Ony vždy byly a měly by být symbolem vzkříšení. Veškerou jejich symboliku ve mně ubíjí morální úpadek západu. Je to až neskutečné, čemu přihlížíme. Zatímco volíme korektní slůvka, abychom se náhodou nedotkli nějaké společenské menšiny, zatímco konflikt na Ukrajině podlehl jakémusi mediálnímu rámování a každý, kdo projeví v této otázce střízlivý úsudek, je okamžitě označen jako proruský, je urážen a vyloučen z veřejné debaty…
Ve věci Gazy, Venezuely, Íránu, Libanonu západ mlčí. Již neexistují pravidla, dostali jsme se do fáze „silnější bere“. Já nerozumím zahraniční politice. Něco málo jsem četla (ne však tolik, kolik bych měla), něco málo slyšela. Přesto, či právě proto se nevyhnu tomu, že se mi v hlavě utváří obraz, který mě nenechává klidnou.
Trump se netají tím, že se v podstatě chová jako kobylka. Vysaje zdroje, rozvrtá v napadené zemi, co se dá… a jde o dům dál. On se tím netají, ti před ním se to alespoň snažili přetřít hodnotovou barvou. V Íránu umírají civilisté… my mlčíme. Skoro je až ironií, jak celý tento americko-izraelský válečný počin nahrává tolik nenáviděnému Rusku.Trump ve chvilce zatmění mozku, který zřejmě v tu chvíli ovládlo „V Boha věříme“, si neuvědomil, že Írán má velmi účinnou zbraň, a tou je Hormuzský průliv. Nafta, plyn, hnojiva, hliník, helium, síra, močovina… Kdopak bude nyní úspěšně prodávat komodity, bez nichž se neobejdeme? Budu opravdu se zájmem sledovat, jak se z této šlamastiky Trump dostane.
Jenom ty zmařené lidské životy, ty mne opravdu trápí a bolí. Bolí mne též všudypřítomná apatie západu k lidskému utrpení. Jdeme cestou potlačování empatie, soucitu, člověka s kritickým názorem vnímáme jako nehodného úcty… Skoro bych řekla, že si procházíme procesem dehumanizace.
Proboha, nevzdávejme to, křičme, demonstrujme… Ne pro zvrácené hodnoty (viz Milion chvilek), ale znovu usilujme o vzkříšení lidskosti a hodnot, které činí člověka člověkem…
P. S. A víte, co je vtipné? Když nějaký pitomeček z tábora mainstreamem vykrmených ovcí upozorní zřizovatele školy, ve které působím jako ředitelka, jaké že to mám nebezpečné názory. A tím vlastně podá důkaz, že již nežijeme v demokratické společnosti. Protože tímto krokem prokáže, že si je vědom skutečnosti, že za názor může v této době člověk nést nepříjemné následky.
