pokusím se nebýt konfliktní, pokusím se nemluvit ani dlouho, pokusím se být starostensky praktický a neopakovat to, co už tady bylo řečeno mými předřečníky.

Bylo tady paní ministryní vysvětleno, co všechno se jí povedlo za dobu působení v rezortu udělat, a já vlastně o tom ani nechci diskutovat, ani nechci rozporovat její slova, zda zaznamenala úspěchy či neúspěchy v té či oné oblasti, ale chci se dostat k objektivní skutečnosti, která tady na stole je a tu žádná slova okolo neomluví. V současné době reálně a objektivně, a všichni na krajích a městech to cítíme, prostě chybí 2 mld. korun na dofinancování sociálních služeb, a to je fakt, který tady je a asi by se neměl úplně dávat do návaznosti na jiné vaše kroky na ministerském postu. My se skutečně bavíme o tom, že se najdou měsíčně peníze - půl miliardy na to, abychom propláceli například slevy na jízdném, půl miliardy korun měsíčně. A teď nemáme 2 mld. korun na dofinancování sociálních služeb. Nechci zpochybňovat to, že důchodci určitě konzumují slevy na jízdném, ani to, že je konzumují studenti. Ale já se ptám, kdo je v této společnosti skutečně tím potřebným, komu by peníze ze státní kasy měly směřovat. Zda to jsou lidé, kteří jsou objektivně v sociální nouzi, jsou to lidé hendikepovaní, jsou to lidé, kteří si prostě sami pomoci nemohou a ani nemají právě tu možnost, aby si nějaký přivýdělek bez státní pomoci sami obstarali.

Paní ministryně tady řekla větu, že je potřeba zařídit, aby došlo k vládnímu konsenzu, byla by ráda, kdyby do jednání vstoupil pan premiér, paní ministryně Schillerová, Ministerstvo práce a sociálních věcí, ale to my bychom byli rádi taky. To je to, proč dnes tuto mimořádnou schůzi svoláváme, svoláváme ji právě proto, aby tady byl apel na celou vládu, ale odpovědnost za sociální záležitosti v této vládě má paní ministryně. Proto ona je primárně oslovovanou a ukáže se, jak silnou ministryní této vlády je a ukáže se to v té chvíli, zda ona bude schopna na půdě vlády České republiky dosáhnout dohody se svými ostatními partnery o tom, aby se 2 mld. korun na dofinancování sociálních služeb našly. To je prostě to, oč tu momentálně běží, o nic jiného.

Dnes se tady nebavíme o reformě sociálních služeb v České republice. Dnes se tady skutečně bavíme o tom, že jako končící starosta města Kolína jsem měl v pondělí zastupitelstvo, Kolín je třicetitisícové město a naše rozpočtová rezerva činí 6 mil. 200 tis. korun. Z těch 6 mil. 200 tis. korun rozpočtové rezervy jsme museli uvolnit 3 mil. 100 tis. korun na dofinancování platů zaměstnanců v sociálních službách. To už je záležitost, která rozpočtové danosti středně velkého města, za které jsem jako starosta zodpovědný, prostě výrazně mění. Vidím tady, že se tady diví paní hejtmanka (k poslankyni Mračkové Vildumetzové), jak nízkou máme rezervu, prostřednictvím pana předsedajícího. My jsme historicky velmi zadlužené město a musíme jet na dřeň, ale stále to ještě zvládáme. Nicméně pokud přijdou takovéto vládní zásahy do našich rozpočtů a my prostě neplánovaně musíme takto pracovat s naší rezervou, tak se skutečně děje to, že musíme omezovat jiné služby a krom jiného musíme třeba omezovat i to, abychom dávali finance z našeho městského rozpočtu jako příspěvky neziskovému sektoru, který tradičně a dlouhodobě v České republice supluje státní roli ve výkonu nejrůznějšího typu sociálních služeb.

Potom bych se vyjádřil ještě k jedné věci. My jsme tady porovnávali nějakou vládu levice - pravice. Já se do toho pouštět nechci, já jsem v té době rozhodně v politice nebyl a nebyl jsem ani členem žádné z těch stran, která předtím vládla. Ale budeme porovnávat období, za které už je sociální demokracie spoluzodpovědná - dotace na výkon sociální práce v rámci obecních úřadů k plnění zákonných povinností obcí. V roce 2015 šlo na tuto oblast 250 mil. korun, v roce 2017 a 2018 to bylo 400 mil. korun a v letošním roce je to opět 200 mil. korun. Jsou ohroženy skutečně výkony té nejzákladnější sociální péče a především je ohroženo to, že si města nebudou moci dovolit zaměstnávat pracovníky na výkon těchto sociálních služeb, tedy objektivně a zcela reálně, a to říkám jako starosta, se prostě těm nejpotřebnějším, třeba i lidem s mentálním postižením, nebude dostávat každodenní terénní pomoci, kterou potřebují. To je prostě to, o čem my se tady bavíme. On to není žádný zásadní politický střet pravice - levice. My se tady skutečně bavíme, že pokud se sociální služby nedofinancují, tak se tady nedostávají finanční prostředky k těm úplně nejpotřebnějším a v rámci portfolia výdajů státního rozpočtu říkám, že je kde škrtat, aby se na ty nejpotřebnější dostalo.

Další věc, kterou bych ještě chtěl říci, je to, že už musí přestat doba, kdy stát přenáší tu odpovědnost za výkon sociální činnosti na kraje v České republice, na obce v České republice, aniž by jim na to dal adekvátní finanční prostředky. My už prostě na to nemáme a nejenom finančně, my už na to na obcích nemáme ani organizačně. Vy nás vystavujete rozpočtovému napětí právě z toho důvodu, že nemáme žádnou záruku, kdy ty peníze budou, zda budou a nemáme to avizováno samozřejmě ani dopředu, že se peníze na obce a města v České republice nedostanou. Proto se samozřejmě připojíme k usnesení, které tady prezentoval vážený pan kolega Výborný, připojíme se k tomu, aby byl daný jasný termín, či jasný závazek vlády České republiky, že ty 2 mld. korun se v rámci letošního rozpočtu najdou. A já bych chtěl skutečně paní ministryni ubezpečit, že z mé strany se ani v nejmenším nejedná o nějaký politický výpad. Z mé strany se skutečně jedná o prosbu starosty středně velkého města, který v současné době nemá finanční prostředky, aby z vlastního rozpočtu, pokud má zajistit chod svého města, dofinancoval sociální služby ve svém městě. A věřte, vážená paní ministryně, že sociálním službám ve svém městě se věnuji velmi intenzivně už devět let.

Děkuji za pozornost.