylo prostě součástí toho existujícího majetkového přiznání. Samozřejmě šlo by se vydat cestou takovou, že by se ta povinnost hodila na ty obce, že ty obce by měly povinnost to nějak jako zveřejňovat, asi by to šlo také.

Na druhou stranu tady dlouze vždycky hovoříme o tom, že těm obcím by se neměla ta administrativa úplně přidávat. A druhá věc je, že ta platforma pro to zveřejňování těchto údajů tady už existuje. Je to to majetkové přiznání dle zákona o střetu zájmů, takže vlastně není vůbec žádný důvod, proč prostě jenom nepřidat jednu kolonku. Takže to je tady ten lex Mrázová, číslo 1198, pozměňovací návrh můj, Ivana Bartoše, Olgy Richterové, Veroniky Kovářové, Barbory Pipášové a Venduly Svobodové. A to je tedy druhý pozměňovací návrh, kterým se snažíme vylepšit tuhle záležitost.

Potom je tam další pozměňovací návrh 1205. To je takzvaný modrozelený pozměňovací návrh Veroniky Kovářové, Zdeňka Hřiba, Gabriely Svárovské, Martina Šmídy, Andrey Hoffmannové, Jany Patkové, Barbory Pipášové, Evy Šrámkové a Ivana Bartoše. Tady jde v podstatě o to, že v našich městech je potřeba, řekl bych stále urgentnější potřeba výsadby zeleně a samozřejmě odpovídajícího řešení zavlažování. Já si dokonce troufnu tvrdit, že ta vrstva stromů je ta vrstva, kterou my bychom měli do našich měst přidat, jako ta naše generace. Já vím, že někteří z vás, jako třeba Veronika Kovářová, která je architektkou, by si možná představovala, že my bychom měli přidat jako architektonickou vrstvu z nějakých stavebních hmot, abych tak řekl. Ale centra těch měst jsou už víceméně hodně obsazená. Ano, my tady v Praze třeba budeme stavět Vltavskou filharmonii, věřím, že se to jednoho dne podaří. Je to věc, která tady pochopitelně výrazně zkultivuje okolí metra Vltavská, tu městskou džungli, co tam teďka máme, a bude to klenot moderní architektury od BIG, tedy od těch dánských architektů. To bude jako moc fajn. Ale takových míst, která se dají zastavit nějakou takovouhle prestižní stavbou typu Vltavská filharmonie, moc v těch městech jako nebývá už. Prostě to místo je obsazené tady v Praze tím stavebním ruchem, který se odehrál za první republiky. Ten příběh je jasný, kdy my jsme se chtěli ukázat jako nový národ na mapě Evropy, co jako umíme. Takže tady vzniklo spousta hezkých staveb. Nicméně prostě ta prestižní místa jsou i kvůli tomuhle jakoby obsazená.

Ale to, co teď trápí naše města, je to přehřívání a ta klimatická změna. To znamená, z tohohle důvodu je zcela logické, že tou vrstvou, kterou by ta naše generace měla do těch měst přidat, je ta vrstva řekl bych modrozelená. To znamená: lepší hospodaření s dešťovou vodou, výsadba zeleně, ten malý vodní cyklus, to znamená naprší a ne uschne, ale naprší a stromy to odpaří, pak se zase udělají ty srážky, zase to naprší a tak dále. Točí se to, prostě malý vodní cyklus. Abychom tomu šli naproti, tak je nutné upravit zákon stavební, protože bohužel ten postup i v případě relativně jednoduchých stavebních úprav typu přeložky inženýrských sítí, úprava povrchu chodníku a tak podobně, jejichž cílem je výhradně výsadba nových dřevin, často brzdí nebo znemožňují ji orgány státní památkové péče, a to tedy z mého pohledu rozhodně nedůvodně.

Takže cílem tady toho návrhu je upřesnit, kdy mají památkáři hodnotit tu část, která vlastně spočívá v úpravě jenom těch dřevin, a zúžit ten okruh otázek primárně na významné pohledové osy. Co je to pohledová osa? Pohledová osa je třeba to, když se postavíte dole na Václaváku Na Můstku a koukáte na Národní muzeum. Tak to je jako taková pohledová osa, která je jistě ochranyhodná. A samozřejmě tam, když vysadíte nějaký ten strom, tak asi také pomůžete tomu ochlazování. Nicméně není úplně dobré to prostě stavět tam jako doprostřed, proto sázíme ty stromy na Václaváku tak, že tam přidáváme to stromořadí vlastně po stranách mimochodem. Takže i tam se stromy přidávají, ale prostě je potřeba to dělat nějak inteligentně a tady zrovna by se ta konzultace s památkáři hodila.

Nicméně problém v případě, kdy třeba nám památkáři konkrétně tady v Praze brání výsadbě stromů u Klementina s odkazem na to, že by došlo k zastínění té krásné historické fasády, tak mi to nepřijde jako argument úplně logický, protože připomenu, to Klementinum je asi největší barák ve střední Evropě, mám takový pocit, co se týče půdorysu. Ta fasáda má nějakých 400 metrů kolem dokola. Takže si nemyslím úplně, že výsadba třeba jednoho stromu by nějak jako úplně zhatila ten výhled na dědictví našich předků. A právě tady k tomuhle účelu, aby tedy nebylo možné takhle bezhlavě bránit té výsadbě stromů často čistě s argumentem: dřív tam ten strom nestál, tak tam nemůže být zasazený. Protože on tam kdysi asi nějaký strom někdy rostl, než tam vyrostlo to město. Tak prostě se dostáváme do takového zvláštního konfliktu veřejných zájmů mezi řekněme snahou ochránit to živé a snahou ochránit ten výhled na ty architektonické památky.

A myslím si, že momentálně je ta rovnováha hodně vychýlená na jednu stranu, a proto je tady tenhleten pozměňovák. Protože z povahy věci ta zeleň je případně snadno odstranitelná, že jo, to nepředstavuje žádný zásah nevratný do té stavby, který by musel být posuzovaný tak přísně. Takže tyhlety záležitosti si myslím, že bychom mohli upravit. A předpokládám, že se asi shodneme tedy na tom, že té zeleně by mělo být ve městech více, protože tady máme tu klimatickou změnu. Byť možná zde přítomní, respektive nepřítomní, Motoristé sobě by možná nesouhlasili.

Každopádně další pozměňovací návrh 1208 má pracovní název obrubníkový, protože tento návrh Veroniky Kovářové, mne, Andrey Hoffmannové, Barbory Pipášové a Ivana Bartoše vyplývá z dlouhodobé zkušenosti s tím, jak se řeší úpravy veřejného prostoru ve městech či obcích. A tam jde o to, že i sebemenší změny, které se týkají toho veřejného prostoru – typicky výměna asfaltu za dlažbu, změna nivelity, to znamená změna výškového umístění, třeba srovnání vozovky a chodníku do jedné roviny, nebo nějaká jiná organizace vzhledu veřejného prostranství typu zvýraznění prostoru určeného pro jízdu vozidel nebo jejich parkování balisetami či jinými sloupky, osazení nějakých květináčů a podobně – tak to jsou stavební úpravy, což je problém, protože potom samozřejmě tímhletím se zbytečně (zadírají?) ty stavební úřady, které by jinak se mohly věnovat asi něčemu užitečnějšímu, a pochopitelně to brzdí ty investice do veřejného prostoru.

Takže z toho důvodu ty vyjmenované úpravy pozemních komunikací – úpravy povrchu, zvýšení nivelit, osazení některých prvků – ten návrh zařazují mezi drobné stavby, které nevyžadují stavební povolení. Tím pádem by se měly výrazně zjednodušit tady ty záměry na kultivaci veřejného prostoru.

Mimochodem pochopitelně narazí to v momentě, kdy je zasahováno do jízdního pruhu. Tam samozřejmě potom to už nejde tenhleten zjednodušený režim v momentě, kdy do toho mluví dopraváci. To je ale asi jasné. Ale spousta těch úprav ve skutečnosti ten dopravní režim vůbec nemění. Jenom je to nějaké... Já bych řekl krásno asi, ale nechci tím nijak deklasovat tu potřebnost tady téhle věci.

To znamená, tohle je záležitost, která skutečně, pokud tady dlouhodobě mluvíme o tom, že chceme ulevit administrativě na úrovni obcí, tak tohleto uleví administrativně jak samosprávné – to jsou ti, co chtějí ten obrubník třeba zkosit – a stejně tak i administrativě v přenesené působnosti, protože ti potom nebudou muset vyřizovat tady tuhletu malichernost v rámci stavebního řízení.

Další návrh 1213 je pozměňovací návrh Zdeňka Hřiba, Patrika Nachera, Borise Šťastného, Marka Bendy, Jany Černochové, Toma Philippa, Michala Zuny, Josefa Nerušila a Julie Smejkalové. Výběr napříč politickým spektrem není náhodný, jsou to všechno pražští poslanci a poslankyně, protože tento návrh se týká metra D, konkrétně... Já to asi, abych nezdržoval, tak odkážu jenom na tu důvodovou zprávu. Tam jde v podstatě o to, že momentálně je tam ten problém s platností závazného stanoviska EIA na další tři stanice toho metra D. A v momentě, kdy neschválíme tento konkrétní pozměňovací návrh, tak se zpozdí stavba metra D.

Připomenu – největší stavební akce v rámci České republiky, která aktuálně probíhá, protože ty Dukovany se ještě nestaví. Až se začnou stavět Dukovany, tak to samozřejmě bude konkurence. Ale momentálně je to skutečně ta největší stavba, co tady teďka máme.

Mimochodem se chystá výjezd podvýboru pro dopravu a hospodářského výboru na exkurzi do metra D. Pokud někdo z vás má zájem se ještě připojit, tak myslím si, že jsou tam ještě volná místa A každopádně tento návrh tedy je ten návrh, který ušetří nějaké zhruba tři roky, pokud... A samozřejmě spoustu práce, zbytečně vynaložených nákladů a podobně tím, že bychom museli to stanovisko EIA opakovat. V podstatě jde o to, že ten zákon už teďka umožňuje opakované prodloužení platnosti stanoviska EIA u nového jaderného zdroje, dálnice, silnice I. třídy, celostátní dráhy, regionální dráhy a vzletové a přistávací dráhy letiště a to, co se tam musí doplnit, je, že se to může dít i u takzvané speciální dráhy, což je v podstatě jenom strašně sofistikované slovo pro metro. Takže speciální dráha je to, co se tam má přidat, a potom bude možné prodloužit EIA na to metro a to je to, co opět ušetří jinak spoustu práce, která by byla úplně nutná zbytečně opakovat (?).

Další pozměňovací návrh, který tady mám, je návrh 1258, což – asi je to trochu zjednodušující to takhle říkat – ale je totéž v bledě modrém. Co jsem teďka zmiňoval pro metro D, tak je totéž v bledě modrém pro Městský okruh. To znamená ne ten vnější Pražský okruh, ale ten vnitřní Městský okruh, kde sice hlavní město se snaží spěchat, co to jenom jde, abychom stihli tu platnost EIA, ale prostě to je velká otázka v souvislosti s těmi změnami, které se teďka dějí nebo budou dít v oblasti stavebních úřadů, tak zdali bude aspoň to nepravomocné povolení vydáno v době platnosti té EIA, což je to podstatné, aby se zkonzumovalo to stanovisko EIA.

To znamená, že z tohoto důvodu je tady jednak ten návrh pana poslance Adamce, který také částečně řeší tento problém, nicméně ten řeší jenom jednorázové prodloužení těch lhůt. Tady tohleto je návrh, který je o opakované možnosti prodloužení a vysvětlím proč, to je důležité, protože v rámci každé stavby, to asi každý, kdo někdy něco stavil, tak vidí, že tam musí docházet k nějakým změnám v průběhu té stavby ještě, jo. Změna před dokončením, to je téměř jistota u těch velkých staveb.

Jenomže problém by mohl nastat v momentě, kdyby se chtěly provádět změny před dokončením a už nebyla platná ta EIA. Protože to by znamenalo, že každá sebemenší drobná změna, která tam nepochybně nějaká bude, to mi věřte, tak by znamenala, že se musí celá EIA zopakovat, protože jí už může vypršet ta platnost, protože pochopitelně ono se to bude stavět nějakou dobu a nějakou dobu se to bude třeba taky ještě soutěžit, čímž se odkazuji na to, jak jsem říkal, potřebujeme změnu zákona o veřejných zakázkách.

Takže tohleto je věc, která ani není dokonce mým výmyslem, nápadem, byť ten pozměňovací návrh je podaný jakoby mým jménem. On je to ve skutečnosti původně návrh primátora Bohuslava Svobody z toho předchozího volebního období této Sněmovny. To znamená: Já jsem to sem s jeho vědomím, pochopitelně, donesl, načetl, ale nicméně kredit patří tady v tomhle ohledu Bohuslavu Svobodovi. Tohle znění takhle, jak je načtené, tak je znění, které bylo i prodiskutované s úředníky Ministerstva životního prostředí. To znamená: Toto znění takhle, jak to je postavené, což je one-to-one mimochodem s tím metrem D, akorát že místo dráhy speciální se tam doplňují... Záměry – abych to řekl přesně – záměry... Vydaného pro záměry na území hlavního města Prahy, a to konkrétně Městského okruhu, Libeňské spojky a Radlické radiály, které bude tedy možné prodlužovat opakovaně.

Nenechte se zmást, Městský okruh a Libeňská spojka – ta je taky součástí toho Městského okruhu, to je v Libni takové jako... (Rukou naznačuje tvar.) tam je taková odbočka – a Radlická radiála jsou... De facto taky se můžeme koukat, že to je součást toho Městského okruhu, protože to má spojovat jako každá radiála ten vnější a vnitřní Městský okruh. Takže tohleto jsou tedy stavby Městského okruhu.

Opět zdůrazňuji, pokud nebude přijat tento pozměňovák, podobně jako ten předchozí, 1250 (opravuje:) 1213, což se týkalo toho metra D, pokud nebude přijat tady tenhleten 1258, tak hrozí, že se zpozdí stavba Městského okruhu v Praze. Je to jako reálné riziko, se kterým je nutné případně počítat. Proto jsem tady tedy s vědomím primátora Bohuslava Svobody načetl tento původně jeho pozměňovák. Takže ještě jednou, aby mě někdo nepodezíral, že si tady připisují něčí zásluhy, je to pozměňovák, nebo původně návrh Bohuslava Svobody . My Piráti fandíme kopírování, ale uvádíme vždycky toho původního autora. Tak, to je tedy 1258.

No, a poslední věc, co tady mám, je pozměňovací návrh 1356, což je pozměňovací návrh poslanců a poslankyň Zdeňka Hřiba, Olgy Richterové, Ivana Bartoše a Veroniky Kovářové. A to je záležitost, která se týká horního zákona. Tam jde totiž o to, že tenhleten návrh vlastně sleduje dva věcně související cíle. V podstatě jednak je to úprava zákonného minima sazby úhrady z vydobytých nerostů tak, aby to bylo nastaveno na 5 % referenční ceny. A taky aby se zvýšil podíl obcí na výnosu úhrady u stavebního kamene a štěrkopísku, protože teď ten současný horní zákon stanovuje jenom horní sazbu, horní zákon stanovuje jenom horní sazbu, prostě tu maximální sazbu z vydobytých nerostů ve výši 10 % referenční ceny. Ty sazby konkrétní jsou tedy stanoveny nařízením vlády. Nicméně v praxi jsou sazby u řady nerostů výrazně nižší než těch 5 % referenční ceny. Vlastně se pohybují kolem jednoho až jedna celá, respektive jednoho až 2,5 %, což samozřejmě snižuje ten veřejný výnos z dobývání nerostného bohatství.

Tím pádem se tady navrhuje, aby se vedle té horní hranice, tedy v dikci tady toho, mně se to trošku plete, horní hranice, horní zákon, takže říkám, maximální hranice se doplnila taky minimální hranicí té úhrady. No, a tím pádem by se měla tedy ta úhrada pohybovat v zákonném rozpětí 5 až 10 % referenční ceny. V momentě, kdy by ta sazba uvedená v nařízení vlády byla nižší než to zákonné minimum, nebo větší než zákonné maximum, tak v takovém případě se prostě použije sazba odpovídající maximální nebo minimální hranici. Logicky.

A druhou částí toho návrhu je změna rozpočtového určení výnosu úhrady z vydobytých nerostů u stavebního kamene a štěrkopísků. Asi víte, že to je stavební materiál, který potřebujeme pro to stavebnictví. Bez toho to tak úplně nefunguje. K tomu, aby se dařilo tu záležitost těžit, tak je nutná pochopitelně třeba i nějaká součinnost se samosprávou, které v momentě, kdy z toho nemají dostatečný výnos, ty samosprávy, tak to je pochopitelně neobhajitelné pro vedení těch samospráv před jejich občany. Ergo kladívko, může se stát, že na tom to prostě zkrachuje A je to jako logické, že ta samospráva chce nějaké peníze za to, protože ta doprava toho materiálu jako poškozuje třeba ty místní komunikace, zatěžuje to ty obyvatele, jejich životní prostředí, poškozuje to nějak, tu kvalitu života to prostě ovlivňuje, neříkejme si, že ne, vyšší doprava, prašnost, hluk, další externality, které tam prostě jsou, spojeny s tím provozem lomů a pískoven.

Takže z tohohle důvodu ta stávající právní úprava teď tedy řadí ten stavební kámen a štěrkopísky do takzvané zbytkové kategorie, ostatních dílčích úhrad, ve kterých obci náleží 40 %, státnímu rozpočtu 50 %, kraji 10 %. No, a ten pozměňovák vlastně přesouvá stavební kámen a štěrkopísky do režimu rozpočtového určení dle § 33n odst. 1 písm. b), tedy do režimu, v němž obci náleží 64 % výnosů úhrady, 64 %, jo. A myslím si, bych řekl, je to malý krůček pro státní rozpočet, ale velký skok pro obecní rozpočet té dané obce, která má s tím ten problém.

Takže cílem je posílit tu kompenzační a motivační funkci úhrady ve vztahu k obcím, aby se řešily ty lokální dopady těžby stavebních surovin, protože bez surovin a bez lidí, dostatečných pracovních sil se to stavebnictví rychleji hýbat nebude.

Takže já bych vás chtěl poprosit závěrem o podporu tady těch pozměňovacích návrhů. Ony to nejsou všechny naše pozměňovací návrhy, o dalších bude mluvit ještě architektka Veronika Kovářová, která jejich autorkou. Ale tady opravdu zejména ty návrhy 1213 a 1258, které směřují k té možnosti prodloužení té EIA u těch velkých infrastrukturních staveb tak, aby skutečně se nezasekla ta investiční aktivita v Praze, tak to si myslím, že je záležitost, na které bychom se mohli shodnout tady napříč spektrem. Věřím, že ty investice do infrastruktury jsou něco, co podporujeme všichni. Děkuji. (Potlesk z řad Pirátů.)