snažím se tady vystupovat v momentě, kdy jdou zákony proti lidem, proti samosprávám. Musím tady tedy být i dnes. Nejdříve mi dovolte zareagovat velmi krátce na některé věci. Nejdříve, prostřednictvím pana předsedajícího, na pana senátora Drahoše. Za to, že máme nejvíce zřizovatelů, nemohou školy. Může za to státní zřízení a to, že máme i nejvíce obcí. To znamená, nevyřešíme tu situace tímto zákonem, ale chce se podívat případně na zákon úplně jiný.

A nyní ještě k panu ministrovi Bekovi. Tam mám dvě drobné připomínky na úvod. První věc je, že ta diskuse s těmi kraji měla proběhnout před dnešním dnem. Po něm už je naprosto bezpředmětná. A druhý připomínka, když jste představoval tento zákon, tak to opravdu vypadalo jako nebe na zemi. Nicméně zrcadlo tady nastavil můj kolega senátor Canov, prostřednictvím pana předsedajícího, a myslím si, že je to spíš pravý opak. To znamená peklo. Změna týkající se platu školníků, uklizeček, kuchařek nebo administrativních pracovníků je součástí novely školského zákona, která se počítá třeba i se slučováním malých škol.

Ministr školství si od převodu finančních nepedagogů slibuje zefektivnění správy škol. Ale předseda Asociace krajů České republiky, ale i školské odbory tvrdí, že schválením změny vládní poslanci zklamali školskou veřejnost. A odboráři doufají, že zasáhne Senát – tedy my. Nejde o marginální změnu. Jde o krok, který může mít dalekosáhlé dopady nejen na samotné pracovníky škol, školníky, uklizečky, kuchařky, hospodářky, administrativní síly, ale i pro samotný chod škol a jejich prostředí.

Tyto profese bývají většinou přetížené a přehlížené, ale bez nich by školy jednoduše nemohly fungovat. Jsou to lidé, kteří každý den zajišťují, že se děti učí v čistém, bezpečném a klidném prostředí, že mají co jíst, že je o ně postaráno i mimo třídu. Tito lidé nejsou v uvozovkách „navíc“. Jsou součástí školní komunity stejně jako učitelé. Navrhovaný přesun financování by znamenal, že jejich mzdy by již nehradilo Ministerstvo školství, ale že by odpovědnost a hlavně náklady přešly na obce, města a kraje.

Ptám se, máme to skutečně připravené? Máme skutečně připravené rozpočty obcí a krajů na tuto změnu? Máme jistotu, že všechny obce v této zemi dokážou zajistit důstojné odměňování těchto zaměstnanců? Bojím se, že odpověď je, že nemáme a že tento krok by mohl vést k prohlubování nerovností mezi jednotlivými školami. Zatímco jedna obec by mohla udržet kvalitní zázemí školy, jiná by byla nucena snižovat stavy, omezovat úklid a tím i omezovat celý provoz. A to není cesta k lepšímu školství. Rozumím potřebě hledat úspory a zefektivňovat státní výdaje, ale podle mě školství není tím místem, kde by se mělo šetřit způsobem, který ohrozí kvalitu základní péče a dětí a pracovní podmínky těch, kteří se o ně starají. Chápu tedy i já nový systém, ale nesouhlasím se způsobem financování a respektive a hlavně s její výší.

Nyní pár citací lidí napříč politickým spektrem a z různých organizací, které tady byly již zmíněny.

„Ministr Bek se svým ministerstvem zvolil chaotickou cestu. Problémem není to, že pracovníky škol budou platit zřizovatelé, ale to, že předem neposlouchal a nereflektoval, co jsme říkali my, ale i ředitelé škol, starostové nebo hejtmani,“ předseda Pirátů Zdeněk Hřib.

„Vadí nám i to, že není jasné, jaké peníze školy v příštím roce skutečně dostanou. Ministr financí Stanjura nejspíš vůbec neřeší, jak bude rozpočet školství vypadat po podzimních sněmovních volbách,“ poslankyně Richterová.

„Dlouhodobě chybí jasné ukotvení a stabilní financování odborných pozic na školách. Zaměstnanci tak žijí v nejistotě a navíc jsou platově zařazeni mezi nepedagogické pracovníky, což neodpovídá jejich odbornosti. Ostrava tyto nezbytné pozice financuje už roky, a to částkou 25 mil. Kč ročně. Stále je bohužel nejisté, jakým způsobem a v jaké výši budou tyto pozice financovány a jestli to bude vůbec dostatečné, neboť chybějící peníze pak obce budou brát podle ní z peněz na rozvoj školství,“ říká Andrea Hoffmanová, náměstkyně primátora Ostravy pro vzdělání, inovace a digitalizaci, Piráti.

„Prakticky všichni se vyjádřili, že vidí rizika převodu financování nepedagogů na zřizovatele. Na první pohled se jeví, že má návrh logiku. Ve skutečnosti je to pravý opak. Komplikuje financování,“ hejtman Pardubického kraje Martin Netolický, 3PK SOC-DEM.

„Problém to může být pro malé obce, které si třeba dříve vzaly půjčky na opravy škol. Obec to bude stát 3/4 mil. Kč ročně z rozpočtu,“ starosta Chanovic na Klatovsku, Sdružení pro budoucnost. "Pokud by zákon v příštím roce začal platit, Jihočeskému kraji by chybělo podle prvních propočtů na platy nepedagogických pracovníků až 40 mil. Kč. Kraj by musel přijmout nějaká opatření, protože finance by musel najít ve vlastním rozpočtu,“ náměstek hejtmana David Štojdl, ODS. Změnu tak podle něj kraj nepodporuje.

„Vedení Kladna s převedením placení nepedagogů dlouhodobě nesouhlasí. Změna bude představovat značný nárůst administrativní zátěže pro město i školy,“ mluvčí radnice Vít Heral. „Pro nás jsou to nižší desítky milionů korun navíc, které budeme muset doplácet z rozpočtu města,“ náměstek primátora Mladé Boleslavi Daniel Marek, STAN. „Stát podle něj sice zaplatí tabulkové platy, ale nepedagogičtí pracovníci dostávají další odměny z jiných balíčků, které školy dostávají. Tyto peníze my jako zřizovatel nedostaneme, takže aby nám tito pracovníci neutekli, budeme je muset sanovat z vlastních rozpočtů,“ doplnil.

„Na přípravu na změnu financování od 1. ledna příštího roku je rovněž podle škol málo času,“ ČTK to řekl Tomáš Augustin, ředitel základní školy v Novém Městě na Moravě a člen rady Asociace ředitelů základních škol ČR.

A jak je tomu v mém městském obvodě Ostrava-jih? Tabulku jsem předal panu ministrovi. Podle našich výpočtů bude náš městský obvod, jeden z mnoha v zeleném městě Ostravě, doplácet 71 781 000 Kč. A to přesto, že i já jsem v třetím volebním období. V prvním jsme jednu školu zrušili, ve druhém a ve třetím jsme školy sloučili. To znamená, nepotřebuji k tomu žádný zákon, snažím se chovat ekonomicky a správně tam, kde je to možné a logické.

Ještě jedna poznámka. Byl jsem z časových důvodů na setkání samospráv se Svazem měst a obcí v Pardubickém kraji. Dva senátoři se na pódiu zeptali všech ostatních starostů, kdo chce tento převod podpořit, neboť sami zvažují své hlasování. Žádnou ruku ani les nahoře jsem neviděl. Takže osobně budu speciálně zvědavý na to hlasování, které si samozřejmě vyjedu, jak tito kolegové konkrétně nakonec budou hlasovat, zda dají na anketu, kterou si sami vyvolali, nebo dají na příkaz shora.

Připomínka k ONIV. Já si skutečně nemyslím, že převedení financování výdajů na učebnice, školní pomůcky, vzdělávání pedagogů na zřizovatele je dobrým krokem. Sahá se tím totiž do kompetencí ředitelů škol. Byl to on, kdo si rozhodl, jaké nové učebnice si pořídí, proč, kam pojedou děti na exkurzi, na jaké školení pošle své učitele. A teď bude chodit ke svému zřizovateli a vysvětlovat, proč potřebuje nové učebnice, proč chce poslat žáky na tu nebo onu exkurzi, proč potřebuje kurz školení pro své učitele.

Samozřejmě že to zřizovatelé budou muset zvládnout. Ale právě proto, že k nim máme respekt a chceme jim pomoci, sdílíme jejich obavy, že to pro ně bude neúměrná zátěž. A navíc s obavami, že nebudou dostatečně finančně kompenzováni. Tato systémová změna ve financování školství se provádí formou přílepku, formou pozměňovacího návrhu. Nezasloužilo by si to samotný řádný legislativní proces, analýzu?

Závěrem už jen dvě věci. Já se v podstatě těším, i když v naší zelené Ostravě máme i vlastní nemocnici, očekávám, i když třeba při tom, že zvítězí stejné politické síly jako dosud v říjnu, že bude v Poslanecké sněmovně schválen nějaký pozměňovací návrh, nejlépe přílepkem, který stanoví, že u fakultních nemocnic zřizovaných státem budou všechny nelékařské profese platit obce. To by byla další možná úspora pro rozpočet. Těšíte se?

Já se hlavně těším na výsledek tohoto hlasování. Vzhledem k tomu, co tady 3/4 roku zažívám, vzhledem k včerejšku si dokážu vsadit u Tipsportu nebo u jiné společnosti na pravděpodobný výsledek. O to víc, že tady existují senátoři, kteří jsou schopni a ochotni podepsat pozměňovací návrh a pak hlasovat pro zákon vzešlý z Poslanecké sněmovny. Myslím si, že tohle hlasování rozhodne o tom, zda já ještě, až příště půjdu mezi lidi, budu ochoten vůbec obhajovat smysl tohoto orgánu.

Děkuji.

-----

Dobrý den, dámy a pánové, vážený pane ministře, vážený pane předsedající.

Pan ministr tady na začátku velice správně zmínil tři nejhlavnější problémy českého školství. První, extrémní fragmentace škol, abychom byli upřímní, která vychází z toho, jak už jsme tady slyšeli, extrémní počet obcí v ČR a extrémní počet zřizovatelů. Když si vezmeme nějakou statistiku, tak v ČR existuje 2600 zřizovatelů škol. V Dánsku je to 96. Ve Finsku je to 309. Nemá cenu se teď bavit o obcích, nemá cenu se dál bavit, kolik škol máme, jaké velikosti máme, kolik žáků je ve školách. Ale je nám naprosto všem jasné, že pokud chceme tento systém, tak je samozřejmě finančně daleko, daleko náročnější. A pak asi dost těžko, když máme tolik obcí, když máme tolik škol, můžeme tolik navyšovat finance, a platy učitelů a nepedagogických zaměstnanců jsou opět velice nízké, nicméně pokud nebudeme myslet efektivněji, tak to těžko dokážeme stáhnout.

Druhý bod, a to mě velice mrzí, že to pan ministr nevyřešil, je demografický pokles. I když on sám se v posledních šesti letech snažil, ale demografický pokles je prostě věc, která se do našich mateřských škol propíše už za dva roky nebo se propisuje teď.

Já žiji v Orlických horách. Vylidňují se hory, vylidňují se obce. Samozřejmě se nebavíme o středních Čechách, které budou mít úplně jiné problémy. A vidíme ty obrovské rozdíly. Ve středních Čechách chybí školy, měly by se stavět. A na horách musíme prostě přemýšlet o tom, jak zefektivnit výuku. Nehledě na to, když se podíváme, že existuje roztříštěnost, fragmentace, tak existuje obrovská roztříštěnost mezi kvalitami škol. Najdete školu, která je naprosto nekvalitní a bohužel ty děti to ovlivní. A 3 km vedle najdete naprosto skvělou školu, která má dobré vedení. Tato roztříštěnost kvality, vždy se říká, že nejlepší škola by měla být ta nejbližší. Tato roztříštěnost kvality omezuje opravdu vzdělávání v ČR.

A s tím navazuje třetí problém, který byl v sociální nerovnosti neboli vyloučené lokality. A to tento zákon řeší, protože nabízí indexaci škol a nabízí konečně to, že školy, které mají specifické postavení, mají těžší vzdělávání, tak dostanou více financí.

Je mi sympatické, řekl bych, skoro sympatické, že tato vláda, znovu to tady řekl přesně pan ministr, nechce jít cestou nuceného slučování, ale dobrovolného spojování pod ekonomicky smysluplnější a robustnější školy. Možná že kdybychom opravdu chtěli mluvit o kvalitě vzdělávání, že bychom v tomto měli být důslednější a možná daleko direktivnější. Ale tento krok je začátek, abychom i o tom školství nějak uvažovali efektivněji.

Ale co jsem chtěl říci, je daleko důležitější v tom, že my se tady opravdu bavíme jen o financování. Ale tento zákon je skvělý. Řeší mnoho věcí, které jsme chtěli vyřešit dávno. Proč se tady nebavíme o maturitách? Když tady máme nějaký školský zákon, tak si vždy vypíchneme nějakou věc, jestli to je dobře nebo špatně a bojujeme tady proti sobě. My tady vůbec neřešíme ty pedagogické věci, kterých je spousta v tomto zákoně, vůbec se o tom nehádáme a mě to mrzí. Například představte si, změna u maturit. Dříve studentka na gymnáziu dělala státní maturitu tím způsobem, že udělala didaktický test z češtiny a pak didaktický test z cizího jazyka nebo z matematiky. A pak měli školní profilovou maturitu a tam dělala třeba ústní test z literatury, z dějepisu a písemný a ústní z angličtiny. Celkem pět zkoušek. A maturita se mění způsobem, že samozřejmě státní část maturity zůstává, ale tu profilovou část může škola změnit způsobem, kdy konečně odbouráváme důraz na to, abychom se pouze jen memorovali a pak to při maturitě předvedli, že jsme se to naučili jako papoušci, pan kolega senátor odpustí, že používám jeho jméno. A pak to zapomeneme, známe to. Ale máme možnost udělat profilovou projektovou práci. Dám vám příklad. Já jsem z hradeckého kraje, tak například studentka sepíše práci o tom, jak výstavba dálnice ovlivnila dopravu, podnikání a život lidí v obcích. Praskačka, Nechanice, Všestary. Udělá průzkum, udělá rozhovory s podnikateli, udělá rozhovory se starosty, přidá fotky nebo graf, jak se změnilo ekonomické prostředí v těch obcích. A musí tuto práci obhájit před komisí. Toto dokazuje dovednosti té studentky, že je samostatná a že dokáže pracovat s mnoha daty a změní se část maturity. To je obrovská a významná změna. Mě strašně mrzí, že se o tom nebavíme.

Další věc, kterou bych chtěl, aby tady zazněla, je duální vzdělávání. Škola uzavře smlouvu s certifikovanou firmou na duální vzdělávání. A znamená to, že student se částečně vzdělává v této firmě, se kterou může i on sám uzavřít smlouvu. Studenti se tím pádem učí přímo v praxi a především na zařízeních, která jsou v tuto chvíli dostupná v praxi a moderní. Představte si, odborné školy musely zařídit odbornou dílnu. Stojí to strašně peněz, protože financování takové odborné dílny, to stojí miliony. Ale za pět let už se to změní, protože teď, jak jde vše dopředu, automatizace, tak to zařízení zastarává a ta dílna je skoro k ničemu. Takhle se ti studenti budou moci vzdělávat stále ve firmách, my ušetříme peníze za výbavu dílen a zařadíme se konečně mezi státy, jako je Německo, Švýcarsko, Rakousko, Dánsko, Finsko a tak dále, které umožňují duální vzdělávání. Skvělá změna.

Indexace škol, o tom jsem mluvil. Sociální pedagogové, školní psychologové, dalších 40 změn. Opravdu bychom neměli zapomenout, že tento zákon je především o pedagogických změnách, na které ředitelé škol i žáci čekají strašně dlouho.

Samozřejmě největší diskuse je o financování nepedagogických pracovníků. Já jsem si vyjel statistiku a udělal jsem to úplně náhodně, dával jsem země kolem nás. Rakousko, nepedagogické pracovníky platí zřizovatelé. Polsko zřizovatelé. Německo zřizovatelé. Dánsko místní samosprávy, tedy zřizovatelé. Norsko zřizovatelé. Finsko zřizovatelé. Estonsko zřizovatelé. Toto nám dává důkaz, že tento model financování je funkční model. Ano, samozřejmě chápu veškeré pochybnosti o tom, jak se to bude financovat. Já bych vám ale chtěl říct, když jsme tady nedávno schvalovali zákon o dětských skupinách, neměli jsme pevně stanovené finanční krytí. Přesto jsme zákon schválili a financování bylo dořešeno při tvorbě rozpočtů a prováděcích předpisů. Když to nevezmu politicky, když stavíme dům, nejdříve musíme schválit projekt, musíme si udělat rámcovou představu, kolik to bude stát, a získat stavební povolení. A pak, tehdy už to můžeme rozjet, když máme stavební povolení, a můžeme se rozhodnout, jak to budeme financovat, co si koupíme za kuchyň, kolik bude stát celý dům.

Dle mého je přesně to smyslem tohoto zákona. My dáváme legislativní rámec, abychom umožnili tuto diskusi o financování a upravili to tak, aby to bylo efektivnější. Ale samozřejmě aby ve školách měl kdo vařit, aby tam měl kdo uklízet. A věřte mi, že pokud se tato jednání povedou v neprospěch škol, tak já budu první, kdo bude křičet „tak takhle jsme se přece nedomluvili, financování musí být důstojné“. Ale tento zákon nám dává legislativní rámec, abychom vůbec toto mohli udělat. A tento zákon, jak jste viděli, neboli financování nepedagogických pracovníků skrze zřizovatele, funguje ve většině zemí Evropy a my jsme výjimkou, že to máme jinak.

Co říci závěrem? Chtěl bych, aby ředitelé škol měli finance na učitele, protože běžná praxe je, že nepedagogičtí pracovníci jsou tak podfinancováni, že ředitelé škol berou peníze učitelům, ti pak nedosáhnou slibovaných 130 % a dávají to na nepedagogické pracovníky. Tím pádem jsou nespokojeni úplně všichni. Jsou nespokojeni jak učitelé, jsou nespokojeni nepedagogičtí pracovníci. Výhodu vidím v tom, že ředitel školy dostane peníze na pedagogické pracovníky a dá je pedagogickým pracovníkům. Ta druhá věc, vracím se k tomu, co jsem říkal předtím, je to legislativní rámec a pojďme se bavit o výši, ale ne o tom zákoně, který si myslím, že by bylo fajn, aby se schválil.

A poslední, mám prosbu na pana ministra, byť se financování nepedagogických pracovníků netýká soukromých a církevních škol, samozřejmě ostatní body ano, chtěl bych na tento mikrofon, abychom odváli pochybnosti o tom, že se o tom nediskutuje a tak dále, aby tady bylo řečeno, jak budou nadále financovány soukromé školy, církevní školy, ale i třeba soukromé jídelny, které také existují.

Děkuji.