MUDr. Zdeněk Schwarz

ProfileTopCardGraphDescription

Průměrná známka je 1,04. Vyberte Vaši známku.

-3 -2 -1 0 1 2 3 4 5

( -3 je nejhorší známka / +5 je nejlepší známka )

Dotaz

15.04.2012 14:23:23 - Kristýna Krobatová

odpověď na dotaz

Pane senátore, pan Kostuba v článku pro PL uvedl, že mnozí zneužívají pohotovost, protože je to pro ně snadnější. Co si o tom myslíte Vy? A máte podobné zkušenosti i ze záchranky? Děkuji za odpověď

Odpověď

17.04.2012 10:55:26 - MUDr. Zdeněk Schwarz

Dobrý den paní Krobatová,

pana kolegu Koskubu znám několik let a osobně se s ním i občas potkávám, buď v práci na záchrance, když mu předávám pacienty nebo v soukromí při různých příležitostech, protože bydlíme nedaleko od sebe a také v politice, když byl na MZ nebo je nyní v Poslanecké sněmovně. Sleduji jeho názory a musím přiznat, že mu rozumím a v mnohém se shodneme, což bude nejspíše tím, že oba jsme neustále ve zdravotnictví a setkáváme se s životní i lidskou realitou, tzn. s praxí českého, potažmo specifického pražského zdravotnictví, ale i s osudy a příběhy lidí. Věřte, že mnohdy to není vůbec veselá záležitost ani příjemné zážitky. A jak to bývá v životě, tak se někdy spolu v názorech na konkrétní problém neshodneme. Např. se neztotožňuji s jeho názorem na záchrannou službu, který publikoval v Parlamentních listech a který se shoduje s tímto názorem na pohotovost. Vychází ale nejspíše z jeho neúplné znalosti systému a problematiky záchranné služby, tak mu to prominu.

Nyní k jeho názoru na zneužívání pohotovosti, který je totožný s tím na záchranku, tj. že lidé zneužívají tyto činnosti či přesněji služby. Nikde jsem zatím nezaznamenal a nečetl ani neslyšel jedinou statistickou analýzu a zprávu, která by tento častý názor zdravotníků a někdy i politiků potvrzovala. Nevím o tom, že by se tím někdo ze zodpovědných a odborníků zabýval a data, která existují nebo konkrétní případy, analyzoval a mohl toto tvrzení potvrdit nebo vyvrátit. Já za svou 30ti letou praxi na záchrance takto kriticky situaci a chování občanů nehodnotím, ale pouze konstatuji. I já jsem v počátcích své praxe ve zdravotnictví pociťoval podobné pocity, tj. že lidé zneužívají systém primární péče, tzn. pohotovost a záchrannou službu. Když jsem pracoval v nemocnici, tak jsem měl stejný pocit i v ambulanci nemocnic. Dnes si myslím, že tyto pocity vycházely z mé mladistvé nevyzrálosti a krátké zkušenosti se systémem i minimálních zahraničních zážitků s tamními zdravotnickými systémy.

Dnes je situace jiná a já mám na tento složitý problém odlišný a více tolerantní názor. Domnívám se, že těch skutečných zneužití systému (a je jedno jestli to je pohotovost nebo záchranka a nebo jiný druh zdravotní péče – nově podle současného ministra služby), je opravdu minimum. Musíme totiž akceptovat fakt, že systém využívají občané, což jsou lidé a nikoliv zdravotníci, tzn. laici. Zde musím také podotknout, že mezi „zneužívači“ zdravotnictví jsem často zaznamenal i samotné zdravotníky a to i lékaře. Občan má plné právo požadovat pomoc, pokud pociťuje nějakou újmu – zdravotní potíže – obtíže. A pro všechny bývá obtížné rozlišit naléhavost i vážnost obtíží nebo příznaků. Uvědomuji si, že i lékaři často tápou a že až na základě delšího časového období a zkušenostech i vyšetření jsou schopni vážnost problémů posoudit a rozpoznat. Občan přicházející na pohotovost nebo volající na záchrannou službu tyto atributy ale nemá – není lékař, není zdravotník, nemá mnohdy ani žádné zkušenosti se situací, nemá žádné přístroje a konziliární možnosti lékařů z ostatních oborů atd. Nemá ale zejména čas, ale má potíže, mnohdy i bolest. K tomu všemu pomáhá společnost v čele s médii a zdravotníky, kteří veřejnost zásobují spektrem informací, které vzbuzují strach a obavy v případě zdravotních potíží. Poslední roky tak veřejnost v obavě, aby něco nepropásli nebo aby neohrozili své děti a příbuzné, využívají zdravotnictví s banalitami či zbytečně. Příkladem bývá nejčastěji teplota nebo přisáté klíště či bolesti hlavy apod. Tyto příznaky a případy zdravotníci ve službě na pohotovosti nebo na záchrance často považují za banální a podle nich by je lidé neměli s nimi ve službě „obtěžovat“. Jenže na druhé straně víme, že samotní lékaři veřejnost často varují, že nemají podcenit horečku, bolest hlavy a sami neodborně vyndávat klíště, protože to může být příznak vážného až smrtelného onemocnění a utržením klíštěte ohrozit kousnutého… A média to okořeňují zveřejňováním kauz, kde došlo k úmrtí.

A co s tím vším má člověk dělat? Zmatený, vystrašený a dezorientovaný systémem tzv. na poslední chvíli nebo narychlo koná. Nejčastěji to bývá v době mimo ordinační hodiny, protože v pracovní době jsou v práci nebo děti ve školách a školkách a málo kdo má čas k lékaři jít nebo z obavy ztráty zaměstnání si k lékaři nedovolí jít. Takže „obtěžuje“ pohotovost nebo záchranku. U té naší záchranky to jsou ještě další nemoci a příznaky nebo problémy, které život přináší. Nelze ale také opomenout, že existují sociálně nepřizpůsobivý, lidé bez přístřeší, negramotní, neznalí zdravotnictví a bez registrace u praktického lékaře i migrující, tj. že se vyskytují daleko od svého praktika. Tito pohotovost a záchranku využívají nejčastěji. A na konec je zde část veřejnosti, která se prostě chová dominantně, povýšeně nebo specificky, tzn. mám teď problém a teď ho budu řešit bez ohledu na cokoliv. Někdy to i komentují pro ně typickým názorem: „Platím si daně, tak co…, tak ať makaj a nebrblaj…“ Těchto hulvátů ale nebývá tolik, jde spíše o ojedinělé případy.

Takže abych odpověděl, já většinu uvedených lidí a případů neodsuzuji a nehodnotím jako zneužití systému. Považuji to za situaci běžného života, se kterou systém (společnost i zdravotníci) musí počítat. A s ekonomického hlediska to vidím také pozitivně, protože ti lidé, kdyby nepřišli na pohotovost nebo nezavolali záchranku, by někam k lékaři stejně zašli, dříve nebo později. A jinde by to bylo dražší nebo následky by mohly být vážnější a léčba poté nákladnější. Představa, že by někteří nevyužili zdravotnictví vůbec, je lichá. Až na pár úchylných jedinců, nikdo nechodí k lékaři rád a jistě zbytečně.

A hodnocení návštěvy pohotovosti jako snadnější pro lidi, bych jen uvítal. Za prvé zdravotníci jsou zde přeci od toho, aby poskytovali službu. A služba je přeci zajištěna proto, aby fungovala a nikoliv proto, aby se tam lékaři a zdravotníci poflakovali. Když už nějaká služba existuje, tak má fungovat a šlapat, aby se uživila. Zdravotnictví je nastavené tak, že když jsou nemocní, tak to zdravotnickému zařízení přináší finance na svůj provoz vč. platů zdravotníků. Kdyby zdravotníci byli placeni od toho, kolik ošetří pacientů, tak by žádné zneužívání asi ani neexistovalo. Celé mi to připadá absurdní, jako příklad uvedu jiné profese, kde by mohli stejně hodnotit návštěvy lidí jako zneužití. Např. v obchodě, v kadeřnictví nebo v restauraci, což jsou také služby. Prodavačka jistě pociťuje jako obtěžující zákazníky, kteří jen přijdou, prohlédnou si zboží a nic nekoupí a odchází. Kadeřnice bude také nevrlá, když tam bude mít celý den jednoho zákazníka za druhým. Nebo číšník, který celý den kmitá na place. Všichni uvedení budou pociťovat zákazníky jako obtěžování jen tehdy, pokud budou zaměstnanci podniku. Pokud ale budou i majiteli podniku nebo finančně zainteresovaní na výdělku, tak za každého zákazníka budou vděčni. Možná by zdravotnictví pomohlo, kdyby se úhrada změnila zase na výkonovou a zdravotníci byli na výkonech aspoň částečně finančně zainteresováni.

Na záchrance často slyším stejné stezky zaměstnanců a neustále dokola jim říkám, že od toho tady záchranka je, aby lidem pomáhala. A každý systém má své filtry, které dokáží odfiltrovat případy, které jsou skutečně zneužitím. Pokud zaznamenáváme případy, kdy zbytečně zemře člověk, tak se mohu domnívat, že někteří zdravotníci stále nedokáží tzv. „zneužití“ sami rozpoznat.

Schwarz